Vášnivá muzikálová Carmen rozdmýchá oheň v srdcích

Začněme pěkně popořádku a alespoň ve stručnosti si načrtněme děj. Carmen je cikánská dívka jezdící s cirkusem, v krvi jí koluje pořádně rozbouřená krev, muži po ní šílí a ona toho využívá a  motá jim hlavy. Ale jen do té doby než i ji pohltí láska a zamiluje se do policisty, který je zasnouben s dcerou starosty. A nyní se dostává do konfliktu Josého dobré a poctivé já, které miluje svou snoubenku s druhým já, více mužským, které touží po Carmen. Dopadne to tak, že zvítězí mužská touha. Samozřejmě, jak už to v příbězích o lásce bývá,  nikdo jejich vášni nepřeje a tak se děj proplétá a komplikuje. Příběh končí  tragickou smrtí Carmen.

Co se týče obsazení, rozhodně si velkou pochvalu zaslouží Lucie Bílá za svùj pěvecký a herecký výkon. Dovolila bych si jen malinkatou výtku a to k jejím místy prkenným pohybům, ale abych nebyla „hnidopich“, tak musím uznat, že při takovém fofru, který musí na jevišti zvládat se to dá snadno odpustit.

Dále exceluje Jirka Korn, pro něhož role starosty snad byla napsána na míru. Elegán v brýlích a doutníkem v koutku úst. Kdo jiný by to dokázal ztvárnit s tak nonšalantní lehkostí jako právě Jiří Korn?  V roli vědmy vystoupila paní Hana Křížková, která když začala zpívat svým zvučným hlasem, tak tuhla krev v žilách. A Markéta Poulíčková, mladičká zpěvačka v roli snoubenky Katariny, jejíž sólový zpěv v kostele zněl jak andělská sonáta. Ale všichni účinkující byli grandiózní, takže už dále nebudu vypichovat jednotlivce, aby to někomu nepřišlo líto.

Co se týče scénografie, tak divadlo Karlín je po technické stránce dokonale vybaveno pro to, abyste se nenudili při stále se opakujících kulisách. Otočné jeviště, vyjíždějící panely se zrcadly a spousty jiných vychytávek vás bude bavit celé představení. Carmen je muzikál plný života, zachycují jeho tragiku na pozadí cirkusové zábavy. Cirkusové scény jsou příjemným zpestřením dramatického scénáře. Ženy na provazech, akrobatické kousky, muži na chůdách, velbloud, lama, tygr, muž s ohněm to vše vytváří protiklad k vážnému příběhu. To jsou scény, u kterých si můžete odpočinout od vážnosti lidských vztahů a pouze se nechat bavit.

Konec představení doprovázel neutuchající aplaus. Potlesk trval minimálně dvacet minut, během něhož  Lucie Bílá se smíchem vyhnala  diváky slovy „a ven“ a rukou ukázala gesto ke dveřím. Tak se pomalu zvedáme, i když většina z nás by raději ještě poseděla a tuhle „vážnou show“ shledlá s chutí ještě jednou.

Redakce