Špeciálne poďakovanie patrí fanynkám

Jsi nejmladším členem skupiny No Name a zároveň nejmladším z bratrů Timkových, musíš poslouchat své bratry nebo umíš prosadit také svůj názor?

Je pravda, že som najmladší, ale nie je to o tom, že by som kvôli nižšiemu veku musel bratov poslúchať vo všetkom a za každú cenu… u nás v kapele má každý rovnaké právo sa vyjadriť, priniesť na skúšku novú skladbu, máme každý rovnaký honorár… Všetci v kapele sme si rovní, no každá dobrá rada od staršieho brata (aj nebrata) môže pomôcť… samozrejme, že úcta k starším by mala byť samozrejmosťou, ale to nie len u mňa, ale u všetkých mladých ľudí (smích)

Rozumíš si se všemi sourozenci stejně nebo je mezi nimi někdo s kým jsi naladěn  na stejné vlně?

Nájdu sa situácie, kedy mám pocit, že si s jedným rozumiem lepšie na ľade (bratia hrávame hokej pravidelne), s druhým zase na pódiu… ale tým, že sme spolu v kapele, sa naše vzťahy neustále upevňujú a obohacujú… stretávame sa aj na rôznych mimokapelových akciách (rôzne rodinné záležitosti…) v kruhu nás štyroch, ale aj v kruhu kapelovom sa nikdy nemáme problém spojiť pre akúkoľvek aktivitu, či už ide o šport, alebo posedenie pri zaslúženom drinku po koncerte (smích)

Bylo hned jasné, že jen co vyrosteš, staneš se dalším členem kapely?

Určite áno… každý z nás bratov absolvoval základnú umeleckú školu, takže je jasné, že sme  k tomu boli od malička vedení… to isté platí aj o Vilovi a Zolim. Chlapci (Igor, Ivan, Roman) začali od mládežníckeho veku hrávať s naším otcom po svadbách a zábavách, až kým ich to neprestalo baviť a povedali si dosť… založili kapelu a od roku 1998 fungovali ako profesionáli (so zmluvou), potom prišli hity ako Ty a tvoja sestra, Žily, Ďakujem, že si a bolo jasné, že sa to ubralo dlhou a krásnou cestou, klop, klop, klop! (smích)

V kapele hraješ na kytaru a obstaráváš doprovodný zpěv, napadlo tě někdy, že by sis mohl zazpívat svou vlastní písničku?

Uvidíme. (smích) Nie je to vylúčené, už sa ma to pýtalo viac ľudí… Možno áno, konieckoncov prečo nie (smích), predstaviť si to viem…

Jak moc ovlivňuje tvůj život být členem kapely No Name? Například, co ty a tvé fanynky?

Ovplyvňuje ma to neustále, mám možnosť: hrať na obrovských festivaloch, obrovských pódiách vlastného turné, s veľkými umelcami, veľa cestujeme po nádhernom Československu, ale aj ďaleko za hranice… napriek tomu, že koncertujeme po Československu už niekoľko rokov, nájdu sa aj ľudia, ktorí nás ešte nevideli a nepočuli. Stáva sa pravidelne, že ľudia, ktorí na nás boli prvýkrát, po koncerte prídu úplne nadšení a šťastní z koncertu, svetiel, programu, muzikantského prejavu, z prejavu našeho frontmana, ktorý nikdy necíti únavu J. Všetky tieto veci človek pociťuje a je len na ňom, ako s týmito úžasnými zážitkami dokáže vynaložiť a užívať si ich! Špeciálne poďakovanie patrí fanynkám, ktorých je stále viac a viac. (smích)

Určitě si zaznamenal v současné době šílenství kvůli nové televizní soutěži Česko Slovensko má talent. Co si myslí člověk jako ty, který se v hudební branži už nějakou dobu vyskytuje, mají tito lidé v showbyznysu budoucnost? Nebo spíše jak rychle začali, tak rychle skončí?

Každá takáto relácia prinesie pár talentov, či už speváckych, športových alebo v iných disciplínach… Určite sa nájde nejaká ľuďmi zvolená top 10 umelcov (skupín), ktorí budú mať istú slávu isté obdobie po skončení tejto show a bude len na nich, ako túto prvotnú slávu využijú… či ju pretavia v ďalší úspech, alebo to prejde a prídu talenty ďalšie…

Mockrát děkuji Dušanovi za příjemný rozhovor a přeji skupině No Name nespočet nových úspěchů.

Lucie Steffková

Již pár měsíců se řadím mezi studenty Ekonomické Žurnalistiky na VŠB. Patřím mezi lidi, kteří se neustále smějí a snaží se vykouzlit úsměv i na jinak zabručených tváří. Miluju sport, upřímnost a nejvíce své přátele, bez kterých si život nedokážu představit. Tak to jsem já pánové a dámy, bez obalu, přesně taková, maková.