Lidé dnes mají k dispozici spoustu nástrojů, které by jim mohly pomoct šetřit čas, ale ve skutečnosti téměř nic nestíhají. Dějinné události bez přestání pobíhají kolem a jsou téměř okamžitě zapomenuty, protože z nich není možné sestavit smysluplný příběh. Podobné je to i s lidským životem roztříštěným do mnoha přítomností.
Vzniká tak zvláštní časový paradox. Pořád se něco děje, ale zároveň se nic nemění. Tato „zběsilá strnulost“ je pak příčinou úzkostných stavů a deprese, jejichž diagnóz rok od roku přibývá. Jaký je původ tohoto paradoxu? Mizení prostoru politiky coby společenského synchronizátoru a místa vyprávění o minulosti i vytváření představ o budoucnosti. Vzniklé vakuum zaplnily informace, zboží, zážitky a chronická úzkost ze skutečnosti, že nic z toho nedává pořádné smysl.
Autorem knihy Společnost úzkosti, kterou vydalo Nakladatelství Host, je Jan Géryk. Géryk vystudoval Právnickou fakultu a Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy a nyní působí jako akademický pracovník v Ústavu státu a práva AV ČR a jako právník v neziskové organizaci R-Mosty. Jeho publicistické texty se objevují nejčastěji v Salonu Práva. Byl jedním z editorů knihy o převratu roku 1989 Otisky sametové revoluce. Společnost úzkosti je jeho první knihou. Známý je i jako stand-up komik.
Kniha se nečte snadno, ale pokud vytrváte, nabídne vám komplexní pohled na některé z problémů, kterým jako společnost čelíme. Kulturní aspekty, politika, technologie, životní tempo, krize soustředění, individualizace, problematika sociálních sítí, minulost a budoucnost – na to všechno se autor zaměřil. Jeho úvahy, z nichž některé jsou mimořádně trefné, přináší spoustu podnětů k zamyšlení a nutí nahlížet na popisované jevy z různých úhlů. Zatímco s některými z nich nebudete ani v nejmenším souhlasit, další vám budou připadat pravdivé a dokonale vystihující podstatu problému.
Jediné, s čím mám trochu problém, je romantizování historie a tvrzení, jak bylo v minulosti všechno lepší a snadnější a tak dále. Jistě, každá doba přináší specifické problémy a výzvy, kterým lidé museli čelit, ale nevěřím, že v minulosti byl život jednodušší. To, že v současnosti není společnost o sobě schopná vyprávět, také neznamená, že to tak bude napořád. Možná je potřeba jen určitého odstupu, který pomůže zformulovat myšlenky a najít ta správa slova.
17. srpna, 2026 Pochopit Putina
Knih, analyzujících moderní ruské dějiny, je na trhu celá řada. Přesto lze ještě napsat text, který, ač shrnuje poměrně známá fakta, dokáže do debaty vnést nové úhly pohledu. Filipu J. […]
16. srpna, 2026 Systémy něhy
Marek Šindelka
Člověk si často myslí, že minulost je za ním.
Že se odehrála, skončila a zůstala někde vzadu jako krajina za oknem vlaku.
Jenže tělo to vidí jinak.
Pamatuje […]
26. července, 2026 Zapomenutí mrtví: 54 obětí železné opory
Dvojice českých autorů – novinář a scenárista Luděk Navara a zakladatel občanského sdružení Paměť Miroslav Kasáček – vytvořili působivou publikaci „Zapomenutí mrtví“ vyprávějící příběhy […]
10. července, 2026 Hoří ti táta
Paní Hanišovou mám ráda, její romány se zaměřují na těžké společenské otázky, o kterých se nerado mluví, nerado se na ně poukazuje, avšak s titulem „Hoří ti táta“ u mne šlápla úplně […]
10. června, 2026 Jeřábi táhnou na jih
„Když jde do tuhého, může se i z největšího zbabělce klidně vyklubat největší hrdina.“ – citace z knihy, str. 209 –
Nádherně sepsaný román „Jeřábi táhnou na jih“ vypráví o podzimu […]
26. května, 2026 Vona
„Některé hlasy nezapomeneš. Mluví k tobě zevnitř, a dokud dýcháš, budou tu s tebou.“ – citace z knihy, str. 102 –
Pod šumavskou Huťskou horou se místní lidé dopustí neodpustitelného […]
23. května, 2026 VONA
Spisovatelka Petra Klabouchová píše skvěle, to je všeobecně známé a já její knížky miluji. Jsou plné dramat, lidských osudů a dechberoucích příběhů. Navíc autorka dokáže vytvořit takovou […]
22. května, 2026 U severní zdi
Přišel čas platit účty za padesátá léta. Tak zní větička na obálce knihy U severní zdi, kterou napsala moje oblíbená spisovatelka Petra Klabouchová.
Když jsem četla Ducha Pankráce, […]