Zdeněk Svěrák: Po strništi bos

Dětství je bezesporu nejkrásnější období lidského života. Človíček objevuje krásy světa, poznává, zažívá nezapomenutelné zážitky – první party, dětské lásky. Dětský svět hýří barvami, nic není černobílé. To jen my dospělí, jsme zapomněli být dětmi a vnucujeme svůj pohled dětem – náš svět je méně barevný, téměř je černobílý.

Dětský svět je kompromitován s krutým světem dospělých. Příběh malého Édy je zasazen do protektorátní Prahy. Do rodiny elektrikáře pracujícího v elektrárně, kde také se svými spolupracovníky bydlí i s rodinami. Tatínek je velký vlastenec, poslouchá nepřátelský rozhlas – Londýn, jehož poslech se trestá smrtí. A co dítě nenapadne, ve chvíli plného vzdoru, vykřičet do světa, že tatínek poslouchá Londýn! Obyčejná klukovina, která by mohla stát život. Naštěstí svět je plný dobrých lidí, kteří o tomto veřejném tajemství pomlčí… Gestapo však nespí. Přijde do baráku a zatkne za protiněmeckou činnost starého mládence Chrásta. Jeho pes, který tuší, že je zle s pánem, odmítne ho opustit, je bez milosti zabit. Brzo i do elektrárny přijde německé vedení a tatínek Édy nedokáže pozvednout pěkně pravičku a pozdravit jak se patří po nacisticky.

Rodina musí odejít z Prahy a útočiště naleznou v rodné vísce tatínka. Začíná období plné klukovin, prvních lásek, ale i setkání se zbabělostí, smrtí, ale i (ne)obyčejným lidským hrdinstvím.  Doba, ve které vyrůstáme, spoluutváří nejen nás, ale také ovlivňuje  i chování našich nejbližších. Každá rodina má svou černou ovci a v rodině Édy je to strýc, kterému všichni říkají Vlk. Kdysi dávno se zachoval v afektu velmi nehezky k babičce Édy a byl všemi odsouzen, především vlastním otcem. Přes svůj obrovský životní poklesek, byl to dobrý člověk, neváhal poskytnout polévku u cesty Čechům, kteří prchali ze Sudet, aby nabrali sílu na další cestu, ale také podobně se zachoval k Němcům, kteří prchali před Rudou armádou z Pruska. Vlk padl po boku sovětských vojáků při osvobození vesnice, přesto nedokázal vlastní otec mu přijít na pohřeb. Srdce dospělého je už příliš tvrdé, aby odpustilo.

Kdo ví, na kolik příběh malého Édy je příběhem dětství pana Svěráka. Kronika dětství mohla být stejně tak i Vaše, jen v jiné době a v jiném městě. I my jsme prožili nádherné chvíle s milovanými lidmi, při hrách, s přáteli. Při čtení této krásné knížky se mi promítly vzpomínky z mého dětství.  Děkuji pane Svěráku, že jste mi zprostředkoval návrat do času rozzářených očí z neskonalé krásy dětství.

Po strništi bos

Zdeněk Svěrák

Nakladatelství: Fragment, 2013

Vašek Okapa