Útěky z pekla

„Člověka lze ponížit, vzít mu skoro vše, ale nelze ho zbavit hluboce zakořeněné touhy po svobodě.“
– citace z knihy, str. 7 –

Šest neskutečných příběhů o přežití vězněných mužů v nacistických koncentračních táborech, kteří měli původně skončit smrtí stejně, jako u milionů jejich druhů… Vzepřeli se a za až těžko uvěřitelných okolností se jim podařilo útéct doslova „hrobníkovi z lopaty“.

Každý uprchlík musel počítat s tím, že za jeho čin budou potrestáni jiní vězni. Nacisti uplatňovali promyšlený prostředek k zastrašování a vydírání – tím bylo kolektivní potrestání. V uprchlíkovi měly veškeré myšlenky na úprk vyvolat pocit viny a výčitek.

V úvodním příběhu je zmíněn proslulý úspěšný útěk Rudolfa Rosenberga (později Rudolfa Vrby) a Alfreda Wetzlera z Birkenau, kterým se navíc podařilo spojencům předat podrobnou, avšak znepokojující zprávu o ohavnostech, které se v táboře dějí. Spojenci zprvu nedokázali uvěřit v pravdivost této výpovědi a mnoho Židů (zejména maďarských) tak na počáteční nečinnost doplatilo životem.

V případě vzpoury v Treblince, ke které došlo 2. srpna 1943, vězni počítali s tím, že mají téměř nulovou naději na přežití, přesto do zmíněného rizika šli bez mrknutí oka. O povstání v tomto táboře podal svědectví přeživší Richard Glazar.

„Vyrovnat se s minulostí znamená mít vůči budoucnosti odpovědnost.“
– citace z knihy, str. 54 –

Při čtení těchto hrůz mě vyděsila tato vyřčená myšlenka: „Někteří ortodoxní Židé v náboženské extázi hlásali, že Hitler je vlastně oním dva tisíce let očekávaným Mesiášem, neboť shromažďuje Židy na jediném místě, v náhradní zemi zaslíbené – v Treblince“ (str. 52).

Zcela novým pro mne byl příběh z Pekla a poměrně málo jsem věděla i o útěkových tunelech, které kopali vězni v zajateckém táboře Stalag Luft III. Sagan. Letci spojenců se pustili do hloubení hned tří tunelů. Dne 24. března 1943 se chystalo utéci 220 zajatců. Na svobodu se dostali pouze tři z nich! Jejich touha utéct nebyla jen o osvobození, ale primární cíl byl vrátit se ke svým jednotkám a opět se postavit proti nacistům. V roce 1963 byl příběh zfilmován pod názvem „Velký útěk“.

Zcela ojedinělým útěkem byl také ten z Osvětimi, kterého se účastnil Vítězslav Lederer spolu se zdejším příslušníkem SS, devatenáctiletým Viktorem Pestekem. K útěku došlo v dubnu 1944 a byl úspěšný. Lederer byl jeden z vězňů povolaných k odklízení mrtvol povražděných mužů v Lidicích. Byl rovněž svědkem likvidace rodinného tábora v Osvětimi, při kterém zemřelo v jednu noc 3 792 židovských mužů, žen a dětí z Čech a Moravy. Stalo se tak 8. března 1944. Lederer se následně připojil k odbojové činnosti.

Jediným rušivým elementem pro mne přestavovalo množství překlepů, které bych u několikerého vydání publikace již neočekávala.

Publikaci „Útěky z pekla“ autorů Romana Cílka a Miloslava Moulise vydalo v roce 2010 a 2015 nakladatelství Epocha.

Denisa Šimíčková