Opuštěné dítě. Mrzutá stařenka. Jakou podobu může mít štěstí?

Francie, rok 1968. Babička Lucette žije naprosto poklidným životem. Vášnivě ráda plete, pravidelně navštěvuje hroby svého manžela a syna a od života už neočekává žádná překvapení. Jednoho se ale přece jenom dočká. Její dcera u ní ze dne na den nechá svého syna Jeana, aby se o něj starala, dokud si ona nevybuduje v Paříži svůj vysněný život. Jenom přes léto. Možná napořád.

Stařenka, která má již život za sebou, a kluk, který chce všechno vědět, a to nejlíp hned, čekají, až se Jeanova matka vrátí, a mezitím se mezi nimi rozvine opravdové přátelství. Kromě babičky si Jean oblíbí i další lidi – tetu Francoise a její rodinu, své spolužáky, pošťáka Luciena, milou paní z papírnictví a svou hezkou sousedku Anitu. Na mámin slib, že se pro něj brzy vrátí, pomalu zapomíná. Je u babičky šťastný a nikam jinam jít nechce. Uvidí Jean ještě někdy svou mámu? A pokud ano, jak to poznamená jeho život?

Autorkou hřejivého románu napsaného na motivy skutečné události je francouzská spisovatelka Aurélie Valognesová. Ta zatím napsala šest románů a má miliony fanoušků po celém světě. Když má štěstí kliku je její první kniha přeložená do češtiny.

Anotace slibuje nenáročný příběh, nenechte se však mýlit. Pod lehkým stylem psaní se ukrývá emotivní vyprávění, které jde do hloubky a které důkladně zkoumá vzniknutou situaci z vícero úhlů pohledu. Z pohledu chlapce, který nechápe, proč ho opustila máma. Z pohledu staré ženy, jejíž nejmladší dcera byla vždy rebelka. Z pohledu mladé ženy, která možná raději neměla být matkou, protože si svou svobodu a nezávislost cenila nadevše. To vše se odehrává v nedávné době, kdy žena mohla být buď poslušnou manželkou rodící děti nebo lehkou a sobeckou ženou.

Z knihy doslova dýchá atmosféra sedmdesátých let minulého století. Autorka má nastudované reálie a historická fakta, takže její vyprávění působí uvěřitelně a přirozeně, Nezapomíná ani na to, že svět se rychle měnil, a nechává tyto změny zasahovat do života postav. Nemění se však jenom svět, ale i postavy samotné. Zajímavý je hlavně vývoj malého Jeana. Ten je nejdřív malým snílkem, který touží po své mámě. Později je samostatným školákem zvládajícím poradit si i s nečekanými těžkostmi, a nakonec zvládne převzít zodpovědnost, kterou by nemělo mít žádné dítě. Nejdůležitější je ale jeho vztah k mámě. V němž na začátku převládá láska a naděje, později hněv a nakonec pochopení.

I když kniha vypráví o vážném tématu, sálá z ní optimismus. K tomu bezpochyby přispívá i jemný humor,  obrovské pochopení, které autorka projevuje všem svým hrdinům, a motiv hledání a nalézání domova, který je chápaný jako místo, kde je člověk šťastný proto, že má kolem sebe své blízké.

Jana Mišúnová

"Nikdy nejsi moc starý na to, abys mohl začít znovu snít nebo se vydat za dalším cílem." C.S. Lewis