Filmový ráj v Uherském Hradišti

Reportáž z LFŠ může připomínat kocovinové zápisky Henry Chinaskiho, pokud chcete. Záleží na každém, jak si to užije po svém. Je to trochu jako na kolotoči – film, realita, film, realita… Rychle to rotuje, až se to začne rozmazávat. Má to být ráj, podle plakátů. Na půlnočních projekcích v kině Hvězda jsme ale zažívali pravé filmové peklo. Horory ze sekce otrlého diváka, či normalizační Revue na zakázku s Kaiserem a Lábusem. K nezaplacení. Doma byste si to nepustili, to se musí zažít v sále. Na LFŠ je ve zvyku po skončení filmu tleskat, při těchto projekcích se tleská, výská a fandí i v průběhu.

A po skončení veselí nekončí. Tady se kromě ráje a pekla ukazuje i nebe. – Po ránu, když se koupete v kašně s kelímkem piva v ruce a jen ostré sluneční paprsky vás drží „nad vodou“. Ale abyste se do nebe dostali, musíte předtím absolvovat očistec. Ze začátku se to valí: Island, noir, Kadár, hooligans, Fassbinder, Tarr, normalizace atd. Cokoli si přejete. Poté chvíli sedíte a civíte do prázdna, loading… A pak se jede dál. Program projekcí je našlapaný, vybíráte si podle svých preferencí, jde to od rána do večera, a pak začíná hrát roli ve výběru například i pohodlnost křesel v sále pro příjemnější spánek. Nejlepší na tom celkově je ta intenzita. Trochu jako pokus, co psychika a tělo zvládá. Někteří borci dávají i šest filmů denně. To už je ale nebezpečné. Příliš mnoho pocitů, myšlenek a nálad. Hrozící exploze. A když se pak zastavíte, jdete na ČSFD a dáváte hvězdičky, promítáte si, co jste viděli, a přemýšlíte, je to trochu zamlženější než obvykle.

Po několika dnech toho máte nad hlavu, takže se to musí odfiltrovat. Očistné katarze jsou potřebné. A tanec funguje dobře. V parku, na Míru (další marketingově geniální název, nehledě na socialistický původ), v divadelním stanu, či přímo ve stanovém městečku. „Zítra se bude tančit všude“ – Oh, ne, to bylo vlastně už předloni. Faktem je, že město žije a lidi se baví. Sekce „Doprovodný program“, ať už si pod tím představíte cokoli, tvoří důležitou součást LFŠ. Vždycky je, stejně jako u filmů, kam a na co jít. Jsou tu divadla, výstavy, přednášky, živá vystoupení kapel. Je to pestrý, multižánrový, přesto pohromadě držící festival. A teď zpátky do reality!

Redakce