Mrtví by měli vědět, že jsou milováni

Margot Baumannová dokončila školu a nastupuje do svého prvního zaměstnání. Získala místo v Poštovním oddělení ve věznici, kde předtím pracovala její starší sestra. Nejde však o obyčejnou věznici – píše se rok 1944 a slovem věznice je označovaný německý koncentrační tábor Sachsenhausen, který leží nedaleko Berlína. 

Margot neví, co se v táboře děje, protože s vězni vůbec nepřichází do kontaktu. Má na starosti jenom jejich poštu. Když od svého nadřízeného dostane rozkaz všechny dopisy od vězňů, něco jí v tom zabrání. Jak by to mohla udělat, když jejich příbuzní určitě netrpělivě čekají na zprávy od svých milovaných stejně tak jako ona sama na dopis od svého zbožňovaného bratra Walthera, který byl zajat u Stalingradu? Margot se rozhodne několik psaníček ukrást a potají odeslat. Předtím je však otevře a je překvapená, kolik lásky a naděje se v nich ukrývá. A právě takhle pozná Dietera Kleinschmidta, jehož nádherné dopisy pro dívku stejného jména si získají její srdce.

Autorem historického románu Dopisy ze Sachsenhausenu je James Moloney, australský spisovatel, který má na svém kontě přes padesát knih pro děti i dospělé. Svůj román o lásce, která se zrodila navzdory nelehkým časům, napsal citlivě a s velkým pochopením pro situaci svých hrdinů.

Na začátku příběhu jsou dva rozdílní lidé. Hodná německá dívka, která ze všeho nejvíc miluje dlouhé letní prázdniny, svého bratra Walthera a Adolfa Hitlera. Německý kluk zamilovaný do židovské dívky, kterou společně s její rodinou jeho otec ukrýval. Ona získala práci v koncentračním táboře, on se tam dostal jako vězeň. A přeci mají něco společného – oba chtějí být milováni.

Jejich životy se spojí prostřednictvím dopisů, které Dieter píše pro svou milou. Díky stejnému jménu má Margot pocit, jakoby ta krásná slova byla adresována jí, a rozhodne se odepsat. Tak začíná neobyčejný milostný příběh, který mění životy obou mladých lidí. Dieter, který se utápěl v beznaději a bolesti, získává smysl života a Margot začíná chápat, že Hitler může za utrpení milionů lidí a že žene Německo do záhuby. Tyhle proměny působí přirozeně a uvěřitelně stejně jako pomalu se rozvíjející vzájemný vztah.

Kniha zobrazuje veškeré válečné utrpení, které ale zůstává v pozadí. Důraz je kladený na životy a proměnu hrdinů. Kromě Margot a Dietera v knize vystupují i další postavy, u nichž se autor nenechal zlákat černobílým viděním situace. Nebál se zobrazit esesáka, ve kterém pořád zbylo trochu lidskosti, ani Židy fanaticky toužící po pomstě, a tak jeho vyprávění působí plastičtěji a je dokonalým zobrazením toho, co válka a atmosféra kolem ní dokázala udělat z jinak obyčejných lidí. Příjemným bonusem je popis poválečné situace, která není tak známá jako téma koncentračních táborů, a dojímavý závěr, který prostřednictvím jiných dopisů – napsaných desítky let po událostech odehrávajících se v knize – dává konečnou tečku za tímto mimořádným románem.

Jana Mišúnová

"Nikdy nejsi moc starý na to, abys mohl začít znovu snít nebo se vydat za dalším cílem." C.S. Lewis