Smrtící lízátka, čaroděj a týpek s prackou přes obličej aneb Druhá část reportu z Castle party

Den třetí – sobota

Sobotní den se na nás počasí konečně začalo tvářit trošku mile, což byla po dvou propršených dnech příjemná změna. Na hradní stage jsme tento den dorazili včas, tedy alespoň včas na Rakušáky Whispers in the Shadow. Tahle kapela mi vždycky svou klidnou atmosférou a čarodějnými kostýmy připomene slavné Sisters of Mercy, hlavně skladbu Walk Away. Zpěvák Ashley Dayour už klasicky nakráčel ve svém známém outfitu a spustil příjemný gothic rock. Někomu se může zdát jejich hudba příliš depresivní, popřípadě dost podobná, a my mu nic nebudeme vyčítat. Ono to opravdu je jak jedno, tak i druhé. Nicméně nic to neubírá na kouzlu celé prapodivné kapely. Atmosféru trošku kazilo sluníčko, jelikož by se Whispers daleko lépe vyjímali ve tmavším počasí, ale to koneckonců každá kapela na CP.

Ani jsme se nenadáli a temnogotiky vystřídali další temnogotici. Na obzoru se totiž začala rýsovat nezaměnitelná bílá kštice švýcarského mága Michaela Sele. Ano, na scénu vyšli The Beauty of Gemina. Potemnělá hudba s hutným Michaelovým hlasem by se dala poslouchat hodně dlouho. Ačkoliv se poslední dobou snaží jít do zrychlených rockovějších tónů, tak své pomalejší kořeny jednoduše nezapřou, což je jenom dobře. Setlist osladili hity jako Dark Revolutoin, Rumours a samozřejmě nezapomněli ani mou oblíbenou Suicide Landscape.

Večer patřil krásné zpěvačce a bývalé frontwomance kapely The Gathering – Annece van Giersbergen. Je vidět, že jí sólo dráha velice svědčí. Po celou dobu byla ve skvělé kondici a obdarovávala publikum svými nekonečnými úsměvy. Kromě známých hitů se pustila i do starších věcí vyslaných do světa za éry The Gathering. Nemůžu říct nic jiného než Bravo!

Krásnou čtyřicátnici vystřídala o něco barbarštější hudba – se svými obrovskými nástroji přišli Corvus Corax. Tyto Kelty jsem neměla ještě možnost vidět naživo, takže má zvědavost mě dráždila celý sobotní den. Možná jsem neměla tolik očekávat, protože ji příliš nenaplnili. Jak to říct, měli naprosto jedinečnou atmosféru, to se jim opravdu nedá upřít – prostě parta barbarů hrající na keltské nástroje a dělající poměrně hezkou show. Jejich stage vypadala jako jedna velká opičí dráha. Nicméně hudebně byly skladby, až na pár výjimek, snad úplně stejné.

Den čtvrtý – neděle

Tak a je to tady. Nastal poslední den naší poutě a v dáli se rýsoval návrat domů. Samozřejmě jsme před sebou měli ale ještě celý den.

V neděli jsme si na hrad pospíšili, měla totiž vystoupit prapodivná formace, která si říká Lolita Komplex. Partička loliťáků v čele s hlavní lolita girl byla velice zajímavým zpestřením letošního ročníků, už jen kvůli slaďoučkým šatičkám a milému kukuči celé kapely. Během koncertu zahráli hlavně skladby z jejich nejnovějšího alba Les Marionnettes, ovšem slyšeli jsme i starší kousky, mezi nimi i předělávku hitu Tatu, kterou Lolita komplex zpívají společně s další roztomilou kapelou – Kitty in a Casket. A konečně se dostáváme k těm lízátkům! Skupina nehrála špatně, ovšem hudební stránku naprosto předčily pódiové kousky. Mezi nimi i rozhazování lízátek a bonbónků, ze kterých měl bouli nejeden člověk.

To ovšem nebyl můj hlavní tahač nedělního dne. Tím se stal projekt Daniela Gravese jménem Aesthetic Perfection. Co se týče outfitu, tak Daniel má specifický způsob vyjádření svých estetických představ, jak koneckonců můžete vidět na fotce. Hned na začátku se po celém place rozlehl jeden z nejnovějších hitů Antibody s našlapanou elektronikou, kterou tito Amíci jednoduše umí. Navíc hudbu podpírá poslouchatelný hlas, který prostupují naléhavé ječáky. Na konci bylo trochu slyšet, že zpěvákovi dochází, to ovšem uměl bravurně vyvážit pomalejšími věcmi. Setlist se pohupuje na vlnách zaručených hitů, které publikum rozpálí, takže jsme kromě už zmíněné Antibody slyšeli například Inhuman, Dirty design, Spilling Blood, Spit it out a samozřejmě song, bez kterého by to nešlo, She Drives Me Crazy.

Show byla podepřená energií celé kapely, k zuřivosti našeho fotografa, kterému ne a ne zapózovat, zato Mono Inc., kteří hráli předtím, pózovali naprosto ukázkově, hudebně mě to – až na několik předělávek – nechytlo.

Andy LaPlegua je prostě bavič. To dokázal i na Castle party, kde zazářil se svou kapelou Icon of Coil. Naprosto ukázková oboustranná komunikace s publikem se této kapele nezapře. Jednoduše je umí rozdráždit a hudebně to šlape, není, co více dodat.

Co se týče komunikace s fanoušky, tak nezaostává ani VNV Nation, kapela, která uzavírala letošní ročník. Kouzelné bylo, když zpěvák vzal tablet (nebo co to bylo) jednoho z diváků, do kterého zazpíval celý song. Čert vem, že se mi i od nich zdá všechno podobné, show to byla skvělá, a to od začátku až do konce. VNV Nation umí vytvořit jedinečnou atmosféru, kterou si užijí jak fanoušci, tak i hudebníci samotní. Poslední skupinu letošního ročníku nemohli pořadatelé vybrat lépe.

Tímto se s vámi loučím a nezbývá mi než pozvat vás jak na fotoreport, který vydáme v nejbližších dnech, tak i na další ročník Castle party. Ten proběhne 17. až 20. července 2014!

Eva Peterková

Maminka mi vždycky říkávala, že Jsem velký lajdák!