Couchsurfing v Íránu

Poznat Írán, perskou kolébku civilizace, není jednoduchým úkolem. Zaprvé je to země poměrně nedostupná, zadruhé jsou obyvatelé sice přátelští, ale za touto přívětivou tváří se skrývá mnoho tajemného. Nejlépe to vystihl můj kamarád, který v Íránu nějaký čas žil a pracoval. To, co vás tu přivábí jako turistu, se v cuku letu změní na poměrně drsný a dost svébytný každodenní režim. Není se co divit, strážci zákona jsou často nenápadní, o to více připraveni zakročit při té nejnepatrnější příležitosti.

V knize Couchsurfing v Íránu se autor Stephan Orth soustředí na popis podmínek a možností, které tato země turistům nabízí. Přeci jen, je to pro nás stát s libozvučným a enigmatickým názvem, který v nás často vyvolá vzpomínky na pohádky Tisíce a jedné noci. Alespoň u mě to tak funguje.

Stephan nám v knize přibližuje Írán z pohledu turisty, nikoliv člověka, který by tuto fascinující zemi znal perfektně historicky či z osobního delšího pobytu. Ač je couchsurfing v Íránu oficiálně zakázaný, ostatně jako mnoho dalších pro nás zcela normálních věcí, podařilo se Orthovi touto formou zemi procestovat křížem krážem. Byl ubytován u opravdu mnoha zajímavých lidí. Jejich pověstná srdečnost a dobrotivost vám vezme dech. Dobrosrdečnost mají v povaze i arabské státy, a proto mi v mnohém autor připomněl vlastní zážitky z cestování. Ať už šlo o popis nadlidských úkolů jako jsou například přecházení přes silnici, smlouvání na trzích, či jak strastiplné může být pouhopouhé zeptání se na směr kolemjdoucího. Kdo nezažil, nepochopí, jak kouzelné chvíle můžete v těchto situacích zažít 😊. A pokud se někdy vztekáte, když něco vyřizujete na úřadech, doporučuji vám si to zkusit vyřídit zde! Garantuji vám, že napříště budete českým úředníkům líbat ruce a blahořečit je.

Cestopisné povídání Ortha je nadmíru zajímavé, poutavé a jako správný milovník cestování jsem si užila každou stránku. Rozhodně se totiž jedná o zemi, kterou bych v budoucnu chtěla navštívit. Mám ji v merku již delší dobu, nicméně po událostech, jakými byly Arabské jaro a následně totální uzavření země vůči okolí v době kovidové, jsem musela plány zrušit. Snad mi bude dopřáno jindy, za příznivějších podmínek.

Ukázku z knihy a další informace naleznete na webu nakladatele – zde.

Autor popisuje chod života běžných smrtelníků tak, jak mu byl „naservírován“. Tedy tak, jak je prezentován navenek, turistům a médiím. Dozvíte se plno základních informací, ať už o pamětihodnostech a dalších místech, která stojí za to navštívit, tak i fakt, jak lehce můžete být označen za špiona a uvrhnut do vězení na policejní stanici.

Jelikož na svých cestách nejraději poznávám pravou domácí atmosféru, potěšilo mne, že i Stephan nás seznamuje s pravým chodem domácnosti běžné rodiny. Líčí, co rádi jedí, jak se baví, nebo například jaké jsou pro ně všední zvyky, které se od těch našich neskutečně liší. Povídání je tak více lidské a autentické. Pokud se do knihy začtete, garantuji vám, že kouzlu Persie podlehnete jedna dvě. Přeskočí na vás pomyslná jiskra euforie a vy budete nadobro tímto krajem pohlceni…

Přesně tento typ cestování mi vyhovuje – protože ať ho máte naplánovaný sebelíp do těch nejmenších detailů, v minutě se vše může změnit!

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Kazda.

Denisa Šimíčková