Himmlerova porodnice

Dá se zaprodat duše, vlast i čest za kus žvance?

Renée se ocitá v nacistickém ženském domě Heim Hochland nacházejícím se na venkovské sídle v Steinhöringu, který leží ve středním Bavorsku, kam utekla z rodné Normandie. Důvodem útěku byl její vztah s vojákem SS, s nímž otěhotněla.

Kolem domova se rozkládá překrásná krajina obestřena mírumilovným tichem a klidem, nic nenasvědčuje probíhající válce. Na oknech domu rostou muškáty, v zahradách skýtají stín rozkvetlé stromy, pod kterými odpočívají novorozenci v postýlkách. Nastávající matky se zde mají jako v bavlnce, stejně jako jejich ratolesti. Kdyby se nejednalo o jednu z největších zvráceností Himmlerovy propagandy, šlo by toto místo popsat jako dokonalý ráj v rozbouřeném pekle na zemi.

Druhou výraznou postavou v příběhu je německá ošetřovatelka Helga zcela oddaná svému řemeslu. Ač v šílené době a pracující pro tu špatnou stranu, právě díky ní mohly ženy pocítit alespoň záchvěv lidskosti. Je však zároveň nesmírně důvěřivá a naivní. K procitnutí dojde až s tím, jak se události v heimu mění s blížícím se koncem války.

Neméně zajímavým hrdinou je i Polák Marek, vězeň, jež dochází pracovat do zahrad tohoto domova.

Co může tyto tři osoby spojovat? Renée a Marka minimálně víra v brzký konec války a opětovné spolu shledání s milovanými. Avšak kde se jejích blízcí nachází? Jsou v pořádku? Jsou živí? Dostanou po válce příležitost je najít? Bude život zase takový, jaký si jej pamatují?

Oba jsou si vědomi svých zbrklých rozhodnutí, jež ovlivnily jejich životy, obrátily je kompletně naruby a teď jim nezbývá, než nést břemeno viny každý další příšerný den. Renée je nechtěná jako cizinka mezi Němci, ale i mezi svými díky poměru s německým vojákem.

Postupem času je nám přiblížena minulost i cesta všech zúčastněných, která je zavedla až do těchto končin a společně s tímto poznáním prožíváme emoční smršť, jež se u každého týká něčeho jiného, a přitom toho samého.

„Neštěstí a samota dodávají i těm nejprchlavějším kontaktům hloubku, kterou štěstí nezná. A význam, kvůli němuž se jejich ztráta nedá vydržet.“
– citace z knihy, str. 254 –

Porodnice a ženské domovy jsou v románu „Himmlerova porodnice“ popsány v celé své nacistické „kráse“. Jak taková zařízení fungovala, jak zfanatizované byly těhotné ženy, jež zde s nehranou radostí, úctou a pokorou zanechávaly své děti pro budoucnost tisícileté říše, a nesmírnou touhou projít pochybnými rituály znovu a znovu, ať je na ně milovaný Vůdce patřičně hrdý. Však také matky rodící více dětí získávaly tzv. Mutterkreuz, Čestný kříž německé matky! Právě zde mohla být dokonce i svobodná matka uctívaná jako královna.

V době, kdy árijská krev tekla na válečné frontě proudem, bylo nutné rodit další a další děti této nejcennější rasy, tzv. panské rasy. Ovšem projekt Lebensborn se nebudoval jen v Německu. Nadřazenou árijskou rasu s jedinou pravou čistou krví si Hitler moc dobře uvědomoval i za hranicemi říše směrem na sever. Seveřané parametry svým nordictvím dokonce mnohoznačně převyšovali samotné Germány. Jeden z takových domů se nacházel i na našem území, konkrétně na loveckém zámku Veltrusy.

Mimo řízené porodnice se román okrajově věnuje i otřesné zkušenosti s Akcí T4. Román se celkové nese v duchu přicházejícího neštěstí, jemuž se podobná velká nacistická akce nemůže vyhnout. Konec je dost depresivní, ačkoliv v něm nechybí kapička lidské naděje.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Argo.

Denisa Šimíčková