Nakladatelství Neklid připomnělo sto let od úmrtí P.A. Kropotkina knihou

„Ty vole, ten je myšlenkově někde u Kropotkina,“ slyšíme občas v politické debatě mezi klasickým anarchistou a postmoderním levicovým liberálem. Kropotkin a jeho idea se stala symbolem tradičního třídního pohledu na společnost i provokativní reakcí na současné dominantní ekonomické uvažování. Ale co je vlastně kropotkinův anarchokomunismus zač? A vrací se v době krize neoliberalismu i selhání bolševismu jeho aktuálnost? Pravdou je, že zastánci ani odpůrci zpravidla Kropotkina nikdy nečetli, protože jeho stěžejní díla (Pole, dílny a továrny či Vzájemná pomoc) naposledy v češtině vyšla na úsvitu První republiky a dnes jsou prakticky nedostupná. Samizdatová nakladatelství po roce 1989 se původnímu Kropotkinovu dílu věnovala spíše sporadicky.

Akademická práce Grahama Purchase tak alespoň rámcově přibližuje jak Kropotkinovo životní dílo, tak i ve stručnosti jeho život. Evoluce a revoluce je tedy jakýmsi „Kropotkinem v kostce“. Už v životopisné části knihy se lze dozvědět zajímavá fakta, která v auře Kropotkinovy význačnosti mnohdy zapadnou. Kuriózní je třeba fakt, že tento šlechtic byl sice co do anarchistické utopie jeden z nejradikálnějších, v období ruské revoluce však kompromisně prosazoval ideu buržoazní republiky, protože se (oprávněně) obával, že kapitalismus bude menší zlo, než předpokládaný rudý teror.

Jednotlivé kapitoly se pak zabývají Kropotkinovými stěžejními myšlenkami, jež přibližuje ve svých statích a knihách. Lze se tak třeba dozvědět, že autorovo dílo Vzájemná pomoc poukazující na důležitost solidarity v evoluci živých tvorů, byla spíš snaha vyvážit tehdejší dominující darwinismus, než doložit, že mezidruhová konkurence je nesmysl a v evoluci neměla význam. Z jeho textů je rovněž patrné, jak nedostatečnou praxi anarchistické hnutí vzhledem k dnešní době mělo. Kropotkin vidí komunitní revoluce výhradně optikou Pařížské komuny, která byla do té doby skoro jediným příkladem anarchie v praxi, machnovské hnutí na Ukrajině přišlo až na sklonku Kropotkinova života a Španělské revoluce se již nedožil.

Poslední kapitola pojednávající o revoluci a evoluci, je zároveň ta nejinspirativnější. Kropotkin odhaluje, že revoluce byly vždy bojem mezi státem a komunitou a zdůrazňuje, že stát v jakékoli formě zůstává kontrarevoluční. (Ne)úspěchy rádoby emancipačních politických stran typu Podemos, Syriza či Die Linke v tomto Kropotkinovi dávají zcela za pravdu.

Ukázka:

Na jaře 1919 bylo zorganizováno setkání Kropotkina s Leninem. Nebylo přátelské. Kropotkin hovořil o významu a důležitosti družstevníhi hnutí, které Lenin pohrdavě odsuzoval jako „dětské hry“ nemající význam pro „socialistické cíle“. Kropotkin Lenina proklel v několika dopisech, z nichž se zachovaly dva, na něž Lenin nikdy neodpověděl. Lenina dopisy tak rozzuřily, že musel poznamenat k jinému bolševikovi: „Je mi zle z téhle vykopávky. Vůbec nerozumí politice a obtěžuje nás svými radami, které jsou většinou velice hloupé.“

Filip Šimeček

Aktivista, publicista, pedagog, herec, včelař. Brainstorming mi nikdy moc nešel:)