Moc krizí, málo otázek

O média se zajímáme, baví nás, snad každého. A když ne nějaké to „médio“ tvořit, alespoň jej využívat. Využíváme jej všelijak, nejčastěji však sledováním televizních pořadů či brouzdáním po internetu. Pak přijde na řadu rádio poslouchané v autě, a možná, někde vzadu v poklidném koutku nedělního večera, noviny a časopisy. Ale to už je většinou pro staré milovníky novinového papíru a neokousaných článků, u kterých máme pocit, jako by se nás dotýkaly, neboť se můžeme dotýkat my jich. Tak to je. V minulosti to bylo jinak, v budoucnosti to bude jinak. A jak se žije nám, nám v ponorkovém novinovém věku?

V médiích vidím něco úžasného, vidím v nich něco krásného a nepolapitelného. Ale také nebezpečného, nestabilního a velmi vratkého. Má totiž i své stinné stránky. Média vznikají za účelem svobody tisku no ne? A od doby vzniku této skvělé věci proběhly asi tři velké největší nejmónstroznější mediální krize za celou jejich historii. Souvisejí právě s rozvojem tisku, s modernizací doby, s uspěchaností, pohodlností a s novými technologiemi, o níž si v pravěku mysleli, že je šílená. Vlastně nemysleli. Nedokázali ji v mozku vůbec vytvořit. Tou první krizí byl přesun reklamy z printu do televize, a tak poškodil tištěný tisk. Reklama sem, reklama tam, je to skvělé podívat se na ni, jak je pohyblivá, barevná, jak mluví, jak je vtipná. Má svůj začátek, má svuj cíl, má svůj konec, pro populaci naprosto nevídaná lákavá věc. A pohodlná. Noviny už nemusejí číst, mohou se v klidu usadit, čapnout pivo a být chytří za deset minut. Tištěné chudinky třeste se. Tou druhou krizí byl přesun inzerce z tištěného a elektronického (světe div se) tisku na internet. Proti internetu nic nemám, proti němu nemá nic nikdo. Zjednodušil nám životy, zrychlil tep planety, zdokonalil nové technologie, je to prostě idea porozumění. Koneckonců, čeho já právě teď využívám? Internetu! Toho blahodárného zdroje informací, který skoro nadobro zakopal noviny vonící po šedém papíru zpět do továren. Nic nemohlo být horšího. Nemohlo? Přichází na svět třetí dáma, a to v podobě hospodářské krize, která znamená mimojiné krizi mediální. Dojde k propouštění. Řada lidí je bez práce. A tisk neunese náklady, propouští také. O práci přijdou tisíce redaktorů, kteří se do médií už nikdy nevrátí (jaká škoda). Podniky je zkrátka nepotřebují, jsou jim na obtíž, jde jim o co největší výdělek za co nejnižší náklady. Články se začínají podobat jeden druhému. Estetickou funkci novin pohlcují spáry konzumního světa. Nikdo si to nepřál, ale jak ze spárů ven?? A neporuší hospodářská krize tak pracně nabytou svobodu tisku?

Otázky kladené mnou a světem jsou nemilé. Chtěla bych znát odpověď, jak to bude dál. Chtěla bych zafilozofovat a dojít k poznání. Chtěla bych krizím zabránit a vrátit se k nedělním večerům stráveným v křesle s vůní starých novinových stránek. Musím se budoucnosti bát? Elektronické knihy, počítačová knihovna, žádní redaktoři? Pouhé přístroje, které budou tisknout mechanicky a monotónně každou noc stále stejně žalostné články? Bylo by hrdinské říct „to nedovolím!“, ale vlastně to tak chceme, chceme tu nejjednodušší dobu, ve které se nebudeme starat o to, kde seženeme svačinu, ale o to, kolik baterek nám zbývá.

Redakce