Pod Parou 2014: Bláto je vlastně děsná hlína

Headline foto: Toy Dolls, fotograf Eva Peterková

Období festivalu Pod Parou se skoro pokaždé může chlubit extrémním počasím. Zatímco minulé dva roky jsme umírali vedrem, letos jsme se málem utopili v blátě, a to bez nadsázky. Ale počasí mohlo být jaké chtělo, zapřisáhlé pankáče to tak jako tak neodradilo od muziky, jejíž výběr byl letos opravdu excelentní. Pojďte se na to podívat!

12. ročník byl spíše pro ty otrlejší, kteří pochopili, že je úplně jedno, jestli chodíte opatrně nebo ne, protože budete stejně během hodiny vypadat jako bahenní lidé, jejichž druh se letos na Podpáře zcela nově vyvinul. Tito lidé jí, spí, tančí a koupou se v bahně a moc se jim to líbí! Necháme jim proto bahenní radovánky a přesuneme se ke zbytku festivalu.

Tento ročník se kromě bahňáků a špatného počasí mohl pyšnit skvělou hudbou a kapelami, které to během tří dnů pořádně rozjely. Například The Carburetors si během show udělali menší ohňostroj a Mexičani Acidez se pro změnu rozhodli zřídit hned první den, a jelikož neměli co na práci,  začali ničit stany v backstage. Angličtí Buzzcocks nám kromě starých fláků naservírovali něco málo z nové desky a poprvé se letos na Podpáře představili angličtí Conflict. Zkrátka jsme se nenudili.

Nemyslím si, že je třeba popisovat detailně všechny tři dny (první den pršelo, druhý den bylo bahno a  třetí den horko),  nikomu se dlouhé reporty stejně číst nechce. Proto jsme se po bouřlivé diskusi rozhodli pojmout náš report netradičně a vypíchnout jen to nejlepší. Koneckonců, tradičních reportáží bude jistě více než dost.

První, druhé a třetí místo

A začněme rovnou prvním místem. Některé kapely nemusí mít číra, efekty na pódiu ani okované bundy vážící nejméně 10 kilo, aby ukázaly, že jsou správnými pankáči. Naopak, mohou vypadat úplně obyčejně, a vy stejně vždycky poznáte, že jsou to hvězdy. A přesně to se stalo v sobotu večer. „England Belongs to me“, „Take them all„, „Riot squad“ a další pecky se rozlétly hlavní stagí, když vystoupili nesmrtelní Cock Sparrer – kapela vzešlá z anglické dělnické třídy roku 1972. Pořadatelé dobře věděli, proč dát tyto chlapíky až na poslední den. Nejeden člověk totiž ztratil po jejich vystoupení hlas. Cock Sparrer vytvořili jedinečnou atmosféru a kdo je zná, věděl, že nejspíše show okoření různými srandičkami, které během koncertu vyvádějí.  Energie sálala z pódia mezi lidi a Cock Sparrer si koncert užívali spolu s nimi. Po hlavní hitovce „England belongs to me“ mohli klidně přenechat mikrofon publiku, protože to znalo všechny ostatní songy nazpaměť. Tleskáme pořadatelům, tahák večera (a vlastně i festivalu) se vyvedl na jedničku.

Když jsme uviděli ohňostroj, bylo jasné, že stage patří norským bouřlivákům The Carburetors, kteří nám po Cock Sparrer nenechali ani chvilku oddychu. „Shout it out, Shout it out, Rock N roll forever!“  si klidně můžeme nechat vytetovat na čelo, protože jejich výstup byl naprosto excelentní. Na lámání kytar a rozlívání whisky už jsme si za tu dobu, co u nás tito pánové hrají, zvykli, ale letos to Carburetors podtrhli extrémní show plnou pyroefektů, za kterou můžou vděčit společnosti pyroefekty.cz. Tato kapela se jednoznačně hodí na velké stage, kde se může pořádně rozdovádět a na Pod parou to předvedla se vším všudy. Samozřejmě zazněly všechny známé věci jako zmíněná „Rock’n’roll Forever“,  „Fire“, „Burn out“ či „Alright, Alright“, bez kterých si koncert Carburetors zkrátka nelze představit. Po vystoupení se kluci z kapely vyjádřili, že by rádi měli další koncerty po ČR a zvláště v Brně, takže ještě není všem ohníčkům konec!

Do třetice všeho nejlepšího bych vedle sebe postavila Buzzcocks a Toy Dolls. Ale přece jen Buzzcocks mají navrch. Já osobně jsem je ještě nikdy neslyšela naživo, a musím říct, že moje očekávání nezklamali. Kromě neumírajících hitů jako „Ever Fallen in Love“ nebo „What do I Get“ věnovali část i novým skladbám, neboť koncem července spatřila světlo světa jejich nejnovější deska The Way. Buzzcocks potvrdili, že starší punk do starého železa určitě nepatří. To samé však můžeme říct i o Toy Dolls, kterým patřil páteční podvečer. Toto trio už se na Pod parou ukázalo a i tento rok předvedlo pěkně potrhlou show. Z repertoáru dlouhá léta vybírají takřka totéž a pokaždé je jejich koncert plný otoček a nacvičených pohybů. Ale důležité je, že nás to stále baví, ne?

Alkoholová síň slávy

Když už jsme měli první druhé a třetí místo, tak je třeba udělat ještě nějakou speciální cenu. A cenu o nejopilejší kapelu festivalu by bez jakýchkoliv okolků mohla vyhrát skupina Acidez, která k nám přiletěla až z dalekého Mexika. Ve středu tito mladíčci zahráli v Brně a hned ve čtvrtek se přesunuli do areálu Pod parou, kde začala jejich třídenní „drinking party“. Je vidět, že název alba Beer Drinkers Survivors zvolili opravdu náležitě. Ve čtvrtek s nimi pánové z ochranky udělali poměrně rychlý proces, když začali v backstagi ničit stany pro kapely. Proto se v pátek tato veselá partička raději rozhodla, že si párty udělá mimo backstage v Red bull stanu a následně i v pivním stanu. Dalo by se říct, že řádili jako černé ruky – několikrát sebou plácli do bláta a pak se snažili projít plotem. Když pochopili, že tím plotem opravdu neprojdou, tak šli zpátky na pivo. Třetí den se drželi zkrátka (alespoň ve svých mezích), protože nad ránem jim patřila červená stage a nutno dodat, že nebyli vůbec špatní! 

To by bylo ode mě vše. První, druhé a třetí místo jsem vybrala podle svého vkusu, ale věřím, že si každý našel to svoje. Koneckonců za zmínku by stály další kapely jako Vice Squad v čele s Beki Bondage, energičtí Mad Sin nebo například The Meterors a samozřejmě zástupci české scény, bez kterých by to na těchto festivalech nebylo ono. Myslím, že organizátoři to letos hudebně vystihli naprosto brilantně. Ovšem našlo by se několik mínusů, ale ty se najdou vždy a všude. Každopádně, i když počasí zrovna nepřálo, přesto se jednalo o další ze skvělých ročníků. A my doufáme, že budou pokračovat!

 Podívejte se na více fotek z letošního ročníku!

Eva Peterková

Maminka mi vždycky říkávala, že Jsem velký lajdák!