O anarchii a jejích výzvách

Dlouholetá anarchistická aktivistka Cindy Milstein po deseti letech revidovala svůj text Anarchismus a jeho vize a nakladatelství Neklid tento text předložilo i české čtenářské obci. Nyní můžeme tedy s odstupem času zhodnotit skepsi, vize, ideály i naděje obsažené v eseji, která vyšla dva roky před hnutím Occupy, Arabským jarem či revoluční vlnou Democracia Real Ya.

Příznačným rysem je, že autorka si několikrát bere na paškál zasedání Světové obchodní organizace v Seattlu v roce 1999, kterou považuje za klíčový milník nového anarchismu 21. století  kdy aktivisté sérií přímých akcí jednání elit zcela zablokovali. Jak silný pocit zadostiučinění musí cítit nyní, v červnu 2020, kdy se část Seattlu proměnila v  samosprávnou čtvrť bez policie…

Záměr textu je každopádně poněkud nejasný. Dá se definovat jako cosi mezi romantizujícím revolucionářstvím Neviditelného kolektivu a spíše faktické publikace Petera Gelderloose Anarchie funguje. Bouřlivé metafory se tu střídají s rekapitulací historických faktů. Kniha rovněž trpí množstvím frází, naznačující, že za všechno zlo světa může kapitalismus, přestože problematika si mnohdy zasluhuje pečlivější analýzu. A to zejména analýzu anarchismu a jeho slabin, jehož význam je zde až nekriticky adorován, přestože v řadě třídních bojů hrál jen okrajovou roli.

Příležitost k tomu má autorka již v prvních kapitolách, kde popisuje dějiny anarchismu a jeho směry, přičemž zdůrazňuje liberální i socialistické kořeny této ideologie. Neopomene zdůraznit historický konflikt mezi autoritářskými a libertinskými socialisty, který předznamenal události 20. století. Druhá polovina knihy nechává historii stranou, řeší spíše současné výzvu anarchismu. Všímá si stopy anarchismu v moderním alterglobalizačním hnutí, zejména z metodologické stránky. Definuje tradiční anarchismus 19. století a konfrontuje jej s anarchismem současným, který je nucen hledat nové cesty odporu. A konečně – autorka se nebojí otevřeně mluvit o přímé demokracii jako přirozeném nástroji anarchistické politiky, ačkoli radikálnější anarchistické skupiny (u nás třeba dříve Federace sociálních anarchistů) se používání slova demokracie spíše vyhýbaly.

Knihu je možné doporučit všem, kteří se zajímají o současný potenciál anarchistických myšlenek a nevadí jim občas až příliš metaforický jazyk.

Ukázka:

Z cesty odkopáváme rozbité sklo. Někdy se ztratíme. Ale tyto riskantní pasáže jsou součástí cesty ke svobodné společnosti. Držíme se za ruce a přejeme si znovu se vydat na cestu. Když padne tma, ze žhavých uhlíků možného postavíme tábořiště a koukáme na jiné ohně v dálce.

Filip Šimeček

Aktivista, publicista, pedagog, herec, včelař. Brainstorming mi nikdy moc nešel:)