Čajová dívka z Kolibříkové ulice

„Když syn se narodí, v posteli nechej ho spát, do pěkných šatů ho oblékej a nefrit dej mu na hraní…Když se dcera narodí, nechť na zemi spí, do běžné látky ji zabal, a střepy dej jí na hraní…“
 – Kniha písní (1000-700 př.n.l.) –

Jako milovnice čaje jsem se s nevýslovným nadšením pustila do románu mojí oblíbené autorky Lisy See „Čajová dívka z Kolibříkové ulice“. Lisa ve svých románech píše o zajímavých historických tématech, a to s nesmírnou dávkou erudice na základě propracovaného systému kvalitních rešerší, osobních rozhovorů a poznáním místního prostředí. Její tvorba čtenáře nutí přemýšlet nad údělem ženy, nad postavením, které v dávných, ale často i dnešních, dobách zaujímaly i přes jasné projevy dokonalého intelektu, schopností a zkušeností. Každá její hrdinka je prototypem silné a odvážné ženy bojující o uznání ve společnosti ovládané nesmyslným patriarchátem a mužskou samolibostí.

Čajové obřady mě odjakživa fascinovaly. To, s jakou úctou jsou v asijských zemích podávané ku významným příležitostem, je dechberoucí. Doba nám dnes umožňuje ochutnávat nejrůznější odrůdy z nejrůznějších částí světa, ale napadlo vás někdy zamyslet se, co s čajem, který pijete, všechno souvisí? Tento román nám poodkryje veškeré taje spojené s tradičním způsobem jeho zpracování a poodhalí kulturu i etiketu čaje, která sahá hluboko do čínských dějin.

„Čajová dívka z Kolibříkové ulice“ je příběhem na první pohled bezvýznamné dívky jménem Li-jen, jež chodí spolu se svou rodinou a dalšími obyvateli lidu Akhů obdělávat čajové terasy a zahrady ve vesnici Studniční pramen v jednom z mnoha sedel hory Nan-nuo ležící v čínské prefektuře Si-šuang-pan-na. Cesta na plantáže je nebezpečná a návrat každého člena rodiny po celodenním namáhavém sbírání čajových lístků zpět domů, do stavení z bambusu a rákosu, je pro všechny obrovskou úlevou. Je nám asi jasné, jak nevděčná a špatně placená tato práce je. Avšak matka Li-jen je ve vesnici vyhlášenou porodní babou a svou dceru tomuto řemeslu učí tak, aby se stala její plnohodnotnou nástupkyní. Scéna, kdy žena z vesnice rodí dvojčata byla příšerná a pro dnešní dobu naprosto nepředstavitelná. Doslova jsem valila oči.

„Dvojčata jsou to největší tabu našeho lidu, protože jen zvířata, démoni a duchové rodí vícerčata. Dvojčata jsou lidský odpad.“
– citace z knihy, str. 36 –

Pověst Akhů není v sousedních vesnicích nikterak příznivá. Jsou považováni za zaostalé hlupáky a špinavce. Nejen z tohoto důvodu, ale i spoustě jiných, které by mohly Li zlepšit budoucnost, touží mladá dívka po vzdělání, na němž se kmenová rada horské vesnice překvapivě shodne. Jenže osud je nemilosrdný a pro ni si připravil cestu plnou překážek, krutosti a bolesti.

„Aby se člověku navždy změnil život, stačí jediný okamžik.“
– citace z knihy, str. 97 –

Autorka skvěle vystihuje veškeré možné emoce hlavní hrdinky. Díky volbě slov a popisných situací, u kterých máme pocit, že je přímo prožíváme, se společně s Li usmíváme, radujeme ale i pláčeme a chceme spolu s ní řvát nad nespravedlností, jež ji potkala. Musí se vzdát toho nejcennějšího – dcerky narozené v hříchu.

Příběh je protkán neuvěřitelným množstvím místních zvyklostí, obyčejů, fascinujících rituálů, obřadů a v neposlední řadě pověr a předsudků, jež čtenáři vyrazí dech.

Čína za svou historii proslula mnohými nepopulárními rozhodnutími, mezi které rozhodně patří například politika jednoho dítěte, ale i mrazivá podpora ilegálních adopcí ukradených či odložených dětí, které byli následně prodány movitým cizincům, primárně Američanům. I o tom je příběh „Čajové dívky“.

Na druhou stranu jsou nám popsány svízele adoptivních rodičů, kteří vroucně touží po dítěti, které nemohou sami počít. Upínají se na jedinou naději – adopci dítěte z daleké země, kde hrozí minimální riziko, že se o dítě dříve či později přihlásí biologická matka. Celý proces adopce z Číny byl vykreslen tak barvitě, že mi bylo líto jak adoptivních rodičů, tak adoptované Liiny dcerky. Právě na Haley jde příkladně vidět, jak ztracený se může člověk cítit i v naprosto milující rodině, avšak s neznámým životem před adopcí. Když člověku chybí kořeny, jako by mu chyběl kus sebe samého a v srdci mu skvěla černá díra neznáma.

„Čajová dívka“ je o hledání svého pravého já a rodinných kořenů, které jediné mohou pomoci utišit neklid v lidské duši adoptovaného dítěte.

Kniha byla vydána v roce 2020 nakladatelstvím Jota. Audioknihu, kterou vydala v roce 2024 Audioteka.cz, namluvila milým hlasem Ivana Jirešová a celá produkce je doprovázená jemnými tóny tradiční čínské hudby.

Denisa Šimíčková