Avengers 8: Do nitra Phoenix

Do nitra Phoenix uchvátí čtenáře kresbou. Je prostě fantastická. Líbí se mi barvy, hra se stíny, krásně znázorněné detaily svalů. O barvě, kresbě můžu psát jen v superlativech. Což neplatí o scénáři. Scénář značně oproti kresbě pokulhává, což je pro mě velké zklamání, protože Jason Aaron je pro mě záruka kvalitního příběhu.

Do několika málo sešitů se Jason snažil vtěsnat velmi dobré nápady a možné dějové linky, které v budoucnu můžou přinést fantastické příběhy Avengers. K velké škodě zakomponoval do těch mála sešitů (Avengers 2018 č. 39 – 45) až příliš dějů a události a vznikl z toho pro obrovskou škodu jeden velký galamatiáš. Není snadné zakomponovat pravěké Avengers, upíry, Atlanťany a Rusy a Squadron Supreme do příběhu, aby dával hlavu a patu.

Sešit č. 39 je naprosto fenomenální. Avengers se vrací k nápadu prozkoumávat pravěké Avengers. Ve velmi vzdálené minulosti jednoho milionů let před naším světem se stav věcí příliš nelišil od středověku a do šedesátých let minulého století. Společnost pronásledovala odlišné jedince. Děti, které se narodili jiné byly ponechány napospas nelítostným predátorům. Stačilo se narodit s rudými vlasy a byl to rozsudek jisté smrti. Dívenka byla ponechána jisté smrti je zachráněna predátory – vlky, kteří ji vychovají jako vlastní. Inspirace příběhem Mauglího či Rumula a Réma je očividná. Dívka je zrozena pro velké věci. Sídlí v ní mocná síla Phoenix, která změní chod dějin. Dívka s nadáním není jediná, které se podařilo přežít. Dívky se ujalo společenství prehistorických x-menů, mutantů, kteří se říkali kmen Beze strachu. které vedl moudrý Vzduchošlápek, který měl podobné mentální vlastnosti jako profesor Xavier. Střet lidí s kmenem Beze strachů byl nevyhnutelný. Síla Phoenix se uvolnila a téměř vše zahubila, aby se svět mohl znovuzrodit.

Síla Phoenix si pečlivě vybírá své hostitele. Sílá Phoenix spaluje své hostitele a je jedno, zda je jím velký rek či padouch. Nic není černé ani bílé. Rek má ruce od krve stejně, jako v jeho očích padouch. Kdo je hrdina, kdo dezertér?

Phoenix je zpět a hledá nového hostitele. Vybírá si z velké plejády hrdinů a padouchů, které proti sobě štve. Dobrý s dobrým, dobrý se zlým, zlý s dobrým a zlý se zlým. Jen jeden může být nový Phoenix. Kandidátů je mnoho, ale ti nejsilnější nemusí být hodni být novým kosmickým ptákem. Kdo jim bude?

Tato linie je jasná, ale pak přijde zmatek.  Co stránka to boj, často se boj prolínal s jiným bojem. Flashback následuje nesouvisející flashback a cože? Není problém na jedné stránce se ztratit, což se mi naposledy dělo, když jsem měl psát esej o Charlesovi Louisovi Montesquieu. Přistihl jsem se, že se koukám jen na obrázky zachycující epické bitvy mezi přáteli, mezi Avengers.

Až příliš mnoho témat se otevřelo, skoro nic se nevyřešilo. Nastaly velké dějové zvraty, neboť Thor zjistil, kdo je skutečnou matkou vládce hromů. Frigga jí není. Což ale většina fanoušků Thora ví, že Frigga je nevlastní matkou, ale ve filmu je mu vlastní. Pak se v tom člověk nemá ztratit.

Finální sešit je naprosto jedna velká slátanina o tom, jak hrabě Drákula založil nový suverénní upíří stát v Černobylu.  Upíří stát byl schválen valným shromážděním OSN pod jedinou podmínkou, že Blade bude dohlížet jako šerif nad svrchovaným upírským územím. Proč? To se možná někdy dočteme. Phoenix. Bitva Avengers. Střih. Drákula a jeho stát. Blade. Je škoda, že nebyly jednotlivým příběhům věnováno více péče, které si určitě zasloužili.

Vašek Okapa