Popel k popelu, prach k prachu

Obdivovaný, ale také proklínaný svět Warcraftu určitě netřeba nikomu obšírně představovat. Fantasy universum vyvíjené společností Blizzard se zrodilo coby strategická hra (Warcraft: Orcs & Humans) v roce 1994 a od té doby se její dějové kroniky stále rozrůstají. Byť to v posledních letech mnohdy vypadá, že hlavním cílem není doplnění zajímavého světa orků a lidí, ale především peníze plynoucí od nově zlákaných duší – čtěte hráčů populární online hry (World of Warcraft – 2004).

WoWko, jak se zmiňovaná hra obecně tituluje, původní mytologii vdechlo život, ale započalo také, pro mnoho fanoušků, nemilou destrukci. Milióny nadšených hráčů zřejmě vyvrací jakékoliv domněnky o atraktivitě, přesto byste našli i právě ony zástupy znechucených obdivovatelů původní strategické předlohy, kterým se hordy prohánějících se „pařanů“ po jejich milované fantasy zrovna moc nelíbí. A stejně tak jsou tady i davy ještě více znechucených lidí, kterým je tahle věc v podstatě naprosto ukradená, jen mají potřebu svůj negativní postoj vykřičet do světa.

Vraťme se ale k ústřednímu bodu článku – Ashbringer. Byla to jedna z prvních legendárních zbraní, se kterou se fandové Warcraftu mohli setkat. Přesto o jejím původu málo kdo věděl víc, než že tenhle sakra velký meč pravděpodobně ukoval nějaký trpaslík. No a právě pro vyplnění vědomostní mezery byl vytvořen komiks, respektive série komiksů, pod jednotnou hlavičkou World of Warcraft: Ashbringer.

Nepleťte si prosím tento počin s doposud vydávanou mangou/manhwou, která je jak po grafické, tak příběhové stránce slabým odvarem aktuálního díla.

Zásluhy za zpracování můžeme přičítat trojici Micky Neilson, Ludo Lullabi a Tony Washington. Prvně jmenovaný, mimo jiné také zvukový režisér a scénárista společnosti Blizzard Entertainment, se postaral o příběh. Děj díky tomu drží na dobrých základech a Ashbringer svému domovskému světu rozhodně nedělá ostudu. Přesto je taky třeba říct, že si komiks mnohem více užijí znalci – hráči – World of Warcraft, kteří se s jednotlivými postavami už dříve virtuálně setkali.

Meč Ashbringer jako takový nakonec stojí lehce v pozadí a spíše doprovází osudovou linii rodiny Mograinů, která v tomto příběhu hraje prim. Nastává velmi krutá doba, a jak už to tak bývá, různí lidé mají různé představy o řešení vzniklých potíží. Do hry proto vstupují emoce, loajalita, čest a samozřejmě i zrada a strach. I když se nejedná o žádný výpravný epos, věřím, že si každý určitě najde svou oblíbenou část, ať už to budou souboje nebo vzpomínání při svitu luny.

Grafickou stránku netřeba sáhodlouze rozebírat, stačí jednoslovně dodat – výborná. Předvedené zpracování ke světu Warcraft přesně pasuje a práce s barvami, kterou předvedl Tony Washington, a vnesl tak život do detailních kreseb svého kolegy Luda Lullabiho, je v nejedné pasáži přímo dechberoucí. Jako by se jeden umělec snažil překonat druhého. Drobnou vadou na kráse jsou snad pouze některé z menších oken, které jsou místy lehce nepřehledné, celkově to ale pozitivní dojem rozhodně nekazí.

Království Lordaeronu si snad ani na jeden rok neodpočine. Když zrovna lidé nevyhlásí válku orkům, tak jsou to šiky nemrtvých, které roznášejí na prohnilých kopytech lidská města, anebo tajemná partička bytostí z jiné dimenze, které nechtějí nic menšího, než převzít vládu nad světem. Válka není složena jen z odletujících hlav – válku dělají lidé. A právě osudům rytířů Řádu Stříbrné ruky, který se rozpadá na Bělostný úsvit a Šarlatové křižáky, se věnuje kniha World of Wacraft: Ashbringer.

V Americe vyšel Ashbringer v několika částech, u nás seženete celý příběh pěkně pohodlně v celku. Zkrátka dobrý komiksový počin za dobré peníze, který by žádnému fandovi Warcraftu neměl doma chybět. Neznalí universa by ale měli nákup v záplavě jiných skvělých titulů určitě hodně zvážit.

Scénář: Micky Neilson
Kresba: Ludo Lullabi, Tony Washington
Počet stran: 136
Cena: 349 Kč
Vydal: Crew, 2011

Daniel Šácha

Potulný pisálek a nadšený japanofil. A nejlépe obojí dohromady.