Vydat hru je fuška

Napsat reportážní knihu o procesu tvorby počítačových her je skvělý nápad a Jasonu Schreierovi se v knize Krev, pot a pixely záměr bezesporu podařil. Co jsme se z knihy dozvěděli? Že práce v herních studiích je ještě větší peklo, než jsme si po četbě Levelu a Score představovali.

Autor si bere na paškál několik relativně nových her, které vyžadovaly stovky hodin práce mnohdy stovek zaměstnanců, a přibližuje nelehké osudy jednotlivých členů týmu. Jako reportáž jsou jednotlivé kapitoly málo příběhové, autor vše píše ve třetí osobě a v globálu může čtenář cítit určitý autorský odstup. Co do formy jde spíše o určité střípky a minihistorky
z herní branže spojené vždy konkrétní hrou.

Je velká škoda, že autor je zaměřený výhradně na RPG žánr, protože podobných knih na trhu neexistuje moc a zajisté by bylo zajímavé nahlédnout i do zákulisí tvorby jiných typů her, třeba first person stříleček (Arma), bojovek (Mortal Kombat) či sportovních simulátorů (Pro Evolution Soccer). Výběrem výhradně novějších her také čtenář přichází o srovnání, s jakými problémy se vývojáři potýkali v devadesátkách a jaká dilemata řeší nyní.

Jason Shreier není v herní branži nováček, což dokazuje formální styl jeho knihy. Čtenář, který není seznámen se základními pojmy PC her, se bude publikací prokousávat jen velice těžko, takže zkratky FPS, MMO či RPG, případně internacionalismy typu quest či kódování čtenář musí znát. Autor poznámkami pod čarou šetří, a když už ji využije, obvykle v ní vysvětluje věci, které neznají ani zkušení gameři. Výhodou je tedy nejen znalost pojmů, ale i samotných her, které Schreier v reportážích rozebírá. I pro člověka, který hru v životě neviděl, sice může být odstavec o testování mechaniky lana v Uncharted 4 či o výšce trávy v Pillars of Eternity zajímavou informací, daleko víc si však knihu užije ten, kdo si danou scénu představí v reálu, protože ji společně s herním hrdinou sám prožil.

Krev, pot a pixely vás bude bavit první tři, možná čtyři kapitoly. Pak ale čtenář dochází ke zjištění, že tvorba PC hry je vlastně pokaždé stejná, mění se jen kulisy. Reportáže tak zabředávají do stereotypu plného fúzí herních studií, miliardových transakcí, „drcení“ před herními veletrhy, „leštění“ trailerů… až začnou jednotlivé kapitoly splývat. Pro fandy RPG her je však kniha neoddiskutovatelnou povinností.

Rate this post

Více z LaCultury...

Aktivista, publicista, pedagog, herec, včelař. Brainstorming mi nikdy moc nešel:)