Desátý rytíř

„Homō putat, Deus mūtat“ = „Člověk míní, Pán Bůh mění“

Rytíř v kněžském rouchu, anebo kněz v rytířské zbroji… Oba tyto tituly vypovídají o jednom muži, který se neštítí ve jménu božím připojit ke křížové výpravě a porobit si Svatou zemi považovanou tehdy za bezbožnou. Bezvěrci či muslimové, jedno kdo, ve jménu jediného Boha se křesťané pustili do ostudné, krvelačné vřavy, kdy jim nebylo cizí páchat ta nejhorší představitelná zvěrstva dokonce i na bezbranných ženách a dětech. K takové sebrance se náš hlavní hrdina s libozvučných jménem František dobrovolně připojí, aby dobyl Jeruzalém a šířil zde tu „správnou“ víru. Sám však dochází k hrozivým zjištěním, která jeho vírou otřesou. Během krvavých bojů v něm pohasíná kdysi tolik silný plamen víry. Stal se z něj válečník, který ve jménu Božím ztratil svou víru.

Byl to právě kněz František, který stál u zrodu jednoho z nejmocnějších rytířských řádů v dějinách – Templářů, s nimiž se pojí mnoho legend a konspiračních teorií. Jeho příslušníci prosluli bílým hávem s rudým křížem na varkoči.

Překvapením pro mne byla časová linka ze současnosti, kterou jsem vůbec neočekávala. Jelikož však bylo mým snem v pubertálních letech stát se archeoložkou, bavila mne i ona, ačkoliv jsem s chováním vedoucího týmu měla dost zásadní morální i etický problém 😁.

Románu nechybí zajímavá zápletka točící se okolo podivného cestování v čase a záhadného pohárku s ozdravnou mocí putujícím napříč staletími.

Románová jednohubka s názvem „Desátý rytíř“ z tvorby Martina Bahulíka, milovníka středověku, který ve svém volném čase objíždí s přáteli zříceniny a hrady, kde turistům nabízí představení v dobových brněních, mě dokázal do děje vtáhnout malebným vyprávěním, které si však na druhou stranu nebralo sebemenší servítky v popisech hrůzných šarvátek. Kolikrát jsem si posteskla, že se ten svět od 12. století vlastně zase až tolik nezměnil, alespoň co se násilí páchaného lidstvem týká. Jen jsme se dopracovali k důmyslnějším technikám, ale barbarská myšlenka zůstává stále stejná. Nejhorší na tom všem je, že se masové vyvražďování koná ve jménu někoho, kdo má být laskavý a milostivý. I to je důvod, proč mě náboženství sice fascinuje, ale žádné nevyznávám, k žádnému neinklinuji.

Je vidno, že je Martin v tomto tématu profík. Podařilo se mu mě příběhem natolik pohltit, že jsem měla za jeden večer přečteno. „Desátého rytíře“ doporučuji milovníkům středověku stejně jako jeho předchozí knihu „Cesta pomsty aneb vzpomínky na život“ (recenze ZDE). Obě knihy vydalo nakladatelství Lionheart production. Knihy lze zakoupit ZDE.

Pokud Vás recenze zaujala, navštivte autorův youtube kanál, na kterém najdete ukázky a videa, jež natáčí na motivy svých povídek či scénářů.

Děkuji Martinovi za poskytnutí recenzního výtisku.

Denisa Šimíčková