„Wagnerovo poselství je soucit, láska a spása světa skrze lásku“ – malíř Vladimír Kiseljov

Začnu u Tvé nové knihy – na co se můžeme těšit?
Kniha se jmenuje Mysteria Richarda Wagnera v obrazech a měla 5. 12. křest v brněnském Besedním domě na koncertě varhanního přepisu Wagnerova Prstenu Nibelungů. V knize najdete hlavně mé obrazy ke všem třinácti Wagnerovým operám a pak úvod k Wagnerovi jako takovému, k symbolice, k mytologii, k tomu, jaká je jeho návaznost na buddhismus, na tarot… Wagner z nich mnohdy přímo vychází a toto je první kniha, kde se o těchto souvislostech píše. Myslím si, že nabízím celkem nový pohled na Wagnera, a to jak v textu, tak i v samotných obrazech. Přesah knihy je ale právě v obrazech – v tom, jak dále posouvají symboliku hudby a mytologie. Účel knihy je rozvíjení mimoslovního vnímání – má sice i písemnou podobu, text má však sloužit pouze jako pomůcka k objasnění hudby, obrazů a symboliky v nich.

Jak jsi se vůbec dostal k Wagnerovi?
Myslím si, že Wagner se dostal spíše ke mě – měli jsme doma jednu gramofonovou desku, na které byla Beethovenova 5. symfonie a předehra k Tannhäuserovi, a tu jsem slýchával často už v ranném dětství. Když pak sestra studovala v Brně hudební vědu, chodil jsem tam jako nezapsaný (ještě středoškolský) student na některé přednášky, konkrétně o díle Dvořáka, Händela a Wagnera. Právě na těch wagnerovských jsem se seznámil s panem profesorem Vysloužilem, který byl tehdy předsedou sdružení Richarda Wagnera v Brně a úplně na mě zíral, že v 16 letech toho vím tolik o mytologii a symbolice, protože jsem již tehdy měl o těchto tématech hodně načteno. Od dětství jsem totiž od babičky a dědečka dostával ilustrované knihy o mytologii a na Wagnerově díle mě pak velmi zaujal svět pohádek a mytologie, který mě do dětství vracel. Jeho svět mi byl vždycky hudebně i příběhově velmi blízký. Wagnerovo poselství je totiž soucit, láska a spása světa skrze lásku. Nejsem člověk, který by obdivoval jeho osobnost, jde mi hlavně o jeho dílo a hluboké myšlenky v něm.

V čem kromě Wagnera ještě hledáš inspiraci pro své obrazy?
Pro mě je hudba, mytologie i symbolika velmi inspirativní, ale zároveň mám pocit, že inspirace je u mě vnitřní – něco, co vychází ze mě, ze srdce, a hudba to pak dokáže dobře přiblížit lidem. Na vernisážích většinou pouštím k obrazům hudbu a ještě k tomu povídám – hudba je tam tak především prvkem, který pomůže divákům dostat se do energie obrazu. Krom hudby Wagnera, Bacha, Brucknera, Beethovena, Stravinského … je pro mě velkou inspirací také příroda, ale většinu těch příběhů skutečně cítím odněkud ze sebe. Příběhů a témat na obrazy mám spousty – mám je napsané a nakreslené po diářích a jenom čekám, kdy to všechno budu moct namalovat a zrealizovat. Velkou část by se hodilo udělat jako nástěnnou malbu, protože jsou to právě příběhy, které někde začnou a pokračují, a na jeden obraz se pak těžko mohou vejít.

Nepočítám-li Brno a možná Prahu, jsi mnohem známější v zahraničí než u nás. Myslíš, že to je nějaký obecný fenomén nebo se to týká jen Tebe?
Je to asi dáno i tím, že jsem měl dvě hodně velké výstavy v Lipsku, kde se těšily velkému mediálnímu zájmu. Mnoho zahraničních milovníků umění mě zná přes internet a také skrz další velké výstavy v Berlíně, v Edinburghu. Určitě to tak není jen u mne, ale mám pocit, že svět více ocení nadnárodnost a nadčasovost mého díla. V českých lidech je, myslím, jakýsi strach ze všeho, co přesahuje každodenní banální záležitosti. Já místo toho, abych skrz svou tvorbu ukazoval na chyby ve společnosti, se snažím raději hledat řešení a ukazovat k transcendenci a duchovnu. Mé obrazy zároveň propojují mnoho symbolik a mytologií, takže jsou srozumitelné lidem v jakékoliv zemi.

Jsi neuvěřitelně akční člověk – co všechno krom malby ještě děláš?
No, to je správná otázka, jestli dělám ještě něco dalšího. V průběhu psaní knihy jsem se nad tím právě trochu vyděsil – dělám-li krom své tvorby ještě něco dalšího. (smích) Krom toho, že maluji obrazy a pořádám výstavy, píšu teď libreto nové opery a jednou za čas také rád režíruji divadlo, mé vize se tam pak zhmotňují trojrozměrně, s pohybem, s tancem a se světlem. Maluji také naživo na koncertech vážné hudby – během přibližně hodiny namaluji obraz, který zachycuje energii skladby. To je myslím také jedna z částí mé tvorby, která je originální i z mezinárodního hlediska – podle mých informací nikdo nic podobného nedělá. Koncentrovat se tak, abych celý obraz v průběhu koncertu dokončil, je velmi náročná záležitost.

Rád chodím do přírody, na výlety, minimálně na procházku v Lužánkách si čas vždycky najdu. Rád cestuji nejen do zahraničí, ale i u nás po horách, po památkách, kostelích, na různá energeticky zajímavá místa. Ještě si občas najdu čas na plavání a na saunu, ale je pravda, že když dělám věci hodně naplno, na tyto relaxační záležitosti moc času nezbývá. U mě vlastně neexistuje žádný volný čas, ale zároveň ani žádný pracovní čas, vše, co dělám, leží někde mezi prací a zábavou.

Chtěl bys něco vzkázat čtenářům?
Myslím si, že by si všichni měli zjistit, co chtějí dělat, co chtěli dělat jako malí a jakou měli oblíbenou pohádkovou postavu, a zkusit teď zrealizovat ten svůj sen. Věřím, že se tím určitě dá i uživit, i když třeba bude nějakou dobu trvat, než přijdou hmatatelné výsledky. Určitě to ale za to stojí a já přeji všem, aby se jim to povedlo!

www.kiseljov.net

Foto: Matouš Vinš

Matouš Vinš

Jsem fotograf, publicista a muzikant na volné noze. Momentálně žiji v Brně, ale často cestuji po celém světě a čerpám inspiraci. Krom reportáží a koncertů fotím hlavně zakázkové portréty a akty, spolupracuji s Českými drahami a v rámci volné tvorby se věnuji pouliční fotografii a moderní architektuře.