Dopisy z popela: záznamy židovského sonderkommanda v KT Auschwitz

„Je to ohromující. Bestie využily prostě vše: kůži, papír, látky, všechno, co lidem sloužilo – bestie to upotřebily, pro všechno nalezly uplatnění. Jen to nejcennější na Zemi, lidský život, rozdupaly.“
– Vasilij Grossmann, Peklo jménem Treblinka, citace z knihy, str. 23 –

Obsáhlá publikace „Dopisy z popela“ ruského geografa a historika Pavla Poliana byla v češtině vydána v edici Historie Akademií věd ČR s podporou Česko-německého fondu budoucnosti.

Publikace tohoto typu jsou vždy velice náročné. Nejen z důvodu jejich rozsáhlosti a zpracování, ale zejména proto, co tvoří jejich obsah. V tomto případě čekají čtenáře výpovědi, z kterých mrazí…

Pavel Polian v knize zpracovává dostupné záznamy šesti členů sonderkommanda v koncentračním táboře Osvětim, jejichž svědectví o hrůzných činech, které museli v nacistické továrně na smrt nuceně vykonávat, byly nalezeny zahrabané v zemi u krematorií. Doslova v popelu mrtvých. Nutno podotknout, že šlo o vůbec nejpříšernější práci v celé nacistické vražedné mašinérií. V knize je podrobně popsána rekonstrukce toho, jak Němci přistupovali k hromadnému ničení židovského národa.

„Konali jsme černou práci holokaustu.“
– Jakov Gabaj, str. 89 –

Ač jsem čtenářem tohoto srdcervoucího tématu již léta letoucí, asi nikdy nebudu zcela imunní proti šílenostem, zrůdnostem a příšernostem, jež se vězňům v kterémkoli táboře za druhé světové války děly. Jakou bolest je člověk člověku schopen působit, jakého nehumánního chování se jeden civilizovaný může dopustit na druhém. Jak, a hlavně proč?

Ona lidská krutost je známá již od pradávna. Válečné běsnění, nelidské zacházení s lidmi jiné víry, jiné rasy, jiného názoru. To lidstvo provází, co svět světem stojí a co jeden uchvatitel touží svou moc uplatnit nad stále větším a větším územím a podmanit si tamní obyvatele. Ale pochopit, že se takové zrůdnosti dějí v moderním světě, ve 20., a bohužel i 21. století, je zcela ochromující!

Současná situace na Blízkém východě, v Evropě a Asií je trestuhodná, ale jak vidno, lidstvo je ve svém konání nenapravitelné. Již si nedělám iluze o tom, že se umíme z minulosti poučit. Ne, neumíme. Snad a jen jako jednotlivci, či malé skupiny „osvícených“, nikoli však jako celá společnost.

„Dopisy z popela“ jsou připomínkou toho, jak je lidská rasa beznadějně nelítostná a bezcitná. Jsou připomínkou toho, že světu nevládne mír, láska, empatie a obětavost, ale touha po ovládnutí – území, lidí, idejí. Publikace dokládá i to, jak svět umí přivírat oči před jasnými indiciemi, že se někdo někomu děje něco špatného.

Publikace je doplněna o jmenný rejstřík, soupis použité literatury a dobové fotografie tábora, portréty těch, kteří zaznamenali své výpovědi a plánek celého komplexu tábora Auschwitz i samotných krematorií. Součástí přílohy jsou i výpovědi osvoboditelů Rudé armády, tedy těch, kteří jako první na vlastní oči spatřili hrůzy, jež se v KT děly. Velmi podnětná pro mne byla tzv. kronika vybraných událostí v souvislosti se Sonderkommandem v Birkenau, kde rok po roce, měsíc po měsíci a tam, kde bylo možné doložit i den po dni sledujeme, jak se toto „komando smrti“ utvářelo. Z těch úderných faktů popsaných bez jakéhokoli „pozlátka“ člověk pocítí pravou a nefalšovanou husí kůži i fyzickou slabost.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Academia.

Denisa Šimíčková