Proměny Kafkovy Prahy

Kniha musí být sekerou pro zamrzlé moře ukryté v nás.“
– Franz Kafka, citace, str. 7 –

Ku příležitosti 100. výročí úmrtí jednoho z nejvýznamnějších pražských literátů Franze Kafky, vydalo nakladatelství Epocha úchvatnou antologii „Proměny Kafkovy Prahy„, ve které nalezneme dvanáct povídek současných českých autorů, jež se v nich pokusili nějakým způsobem na tvorbu tohoto velikána, či samotného Kafku odkázat. Povedlo se to, za mne, naprosto senzačně! Jednotlivé povídky jsem si užila, a to dokonce i ty, které v sobě snoubily prvky sci-fi a fantasy, tedy žánry, jež běžně nevyhledávám.

V úvodu každé povídky je nám její autor či autorka v krátkosti představena. Následuje krátká anotace povídky, abychom věděli, na co se jako čtenáři máme připravit, a pak už se můžeme ponořit do kafkovského světa pojatého zcela mimořádným a netradičním způsobem.

S dílem samotného Kafky jsem se poprvé setkala asi na střední škole a vedle dalšího neskutečně nadaného autora psychologické prózy Ladislava Fukse se mi některá jeho díla vryla hluboko do paměti. Četla jsem je poté ještě několikrát a pokaždé na ně nahlížela jinýma očima, očima člověka, který se věkem vyvíjí, mění, učí se, přemýšlí a vnímá stejnou věc odlišně v sedmnácti, natož ve třiceti. „Proces“ a „Proměna“ pro mne představují mistrovská díla.

Jednotlivé povídky jsou poměrně krátké a výhodou je, že se dají číst na přeskáčku. Musím vyzdvihnout i krásně vyvedené ilustrace Jiřího Lodeho.

Vesměs se jedná o povídky s hlubokým přesahem. Zasáhla mě hned ta první od Markéty Pilátové pojednávající o doktoru Favarrolovi. Mám známého v africkém Beninu, který v ČR vystudoval a nyní ve své rodné zemi provozuje kliniku, která se na základě humanitární podpory snaží poskytovat zdravotní péči těm, kteří si ji nemohou za běžných okolností dovolit. Jen s obrovskou představivostí si můžeme domyslet, jak těžké je podobné zařízení udržet v chodu, a hlavně, že často stojí na jednom jediném člověku. Co se s takovou nemocnicí stane, až to vzdá, stejně jako tomu bylo v případě doktora v povídce?

K přemítání nad budoucností a smyslem života mě přivedla povídka známé autorky Veroniky Fiedlerové. „Žádost“ byla svým způsobem hororová. Vidina, že je každý náš krok monitorován, jsme pod drobnohledem, a tím pádem nemáme ani kapku svobody, a navíc s jasně definovaným koncem života, mě dost vyděsila. Ovšem co mě rozesmálo, byla vsuvka s Českou poštou 😊.

Povídka Kristýny Sněgoňové, kterou mám zafixovanou jako tvůrkyni fantastické a postapokalyptické literatury, mě příjemně překvapila svým pojetím, jak se Kafka mohl teoreticky ztratit ve světě byrokracie po své smrti. Přesně podle kafkovského modelu. Poprala se s tím vážně bravurně, až groteskně sarkasticky.

V povídce „Proces“ se Marek Epstein pokusil humornou formou přiblížit, jak lehce a vlastně z úplné malichernosti může vzniknout davová hysterie.

To, co prožívá Anna v povídce Mirky Rezlerové, se mi vlastně taky tak trochu stalo. Slogan, který jsem dlouhé roky, den co den, míjela cestou do a z práce, a který mi i v těch nejchmurnějších chvílích stoprocentně zvedl náladu, jednoho dne prostě zmizel. Byl to slogan místní firmy pro svoz žump a zněl: „Vaše hovna, naše radost“. No není to božské? Už je to pár let, co firma skončila, ale já se na tu stěnu, kde nápis vždy zářil, dívám pořád s úsměvem na tváři.

Tak co, navnadila jsem vás k přečtení? Dle mého by měla být tato kniha povinnou četbou každého Pražáka a každého milovníka Kafky.

Naleznete mezi autory, kteří do sbírky povídek přispěli, své oblíbence? Jsou jimi, krom již výše zmiňovaných, Pavel Fritz, Karolína Meixnerová, Michaela Merglová, Ondřej Neff, Ilona Podivínská, Jaroslav Rudiš a Miloš Urban.

Na závěr na sebe ještě něco prozradím. Pokaždé, když jedu do Prahy a najde se chvíle času, navštívím židovský hřbitov, kde je mistr pochován. Nechávám mu na hrobě kamínek, stejně tak mému oblíbenci Arnoštu Lustigovi, který leží nedaleko…

Praha má být proč pyšná na svého rodáka. Stejně jako Opava, moje rodné město, má svého Petra Bezruče, tak Praha jedinečného Kafku!

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Epocha.

Denisa Šimíčková