Žít si tak bez peněz…

Znáte Marka Boylea? Předpokládám, že ne, proto mi dovolte, abych jej krátce představil. Tenhle Ir si jednoho krásného dne dal jedna a jedna dohromady a uvědomil si, že většina světového zla má svůj původ v prohnilém peněžním systému. Tedy ne že by to byla nějak objevná myšlenka, na rozdíl od většiny sobě podobných však nezůstal jen u myšlení.

Mark pojal názor, že bez peněz se dá žít, a rozhodl se na sebe své tvrzení přesně po dobu jednoho roku aplikovat. A protože Mark není žádný introvert, o své poselství se rád dělí s veřejností, k čemuž obratně využívá zájmu médií. Právě recenzovaná kniha pak vznikla jako jakýsi deník jeho experimentu a inspirace pro všechny jedince, i třeba ne tak radikální, kteří se s Markem cítí být zelenými myšlenkami spřízněni.

Muž, který se zřekl peněz a přežil – tak byl do českého jazyka přeložen název díla Marka Boylea, které v průběhu října vyšlo v nakladatelství CPRESS. Obálka svým nicneříkajícím zátiším s mužem v klobouku neurazí, ale dle mého mínění mezi stovkami podobných zrovna nevyčnívá. Boyle v knize tvrdí, že veškerý výtěžek z knihy jde na podporu komunity, která žije zcela mimo monetární systém. Jakkoliv to zní paradoxně, je takovéto financování přesně podle Boyleovy filozofie – všechny v současnosti dostupné (a zbytečně plýtvané) prostředky by měly směřovat k zajištění udržitelné budoucnosti lidstva.

„Věřím, že ať žijeme jakkoli, vždycky jsme chodící reklamou na svůj způsob života.“

Do knihy jsem se dychtivě pustil ihned po rozbalení balíku, v jehož útrobách doputovala přímo z nakladatelství do mé schránky. Po prvních kapitolách ale nadšení pomalu opadalo. Nabyl jsem dojmu, že autor musí být fanatický ekoterorista, snažící se sepsat nový komunistický manifest (minimálně ohledně té první části si stále nejsem jistý). Knihu jsem rozpačitě odložil s rozhodnutím vrátit se k ní až o den nebo dva později.

Když jsem se ale do Boyleova příběhu zakousl hlouběji a pochopil jeho pohnutky, byl jsem nucen přehodnotit své prvotní zaujetí. Čtení zážitků z jeho „roku“ se stávalo čím dál zábavnějším a inspirativnějším. A nezkazit to naprosto patetickým závěrem, snad bych mohl i prohlásit, že inspirativnější knihu jsem v poslední době nečetl.

Ale o co že vlastně jde? V západní civilizaci není zrovna mnoho lidí, kteří by se snažili žít bez peněz. Přitom myšlenka je to

(slovy autora) stará jako pohoří. Mark Boyle se rozhodl přidat se k těm několika málo jedincům  (v knize jsou uvedeni přesně dva další, od té doby se ale počet pravděpodobně změnil)  a minimálně po dobu jednoho roku nedávat ani nepřijímat peníze. To může znít jako legrace, ale možná tak na pár dní. Jak se říká, zadarmo ani kuře nehrabe, a Mark si brzy uvědomil, že jeho jedinými dopravními prostředky budou bicykl (dokud mu nedojde lepení) a auta, která zastaví na zvednutý palec. Potravu si bude muset vypěstovat, odpracovat nebo najít v popelnici a bydlet bude moci ve stanu nebo přístřešku, který mu s trochou štěstí někdo daruje.

„Obyčejné nakupování může být dost nuda. Přijdete, obejdete obchod podle vzorce, který podle týmu odborníků zajistí, abyste tu utratili co nejvíc peněz, postojíte pár minut ve frontě, zdvořile pozdravíte pokladní, která vám pravděpodobně odpoví nějakou naučenou frází, a odejdete s plnými taškami a prázdnou peněženkou. Naopak některé večery, kdy jsme se s kamarády vydali „na lov“ do popelnic, patří k mým nejhezčím zážitkům z celého léta.“

Dalším aspektem je čas. Říkáte si, že plusem takového života bez peněz bude tolik volného času, že nebudete vědět, co s ním. Omyl. Kromě toho, že Mark výměnou za zemědělské plodiny pracoval na organické farmě a věnoval se běhu komunity Freeconomy, kterou založil, musel obstarávat veškeré všední záležitosti svépomocí. Vezměte si příklad: potřebujete zatopit. V životě s penězi otočíte regulátorem topení. V životě bez peněz potřebujete sehnat nebo vyrobit kamna, nasušit, naštípat a uskladnit dříví, postarat se o to, aby kamna nevyhasla – jinak vám po několika desítkách minut bude znovu zima. A to je jen jedna z desítek každodenních starostí.

Pokud vás zajímá, jak svůj „rok“ prožil Mark Boyle, přečtěte si jeho zpověď v knize Muž, který se zřekl peněz a přežil. I pokud u voleb pravidelně nevhazujete do urny svůj hlas zeleným a nejste fanatickým zastáncem komunitního způsobu života, může vás takové čtení inspirovat. Možná vás Boyleova kniha přiměje třídit odpad nebo méně plýtvat vodou. Zamyslet se, co se stane, stisknete-li spínač světla. Ano, zamyslet se a podívat se na běžné věci jinýma očima – to je to nejdůležitější, co vám tato kniha může dát.

Martin Mucha

Studovaný žurnalista, povoláním marketér, ve volném čase muzikant a čtenář. Nejraději čtu a recenzuji knihy o vědě, osobním rozvoji a biografie.