Veronika Matysová: Pouštní včela (úryvek)

Pouštní včela je první román, který Veronika Matysová napsala pro dospělé. Příběh se odehrává v blízkovýchodní Kadíriji, kde vládne diktátor Tárik Al-Baláwí, odpůrce Západu. V Kadíriji je síť výcvikových táborů pro teroristy, kteří jsou po absolvování přípravy rozmisťováni na území USA a Evropy v rámci uprchlických vln. Vše je za kulisami řízeno i financováno z prezidentského paláce.
Ředitel CIA Walter Green přichází za prezidentem Spojených států se statistikou sebevražd v USA, neboť je připraven speciální tajnou operací Pouštní včela pomstít oběti teroristických útoků z 11. září, kvůli nimž přišel o bratra a nepřímo i o otce. Když prezidentovi vysvětlí svůj neobvyklý návrh, prezident váhá, ale nakonec souhlasí.

Adam se probudí na gauči v obývacím pokoji. Cosi ho bodá do ledvin. Trochu se nadzvedne a vytáhne zpod sebe prázdnou láhev. Zakleje a odhodí ji na zem, kde hlasitě břinkne o řadu svých předchůdkyň.

Přitom zabloudí zrakem k televizi, která hraje naprázdno už bůhvíjak dlouho. Matně si uvědomí, že dole na obrazovce bliká nápis NALÉHAVÉ! Mechanicky sáhne po dálkovém ovládání a zesílí zvuk.

„…co VY můžete udělat pro svou vlast. Slova Johna Fitzgeralda jsou i po letech živá v srdcích nás všech… Neumírejte zbytečně. Dejte konci svého života smysl. Napište na adresu obetprovlast zavináč…“

Adam o tom chvíli zmateně přemýšlí. Mysl má ještě stále zatemnělou alkoholem a přemýšlení mu jde jen velmi ztěžka. Časem však zřejmě dospěje k nějakému závěru, protože se zvedne a vrávoravě se vydá k počítači.

Koneckonců se rozhodl zemřít. Je načase přikročit k činu.

V počítači má stále otevřenou elektronickou zprávu, kterou se nikdy nenamáhal zavřít a která začínala těmi nenáviděnými slovy: „Nemůžu tě sehnat, ozvi se, chceme, abys nám šel za svědka…“

Dodalo mu to odhodlání. Otevřel nový email a napsal adresu, která se opakovala na pásce na televizní obrazovce. Do předmětu napsal OK a do textu svou bostonskou adresu a telefon.

Stiskl tlačítko odeslat. Hotovo.

Došel si do kuchyně pro novou láhev ginu, otevřel ji a pořádně si přihnul. U toho nepřítomně sledoval televizi.
Zřejmě musel zase usnout. Když se opět probral, postřehl, že z obrazovky hovoří v přímém přenosu prezident Tyson na mimořádné tiskové konferenci. Adam však už byl příliš opilý na to, aby se nad tím pozastavoval.

S prázdnou myslí vyslechl slova: „…všem, kteří celé věci uvěřili, se hluboce omlouvám. Došlo k útoku hackerů na internetové stránky Bílého domu. Amerika by nikdy nic takového neudělala. Nikdy bychom nikoho vědomě neposlali na smrt, ani kdyby si to sám přál, třebaže by to bylo pro dobro všech. My si lidského života vážíme…“

To jsem si mohl myslet, napadlo Adama. Jsem blázen, že jsem na to naletěl. Prezident teď ze mě musí mít srandu. Nebo vlastně ti hackeři, kterým přišel můj email. Zajímalo by mě, kolik nás na tu hloupost naletělo. Ale stejně je to jedno. Co na tom záleží. Koneckonců to není poprvé, co jsem někomu pro smích…

Cítil příjemné prázdno, alkohol otupoval jeho smysly. Vše ztrácelo důležitost. I sám Adam Navrátil.

Netušil, že daleko ve Washingtonu se mezitím naplno roztáčí soukolí operace Pouštní včela, která ho měla již velice brzy strhnout s sebou…

Pouštní včelu, i další knihy od autorky zakoupíte zde: https://www.bux.cz/autor/33475-matysova-veronika.

Zdroj obrázku: veronikamatysova.cz

Jana Mišúnová

"Nikdy nejsi moc starý na to, abys mohl začít znovu snít nebo se vydat za dalším cílem." C.S. Lewis