Imaginárium dr. Parnasse není filmem pro každého

Každý by se rád kouknul na pravou podstatu věci, Gilliam si umožnil  tuhle schopnost  ztvárněním na filmovém plátně. Použil k tomu zrcadlo a cirkusáckou společností. Ať už je zde narážka na motivy knih s hrdinkou Alenkou  (Alenka v říši divů od Carolla) či další postavou Graye (Obraz Doriana Graye od Wildea).  Tento zasloužilý monthypythnovec dokázal zrcadlo využít ve svůj prospěch a nenechal ho skončit v řece nepovedených nápadů jiných tvůrců. Zrcadlo odkrývá podstatu  lidí i jejich největší touhy a chtíče. Starý kmet Parnassus díky svým transům dokáže zprovoznit zrcadlo, pustit zájemce do čarovného světa, ze kterého pro některé není cesta zpět.

Celá fantasy podívaná se dá shrnout jako svět reálný, odehrávající se před zrcadlem a svět, který vzniká jen volnými asociacemi, plynutím představ.  Je tudíž zavádějící, zdali herci mají tak důležitou roli jako prostředí, ve kterém se vše odehrává. Hlavní protagonisti  působí  stejně bezvládným dojmem,  jako do snů zavlečení diváci, a je jedno, jestli je to hlavní postava dr. Parnasse nebo jeho protivníka ďábla Nicka. Oba dva se nechovají zrovna jako největší rivalové, vše se odehrává i ve filmu s nedostatečnými  logickými pochody.  Občas děj  zrychlí, někdy se časová linka zbytečně natáhne. Takový nonsensový sen, kterému pomáhá držet pohromadě pouze banální příběh.  Díky němu se divák cití pořád ve hře, ale přitom ta jednoduchost se dá napadnout jako kámen úrazu celého vyprávění. Chování jednotlivých postav je nám ukázáno již na začátku příběhu a myslím, že ti, co budou očekávat překvapení, velký dějový zvrat,  budou zklamaní. Tohle není podstata Terryho díla, líčit napínavý příběh. Kdo něco takového od filmu  očekává, bude se  po začátku promítání zvedat ze sedaček v kině a stěžovat si na utracené peníze za promarněný čas fantasmagorickou slátaninou.

Díky obstojné  vizuální stránce se nám dostává stejných závratí, jako na horské dráze. Ráda bych si tohoto zážitku při výletech za zrcadlo užila více, ale občas ty obrazy skončily stejně rychle, jako po ranním probuzení zapomínáme rozesněné sny.  Ano, příběh se  opravdu trhavě  posouvá dál jako starý flašinet v místním cirkuse, kterému nikdo nevěří ani ta jeho dřevěná kolečka. Parnassovo živobytí působí jako pěst na oko. Nevím jestli to byl dobrý nápad udělat přeplácanou maringotku  místem, které zachycuje kamera v reálném světě nejvíc. Trochu střídmosti by neuškodilo a lépe by oddělilo oba světy.

Samozřejmě nesmím zapomenout na herce, jsou ti druzí  v celkovém vyznění filmových obrazů, co měl Gilliam v hlavě. Přes nemilé komplikace s Ledgerovým nečekaným úmrtím, se podařilo film dotočit a sestříhat. I když se zprvu uvažovalo o pozastavení a ukončení natáčení, nakonec  se nepřišlo o další film dlouhá léta zavedeného režiséra (viz Brazil, 12 opic, Kletba bratří Grimmů).

Christopher Plummer je hlavní postavou uvedenou i v názvu filmu. Udržet si určité postavení , zahrát sebe jako moudrého, i když děj žádné činy mudrce nečeká, je těžká úloha.  Už na začátku filmu si vyloží z tarotových karet viselce, když věští ohledně nalezence, přeživšího oběšence Tonyho. Další banální symbol, který se táhne celým dějem. Plummer se snaží působit charismaticky, i když napsaná role mu to stěžuje. Že by tvůrci lehce zaškobrtli u vykreslení hlavní postavy?

Jako starý známý, který o vás vše ví, ale nikdy nepodá pomocnou ruku vypadá Tom Waits jako ďábel Nick. Nenahání strach, není ani nepříjemný, celý děj  oživuje. Občas jsou cítit aspoň u téhle postavy lehké  nuance černého humoru, hodné Létajícího cirkusu. A ta sázka? Vyznívá  nakonec celkem bezvýznamně.

Heath Ledger, je to jeho poslední role, určitá úcta u recenzentů neuškodí, ale i přesto  se mu nedá nic vytknout, drží si svou pozici bezpáteřního prospěcháře, na kterého jednou dorazí boží mlýny. Velmi rychle si s podivem osvojí cirkusáckou identitu. Jeho předností je osobitá civilnost projevu.

Ta ovšem chybí Johnymu Deppovi , ať už přiláká do kina sebevíc svých fanynek, zůstává na hranici mezi tím, co má originálně předvést, a tím, kdy je v jiných rolích podobný a tudíž těžko čitelný.

Lily Cole aneb Valentina je začínající anglická herečka se slibně rozjetou kariérou. Je ta, oč tu běží, aneb za vším hledej ženu, nesčetněkrát zachycenou. Koho zajímá, že se vždy rozhodne pro špatnou volbu a oproti jiným skončí její životní osud happyendem?  Lily Cole má hrát dospívající dívku.  Bohužel  působí jako dospělá žena, co si hraje na diblíka. Nedotažené herecké schopnosti se daří zakrýt  dobře odvedenou  prací maskérů a kostýmních designerů.

Zajít do kina na tento film znamená riziko jednoho velkého nedorozumění, že divák bude hledat pouze chyby v ději.  Stačí ovšem zapojit fantazii a zkusit nalézat asociace a najednou i tohle dílo se dá neprotrpět, ale užít jako bizarní představení, které v jiném cirkuse neuvidíte.

Redakce