Podlý anděl se směje ze zahrádky dolnosklenovské hospůdky

Po čtivém povídkovém souboru Malé pivo, malý rum, vychází Neklanovi opět básnická sbírka, tentokrát s podtitulem Podlý anděl odkazující k názvu jedné z básní. Ohlas na předchozí básnickou sbírku byl ze strany čtenářů vlažnější, uvidíme tedy, jak se s touto sarkastickou pilulkou nelítostná kritika popere tentokrát.

Sbírka zaujme na první pohled svou logickou sousledností. V úvodu je čtenář ponořen do volných veršů bolševického bezčasí, kterážto báseň je vtipně nazvána antiutopickým 1984. V závěru naopak Neklan zařadil blok veršů Poslední sezóna, kde na základě skonu svých předků predikuje svou vlastní smrt v pětapadesáti (to by si musel pospíšit, za chvíli má 56). Jak ale Neklana znám, svou smrt si pečlivě naplánuje ve svých osmaosmdesáti, přičemž pohřební obřad budou provázet písně Daniela Landy.

Co se týče témat, Neklan opět sází na jistou kartu a veršuje o punku, komunistech či ženách, přičemž své místo zde mají i pohádky a nestárnoucí Boží deník (ten se v autorově tvorbě drží jako AZ-kvíz, prostě stále je čemu se smát). Přibyly ovšem i novinky: za velmi literárně silnou pasáž knihy lze považovat parodické sci-fi povídky.

Vypadá to, že čím je Neklan starší, tím víc veršů se z něj sype. Tvorba Podlého anděla trvala od srpna 2018 do března 2019, což poukazuje na fakt, že básně musely zhusta vznikat nejen během nočních šicht a na autobusových zastávkách, ale i v oblíbené hospůdce Na koupališti či během toulek hukvaldskou přírodou.

Vytknout lze snad jediné – kniha trpí na dnešní poměry zcela nepřijatelnou stereotypizací menšin. Rom je vykreslen jako zloděj mědi, Polák jako notorik, žena jako sexuální objekt. Kniha by bezesporu urazila nejednoho komunistu (podle knihy by jen popravovali) i nacistu (někteří mají rádi třeba pejsky a o těch Neklan nenapíše). Zesměšňováni jsou i další menšiny, třeba jehovisté, indiáni či ekologové. Neklanovi lze jen doporučit, aby byly verše pro příště vyváženější. Vedle básně o pipině odmítající orál trochu genderové vyváženosti – jak k tomu přijdou všechny hornice, popelářky či dřevorubkyně?

17. Neklanova kniha vyšla v omezeném nákladu. Nicméně vzhledem k faktu, že je recenzována na světoznámém kulturním serveru LaCultura.cz, se autor rozhodl nenechávat kulturychtivé davy literárně hladové a nechal vytisknout čtyři kusy navíc! Objednávejte na akki.kuolema@seznam.cz!

Ukázka:
Pamatujete na dobu,
kdy se ještě neoperovávaly čipy, každé město mělo hromadnou dopravu, v zoologických zahradách byla živá zvířata, plastové obaly nebyly zálohované, dveřmi ve vlaku se dalo prásknout, děti se strašily krvelačnými imigranty ze zemí třetího světa, pracovalo se od pondělka do pátku celých osm hodin denně, platilo se českou korunou, exekutoři měli neomezené pravomoci, hudební skupiny hrály naživo v klubech a vydávaly vinyly, v TV běželi Krejzovi a Most!, z internetu se dalo stahovat zadarmo a v restauracích se podával alkohol?

Pokud jste také prožili dětství ve dvacátých letech jednadvacátého století, sdílejte!

úvodní obrázek:www.facebook.com/Neklan

Filip Šimeček

Aktivista, publicista, pedagog, herec, včelař. Brainstorming mi nikdy moc nešel:)