Všem novinářům navzdory

Reportážní sbírka Všem sráčům navzdory vzbudila mezi čtenáři velké očekávání. Už jen proto, že Janu Urbanovi vyšla v Absyntu v rámci edice Prokletí reportéři, kde jsme se mohli dočíst exkluzivní příběhy z prostředí amerického Ku-Klux-Klanu či íránských náboženských fanatiků.

Urban ve své sbírce lepí pomocí krátkých reportáží složitou mozaiku války v Bosně a Hercegovině v letech 1992 až 1995, a snaží se tak o maximálně plastický obraz.

Háčkem ovšem je, že titul vyšel již v roce 1996 a Absynt přišel s druhým vydáním. Tady by se očekávala nějaká důkladnější revize textů, přece jen od války uplynuly více než dvě desítky let a z vládních či vojenských archivů vypluly nové informace.

V ediční poznámce se sice píše, že veškeré texty byly upraveny, nicméně pachuť z toho, že většina reportáží je vyzobána z dobového tisku, v němž tehdy Urban publikoval, zůstává. Přitom téma Bosny je dnes stále aktuální, ať už z hlediska soužití tamních náboženských komunit, sílícího vlivu Srbska v regionu či otevírání se země vstříc turismu.

Na druhou stranu je zřejmé, že Urbanův místy jednoznačný postoj zůstane i po dvaceti letech neměnný a z většiny článků čiší němá obžaloba civilizovaného světa, který celou dobu nečinně přihlížel barbarství i českých politiků a médií zdráhajícím se byť jen opatrně projevit názor. Urban byl tak jedním z mála novinářů, který riskoval život jak v obléhaném Sarajevu, tak i v blízkosti vojenských checkpointů dělících znepřátelené strany.

Celou reportážní sérií prostupuje hořkost z toho, že stačil jediný vzdušný útok NATO a Srebrenica by se nestala. Na druhou stranu, o tři roky později způsobily útoky NATO humanitární katastrofu nevídaných rozměrů, takže predikce je v tomto složitém a nepřehledném konfliktu dost ošemetná.

Urban každopádně jako kvalitní novinář nejde s mainstreamem a nemá problém zavrhnout oficiální výklad událostí, kdy spekuluje, zda odvolání bosenských obránců Srebrenice nebylo předem promyšleným tahem Západu, jak připravit pro genocidu příhodné podmínky. Urban prostě říká, co si myslí, všem novinářům navzdory.

Je dobře, že se Všem sráčům navzdory dočkala druhého vydání. Mladší generace narozená v devadesátkách nesmí zapomenout, že v době, kdy si hrála s lopatičkou na pískovišti, se jen pár set kilometrů na jih odehrávala zvěrstva srovnatelná s událostmi Druhé světové války.

Ukázka:

Kecali jsme o hloupostech, kouřili a on povídal, jak z něj udělali ostřelovače. A mně se udělalo ještě víc zle. Povídám:
To střílíš i civily?
V týhle posraný válce nejsou civilové.
Pitomost. To nic necejtíš, když na ně míříš?
Všechno cejtím, ale seru na to.

Korektura: K.Ch.

Filip Šimeček

Aktivista, publicista, pedagog, herec, včelař. Brainstorming mi nikdy moc nešel:)