Nějaká vzdálená země

Románový příběh inspirovaný skutečným prožitkem autorky knihy, Ruth Boswellové, zachycuje sice krátké, ale o to více dramatické období kolem roku 1938 v nacisty okupovaném Československu. Kniha Nějaká vzdálená země, vydaná v loňském roce nakladatelstvím Argo, svou autenticitou a působivým ztvárněním rozhodně zaujme.

Ačkoliv je tento příběh dalším z mnoha jiných s podobnou tematikou, své místo si u mě našel. Díky tomu, že je vyprávěn z pohledu dětské protagonistky a založen na autentických vzpomínkách, získává na emocionální působivosti. Jeho autorkou je britská televizní producentka a scenáristka Ruth Boswellová, která sama vyrůstala v předválečném Československu. Jen několik týdnů před německou okupací ji rodiče ve věku devíti let poslali do Anglie, díky čemuž se jako jediná z rodiny zachránila.

Hlavní dějová linka se točí okolo pražské rodiny, kterou tvoří Mutti Sara, Vati Heinz, jejich dcerka Anna a služebná Julie. Jak už označení rodinných příslušníků napovídá, doma spolu všichni hovoří německy. Sara pochází původem z Rakouska, Heinz z Německa a společně se usadili v Praze, kde vychovávají svou malou Annu. Jejich původ je pro tento příběh zásadní, jelikož jsou židovskou rodinou, což v době vpádu nacistů do země představovalo obrovské nebezpečí. A právě o tom, jak se před touto velkou hrozbou snažili ubránit, pojednává knižní zpracování.

Netrvá dlouho a i Anniny dětské oči zpozorují, že doma není vše tak, jak by mělo být. Dívenka nechápe, proč je její tatínek stále v Reichenbergu (dnešní Liberec), proč je maminka pořád smutná a proč jí zakazují hrát si s českými dětmi. Pravdou je fakt, že Annin otec vede dvojí život – díky zfalšované identitě se mu v Reichenbergu daří podnikat a stýkat se s nacistickou smetánkou. Je velmi krátkozraký ohledně blízké budoucnosti, jelikož si obsazení Prahy a útoky na Židy odmítá připustit. Naopak jeho manželka Sara brzkou pohromu vnímá velmi silně. Snaží se rodinu zachránit, nesouhlas a odmítavý postoj jejího manžela však všechny plány zhaní. Tedy až na jeden…

„S Vatim jsme se rozhodli, že pojedeš do Londýna.“

„Do Londýna? Jako jsi jela ty?“

„Ano, k tetě Lee. Už tě čeká. Budeš spát ve stejném pokoji jako já.“

„Ale kde budeš potom spát ty?“ zeptala se Anna.

„Já s tebou nepojedu, miláčku,“ Sara si sedla blíž k Anně a objala ji paží kolem ramen.

„Ty nepojedeš?“

„Ne, zatím ne. Až později.“

„Kdy později?“

„Do Londýna bych měla dorazit dva týdny po tobě. Nejvýš za tři.“

„To nemůžeš jet se mnou?“

„Čekám, až mi dají pas.“

(ukázka z knihy)

Příběhy jako tento mě vždycky velmi zasáhnou. S velkou nelibostí jsem sledovala postavu Heinze, který díky své sobeckosti a nepochopení způsobí nejedno trápení a který později hledí jen na to, aby zachránil sám sebe. Z postavy Sary jsem měla dojem, že právě ona je tou největší obětí příběhu. Nešťastné manželství, nevěrný manžel, židovský původ… navíc pouze ona doplatí v závěru knihy na prohřešky svého manžela, o kterých ani nevěděla. Obrovskému citovému napětí musí odolávat i malá Anna, která při přechodu na anglickou loď ztrácí svou nejlepší kamarádku, jež ji měla doprovázet v nové zemi,  a vzpomínku na domov — panenku Anežku.

Nějaká vzdálená země je smutný a krutý příběh založený na reálných dějových událostech a stojí za přečtení.

Ruth Boswellová – Nějaká vzdálená země

Překlad: Eva Hauserová

Argo, 2014

248 stran, vázaná

Martina Víchová

„Čtení knih je nejhezčí způsob zabití času.“ Knížky dřív nebo později zlákají každého, k čemuž může přispět právě i knižní rubrika LaCultury.