Celodenní punkový zátah po čtyřiadvacáté

Rok se s rokem sešel a Brněnec u Svitav opět hostil proslulý festival, jehož 24. ročník opět nabídnul průřez současným českým punkem se zahraničním hostem jako bonus. Toto žezlo letos připadlo italské oi! bandě Los Fastidios. Zatímco většina punkových festivalů se snaží svůj line-up rozprostřít do dvou či tří dnů, koncept Brněnce je léta konstantní – v pátek warm-up večírek pro nedočkavé a v sobotu celodenní party od brzkého rána až do nočních hodin. Jak to letos fungovalo?

„Na kterou kapelu se nejvíc těším? No asi… na všechny!“ shrnul své očekávání Kuba, který dorazil s partičkou ze Vsetína. „Moc se těším na VHS, loučení s Adamem bude dojemné,“ připomněla Aneta z Prahy tragickou smrt frontmana zmíněné kapely, která na Brněnci odehrála svůj poslední koncert. Za skupinku z Českých Budějovic shrnul dojmy Lukáš: „Jaké zatím vnímám plusy a mínusy letošního ročníku? Super je, že přesunuli toitoiky dopředu k plotu. Ale letos se obávám, že tu bude mrda lidí.“

Páteční program nebyl jen o interpretované hudbě. Vision Days zahájil v podvečer „veřejnou zkoušku“, která strhla první punks do poga. Po dohrání následovala ještě akustická kytarovka, kde zaznívaly songy spousty zde přítomných kapel. Ještěže je nezastupuje OSA! Přestože to lidi zpravidla nepřeháněli s popíjením dlouho do noci, atmosféru stanového městečka i improvizovaných stanovišť podél cest dokresloval punk linoucí se z bluetooth bedniček. Punkové ticho před bouří.

Sobota začala zostra. Inseminační Stanice rozjela svou tradiční agro-punkovou palbu, u které by se začervenal katolík i fanoušek Sparty (ten druhý vztekem). Na nostalgickou notu zabrnkali Tragedis, kteří připomněli, že i punkáči stárnou. Ochutnávku z nového alba zase připravila Nežfaleš. A došlo i na slzy, a to během loučení s frontmanem VHS. Nicméně kdyby tu teď byl, asi by chtěl, aby se lidé bavili dál, stačí si připomenout pohřeb Petra Hoška. A jen VHS umí z bytostně politického songu SKA-P Nino Soldado o dětských vojácích udělat cover o tom, jak si ubalit špeka.

Odbočme krátce k celkové infrastruktuře. Během prvních kapel se utvořily obrovské fronty na pivo. Černá Hora za 50 kč byla cenově i chuťově v pohodě, ale stánky zpočátku nestíhaly nápor žíznivých punks. Naštěstí se dav v průběhu festivalu rozptýlil natolik, že odpoledne už jste přišli ke stánku, kde byli dva, tři lidi, a než jste vytáhli peněženku, chlazené pivo už jste měli v ruce.

Horší to bylo s jídlem. To bylo zajištěno pouze třemi stánky, jeden se specializoval spíše na studenou kuchyni, druhý na langoše a hlavní nápor hladových návštěvníků musela vykrýt Žrádelna u Zdenice. Nutno podotknout, že se s tím poprali úspěšně. Za vyzdvihnutí stojí zejména jejich skvělý maďarský guláš, s kterým na talíři nešetřili. Fronty na jídlo byly každopádně dlouhé a zcela chyběly stánky s veganskou či vegetariánskou nabídkou. Z důvodu absence zálohovaných kelímků byl navíc celý areál posetý plastovým odpadem.

Přesuňme se ale k odpolednímu programu. Před druhou začali hrát pražští P.U.M. se svým nepřehlédnutelným frontmanem, který rád vykopává politická témata, aby si poté mohl užívat smršť internetových hejtů, nicméně není rok 2014, kdy se mladí punks s transparentem „Fialky táhněte z punku“ porvali v pogu za čistotu punkové myšlenky. Kdo má kapelu rád, ten si zapogoval, komu vadí
Papouškovy pravicové názory, ten mávnul rukou a šel na pivo.

Z radikálů se prostě stali rodiče, kteří čerpají dovolenou a chtějí vypnout. Příjemně překvapila kapela E!E, člověk by řekl, že po tolika letech už nic nového nenabídnou, ale jejich tříakordovky i po desítkách let stále baví, zejména aktuální antimilitaristický song Nasrat. Totéž lze říci i o Totálním Nasazení, Volantech a Punk Floidech, jejichž texty si po pár minutách osvojí i ti, kteří kapelu doposud neslyšeli. Svůj typický humor pak do produkce přidal Visací Zámek.

U hlavní hvězdy večera Los Fastidios se chvíli zastavme, protože byla pro mnohé zklamáním. Kdo čekal divoký pouliční oi!, byl překvapen, protože kapela přinesla pohodové ska. Už roky totižhraje písně výhradně z posledních tří alb, takže tuzemská generace, která vyrůstala na Guardo Avanti a Siempre Contra se svých hitovek nedočkala. Antifa hooligans jako poslední song byl jen slabou náplastí. Večer však nekončil, o festivalovou tečku se postarali třeba Dukla vozovna či Bez šance.

Bilance festivalu? Je třeba zdůraznit, že těch 18 kapel se prostě na jeden zátah zvládnout nedá. Možná by stálo za úvahu snížit jejích počet třeba na deset, aby se lidé mohli občerstvit a vydechnout, protože stávající model nevyhnutelně vede k tomu, že se některé kapely musí „obětovat“, aby se člověk vyspal či najedl. Na druhou stranu, Brněnec si stále drží atmosféru pohodového festivalu, kde jde primárně o to potkat staré známé, pokecat, pobavit se. Bez rvaček, bez řešení malicherností. V tom spočívá jeho největší hodnota. Navíc lidé z Brněnce jsou zvyklí si pomáhat, což se ukázalo ráno, kdy bylo potřeba některé autobaterie nahodit startovacími kabely.

Na závěr jedna malá úvaha. Snad každá druhá kapela mezi písněmi jako kolovrátek opakovala, jak „všichni musí mrdat“, zpěváci vyzývali k „chycení za kozy“ a nafukovací panna byla z podia hozena do davu, protože „ani neumí pořádně vykouřit“. Po nějaké době už to působilo, jako když chodí opilec s trapnou anekdotou a po stopadesáté ji opakuje těm, co už ji slyšeli. Nevím, jestli je taková atmosféra komfortní pro přítomné ženy, nicméně účastnice, která se kolem druhé hodiny ranní pravděpodobně stala obětí sexuálního útoku, se podobným vtípkům příště asi nezasměje. Zkusme tedy – tím myslím frontmany kapel – spoluvytvářet takové prostředí, které je bezpečné i pro ženy a sex je výsledkem vzájemného souhlasu.

Filip Šimeček

Aktivista, publicista, pedagog, herec, včelař. Brainstorming mi nikdy moc nešel:)