Pít či nepít?

Konzumace alkoholu je spojena se společností přátel, málokdo pije dobrovolně sám. Samozřejmě, když člověk jednou za čas vyjde ven posedět s přáteli a v rozumné míře se napije, neděje se zase tolik špatného. Ale jsou i případy, kdy se chodí posedět čím dál častěji a rozumná míra překračuje stanoviska rozumné míry.

Což takový student? Ve škole ho moří testy, zkoušením, výhružkami o maturitě, že nedonesl za tento měsíc omluvenky a třeba i šílenými obědy. Co si má takový student počít? Ve škole cítí jak se dusí, jak ve zkostnatělém školním systému jeho mladá duše pomalu umírá a myšlenka na domov není také moc růžová. Vždyť hned, jak přijde ze školy domů, musí se opět připravovat do školy, protože další den zkouší v té a té hodině a test píše zase v tamté. Pokud navíc ještě bydlí u rodičů, hrozí, že mu začnou sdělovat jejich celoživotní moudra o svém mládí, což dnes moc mladých studentů neslyší moc rádo. Tak proč tedy po škole hned utíkat na autobus, šalinu, či vlak a ujíždět domů? Proč neschrastit po kapsách nějaké ty peníze a nejít s přáteli ze třídy či ze školy posadit se do hospůdky někde na rohu, kde je příjemná obsluha a kde se nad vychlazeným pivem dá v horkých dnech probrat jak celá ta škola stojí za prd? A proč spěchat s odchodem, když je peněz dostatek? A když peníze došli, tak se najde někdo z party, kdo založí na další jedno či dvě. Stane se tak, že čas pomalu příjemně ubíhá, reflexy se zpomalují, gesta jsou rozmáchlejší, hlasy hlasitější, témata začínají postrádat smysl a návaznost. Ale to pořád nevadí, protože nejste doma ani ve škole, jste na neutrálním místě.

Těžce, přetěžce se pak odchází takovým studentům domů. Nohy jsou těžké a kolikrát se přihodí i to, že se musí vracet zpět do podniku protože si pod stolem zapomněli třeba batoh s učením.

Ale proces dopravy domů může být stejně složitý jako odchod, možná dokonce i horší, protože po pivu se člověku chce navštívit často záchody, jelikož močový měchýř není nafukovací. A tak když někdo jede domů půl hodiny a nebo klidně i víc autobusem, který jezdí jednou nebo dvakrát za hodinu a jeho močový měchýř se začne hlásit, slastně si zavzpomíná na hospůdku kterou musel opustit. Ne pro její pivo, ale pro její záchodky.

Někdy se i stane, že student přežene víc než sám chtěl a nedokáže stát na nohou, natož dojít domů. Potom záleží na ochotě ostatních, jestli ho nechají ležet někde pod stolem či v parku a nebo ho dovedou až domů, kde ho po zazvonění u hlavních dveří nechají před těmito dveřmi sedět a rychle si jdou vlastní cestou. Pro takové opilce je pak následující den ve škole vskutku větším trestem než naštvaní rodiče, že se jejich syn či dcera včera opil/a pod obraz.

Takže pít či nepít? Kdo nepije, nežije. Kdo nežije, ten není. Už Hamlet, když si kladl otázku zda „Být či nebýt?“, pokoušel se odpovědět na tu moji, zda pít či ne. Myslím, že každý si již dávno odpověděl. V této filozofické otázce existují dvě odpovědi a jde jen o to, zvolit si jednu z nich s tím, že musíme počítat, že nás ovlivní i do budoucnosti.

1. Všeho moc škodí.

2. Alkohol v jakýchkoliv dávkách neškodí v jakémkoliv množství.

Redakce