Tsunami se u Divokého Billa tentokrát konalo jen částečně

Kapela Divokej Bill si na konto připsala již 13. album. Pokud však budeme počítat pouze studiová alba, jedná se o album číslo 7. Mezitím vyšly 4 koncertní záznamy a 2 best of kompilace. Tenhle poměr skoro půl na půl nových a recyklovaných věcí je dosti neobvyklý a těžko říct, jestli to svědčí o nedostatku nápadů na nové písničky nebo čistě o mazaný marketing. Dalo by se tedy čekat, že každá nová deska bude vypilovaná do detailů, když si na ni vždy tak dlouho počkáme. Bohužel, ne vždy tomu tak u Billů bývá. A co aktuální deska Tsunami? Dozvíte se po rekapitulaci jejich předchozí tvorby.

Zdroj obrázku: DivokejBill.cz

Kdo by neznal legendární hit Plakala? Ponechme poněkud přisprostlý text stranou, melodie a energie písničky je nezapomenutelná, navždy zůstane Billovskou peckou s velkým P. Debut z roku 2000 Propustka do pekel, z něhož Plakala pochází, je opravdu podařené album – skvosty jako Sudička, Dávno, Rozárka, Bohužel, Lásko a takhle bych mohl pokračovat. Důrazně doporučuji k poslechu, pokud chcete poznat pravou sílu zvuku Divokýho Billa. Dokonalá souhra elektrické, basové a akustické kytary, houslí, akordeonu, banja, bicích, elektroniky, sborového zpěvu i DJského povzbuzování vás zaručeně dostane. Jak říkám, o smysl mnohdy depresivních textů až tak nejde, hlavně že se dobře pamatují a na koncertě se zpívají samy. Takhle s odstupem se nedá pochybovat o tom, že je to jejich nejlepší nahrávka a jen tak nebude překonána. Nejvíce mě dostává to bouchání do plechu skoro v každé písničce. Druhá deska Svatá pravda je o něco rockovější. Sice jí chybí nějaký ten typický hit, ale opět je na ní plno povedených písní s hezkými melodiemi. Tak jako tak, debut nepřekonává. Kuriózní je však to, že součástí alba jsou i 4 skladby od spřízněné kapely Medvěd 009, v níž hrají dva členové Divokého Billa.

oficiální videoklip, zdroj: Youtube kanál kapely

Na albu Mezi nima mající nápaditý obal Billové výrazně zvolnili tempo, rytmické a energické skladby aby člověk pohledal. Elektrickou kytaru téměř neuslyšíte, nahradila ji akustická. I zpěv je tak podivně mdlý, jakoby to nikoho z přítomných ani nebavilo. Pokud jste propadli předchozím dvěma deskám, tahle vás nepochybně rozhodí a budete ji chtít po pár minutách vypnout. Ale pokud si ji po vychladnutí emocí pustíte znovu, smíření s tím, že je úplně jiná, dostanete relativně ucelenou strukturu pohodových ploužáků, které se vlastně poslouchají dobře. Známé hity jako Znamení, Malování a Pocit vznikly právě tady. Písnička Vokna asi nejvíce připomíná původní tvorbu, zato Kotle jsou prapodivnou psychedelickou slátaninou s textem, který musel vzniknout, když byl zpěvák Vašek Bláha pod vlivem něčeho jiného než obvykle. Ale i ty Kotle na album nakonec zapadají a bez nich bych si ho neuměl představit. Ale především musím vyzdvihnout úvodní písničku Bagdád, která je bohužel stále aktuální a skupina v ní poukazuje na mísení se americké armády do světových válečných konfliktů. Text je mimořádně vyvedený, je v něm skryto veliké poselství, na kapelu překvapivé. Na Lucerně, prvním koncertním záznamu, jsou skladby (nejen) z tohoto alba zahrány již energicky, takže Mezi nima zpětně dostane naprosto jiný rozměr. Na tomto skvělém záznamu taky poznáte, že Billové zní nejlépe naživo, což můžu potvrdit i z mé vlastní zkušenosti, proto se vlastně ani nedivím, že vydali tolik live nahrávek.

oficiální audio, zdroj: Youtube kanál kapely

Po suprové Lucerně přichází nepříjemné zchlazení v podobě alba s prostým názvem Divokej Bill. Není tak zoufale utahané jako předchůdce, jenže to neznamená, že by se dalo dobře poslouchat. Singly Síť, Váha muší a Čmelák jsou ještě v pohodě, ale zbytek je vážně nepovedený. Prase je překombinované, Cajdák a Švec jsou naprosto promarněné potenciály, líbí se mi jen ty hlavní melodie v rádoby refrénech, Vesničani jsou snad jejich nejhorší počin, zní v podstatě stejně jako Růženka z tohoto alba a vše kompletně zabíjí zoufalý pokus skloubit anglický text s českým. Opět tady máme psychedelickou Vodu i oslavu návykových látek v písni Alkohol (předtím se pěla óda na „dobré cigaretky“ v písničce Na tvý louce zelený). Vůbec nic se nestane, když toto album taktně vyřadíte z poslechu. Následující koncertní záznam Rock for People reputaci kapele zase zlepšuje, ale nevtáhne vás tak moc jako Lucerna.

