Červený pokoj

Po poměrně dlouhé době jsem se dočkala opravdu povedeného krimi thrilleru, jehož zápletka, samotné vyšetřování i rozzuzlení nemělo nejmenší chybičku. Nic nebylo přitažené za vlasy, vše bylo „představitelné“. Ačkoliv samozřejmě vraždy, které se v příběhu odehrají, nejsou zase až tak příjemným čtením. „Červený pokoj“ vydalo nakladatelství Moba.

V jednom z luxusních bytových domů je nalezena mrtvola Adama Arlemarka, datového analytika bez, na první pohled, zjevných rodinných vazeb. Zvláštní na tomto týpkovi rozhodně je i jeho až nezdravá introverze. Ostatních lidí – kolegů i sousedů – se straní, zbytečně nezabředává do rozhovorů, avšak vždy se chová slušně a zdvořile. Proto není překvapením, že ani ostřílený tým kriminalistů pod vedením vrchní komisařky Ingrid Nyströmové ze začátku neví, co si o případu myslet. Mrtvola je totiž nalezena v dosti nezvyklé formě, nese s sebou doslova rituální prvky. Na co se snažil vrah upozornit? Co chtěl svým činem světu sdělit?

Další informace o knize a ukázku k přečtení naleznete na webu nakladatelství MOBA – zde.

Souběžně je v jiném švédském městečku vyšetřována vražda dalšího mrtvého za velmi záhadných, avšak brutálních okolností. Stina Forssová, která vraždu vyšetřuje, je svéráz, výbušná sólistka, co se nerada spoléhá na kolegy, často jedná bezhlavě, až ukvapeně. Některými kroky dokázala vytočit i mě. Postupem času se obě vraždy začínají propojovat – za vším stojí záhadný „červený pokoj“.

Nakonec se mohou věci vyvinout zcela odlišně od toho, co očekáváme. Někdy má spáchaný čin mnohem hlubší význam, než by se mohlo zdát. V případě Adama je tomu rozhodně tak! Rozzuzlení mě ohromilo! Ani v nejmenším jsem ho nečekala a rozhodně stojí za to si román přečíst. Autorům se v devátém díle série o vyšetřovatelkách Ingrid a Stiny podařilo dokonale vykreslit osobnosti, které vnitřně trpí, ale navenek u nich nic nepoznáme. Zjistíme, že v některých z nás se skrývá neutuchající smutek a temnota, která dotyčné požírá – jejich myšlenky, jejich chování – a nejsou schopni to změnit ani když by sami opravdu chtěli. Takoví jedinci považují svou existenci za ničivé peklo, z kterého si přejí jediné – být vysvobozeni.

Prostor je také věnován otázce nárůstu kriminality a zločinnosti ve švédských městech v souvislosti s rozšiřující se imigrací. Bez povšimnutí nezůstanou ani původní obyvatelé – Sámové, jenž jsou dennodenně vystavování diskriminaci.

Jediné, co mě v tomto krimi románu občas vytáčelo, bylo někdy až dětinské chování mužských policejních důstojníků a zbrklost ve vyšetřování.

Denisa Šimíčková