Billové naštěstí prozřeli, za tímto zvláštním obdobím udělali tlustou čáru a vydali parádní album Mlsná. Název mluví za vše, jede pecka za peckou, atmosférou jsme zpět v roce 2000. Oproti Propustce zní Mlsná více propracovaně, ale právě proto, že z ní není cítit ten underground, řadím jí ve svém žebříčku na místo druhé, ale je to fakt těsně, velice se povedla, konečně jsme dostali to, nač jsme velice dlouho čekali. Však zkuste rychlou Půl pátý ráno, energickou Pecku či chytlavou Námořnickou. Pak přichází best of-ka Unisono obsahující novinku Poslední Mohykán, která se opět vyvedla, a nečekaně také nové verze skladeb Čmelák a Unisono, respektive verze, které hrají ve videoklipech. V našich českých končinách bohužel není zvykem, že by se dělaly singlové verze písniček, ale Billové udělali ve dvou případech výjimku, klobouk dolů. Koupí výběrovky tedy získáte více, než se může na první pohled zdát.

oficiální videoklip, zdroj: Youtube kanál kapely

Šestá studiovka 15 oslavující výročí kapely (recenze zde), ukazuje, jak elegantně udělat vyváženou desku s pomalejšími i rytmičtějšími kousky, která by tak měla vyhovovat nejširšímu spektru posluchačů. Přispívají k tomu i konečně trochu „dospělejší“ texty. Úvodní Vstávej je jeden z jejich nejlepších hitů vůbec, Koně vás roztančí, Půjdem dál je naopak krásný ploužák, píseň Jediná je pohodovou hitovkou, Tíseň má drsný kytarový riff – stejně tak dobré album jako Mlsná, místy ji i překonává. Pak přichází tak trochu doba temna. Desky vychází, ale ničeho nového se nedočkáme. Nejprve akustický koncert G2 Acoustic Stage s komorní atmosférou, zajímavá změna, poté druhá výběrovka Platinum Collection, která vám toho nemůže moc nabídnout, když od doby prvního best of vyšlo pouze jedno studiové album a tři singly a nakonec ještě jeden koncert v rodných Úvalech. Potřebovali Billové další výběrovou kompilaci a další live album? Odpověď nechám na vás. A to kluci v jednom rozhovoru říkali, že plánují vydat ještě výběr toho nej z koncertů. Hmm, co na to říct. Každopádně letos jsme se konečně dočkali zcela nového alba pojmenovaného po titulním singlu Tsunami.

oficiální audio, zdroj: Youtube kanál společnosti SUPRAPHON

Singl Tsunami se objevil již na zmíněném koncertě v Úvalech, jenže za celou dobu jsem mu nepřišel na chuť. Zní jako několik písniček zkombinovaných dohromady, a to ne moc dobře. Stejně nelibé pocity jsem míval už dříve u písničky Prase. Mnohem více mě na album navnadil druhý singl Kořala, což je dosti chytlavé country s návykovou kytarou a typickým refrénem, jenž se perfektně hodí na jakoukoli hospodskou tancovačku – nemyslím to špatně, Billovské vodrhovačky jsou nejlepší.

oficiální audio, zdroj: Youtube kanál kapely

Kořala se mi líbí hodně moc, ale … je to téměř jediná píseň, která se mi z nového alba líbí. Nevím, čím to je, ale některé z písniček (Požehnání, Jak ti to říct, Vojáci) nemají šťávu, jen tam někdo zpívá a cosi hraje, není nic, co bych si zapamatoval, nemám důvod si je pouštět znovu. Jsou nemastné, neslané, místy zní až popově, což se k Billům vůbec nehodí. Věřím však, že naživo budou skladby znít úplně o 180 stupňů jinak, jak je zvykem. Pak tady máme naopak hezké věci jako Země draků, Utrejch nebo Vodrhovačka. Určitě si poslechněte i Naději, kde každý z členů (kromě bubeníka) odzpívá sólo svoji část, k níž si každý zvlášť složil i text. Stejně ji zpívají i živě na koncertě, což je nepochybně silný zážitek. A třeba i takový Juarez nesoucí se v balkánském stylu je příjemnou změnou, leč mírně nedotaženou do konce. Ale přesto jsem si k albu prozatím nenašel tu správnou cestu, napoprvé se mi líbila jen Kořala. V některých případech Billům jakoby došly nápady a hrají to, co už všichni dobře známe, co už není ničím nové a někdy zase až moc vybočí ze zajetých kolejí. Po textové stránce se však kapela vyvíjí kupředu, některé slovní obraty se více než povedly.

Možná se stačí do písniček jen pořádně zaposlouchat, nechat si je zarýt pod kůži, možná je stačí slyšet naživo, a pak už to půjde samo anebo klukům opravdu došla inspirace, proto vydání nové desky tak vehementně odkládali. Nevím, ale něco mi říká, že příští album nebude studiové, ale opět nějaký výběr, ať už studiových či živých verzí. Uvidíme. Kvalita produkce Divokýho Billa neustále kolísá, takže snad se příště dočkám(e) alba, které bude zase stát za to, se vším všudy, album, s nímž zažijeme to pravé tsunami. :-)

Jiří Sobota

Zaměstnání: sociální pracovník; záliby: poslech hudby (převážně kapela Scooter), sbírání hudebních CD, skládání hudby (hudební projekt ZoneX), tvůrčí psaní (recenze, povídky, texty), focení + natáčení, Playstation 1, turistika, dobrovolnictví - aktivizační činnosti se seniory, příležitostně film, divadlo, kniha