Top 5 letošní Pod Páry!

Vzhledem k tomu, že oficiální report píše letos někdo jiný, rozhodla jsem se přispět alespoň touto formou. Tři dny uběhly jako voda, poslední pankáči byli v neděli ráno posbíráni ze země a festival Pod Parou mohl ohlásit konec 15. ročníku. Tento rok přišlo návštěvníků o něco méně, což je škoda, protože program byl našlapaný od začátku až do konce. Tady je 5 kapel, které mě na letošním ročníku zaujaly nejvíce.

5. Anti-Flag

Anti-Flag jsem po posledním koncertu na Pod Parou prohlásila za nejlepší kapelu ročníku. Jejich show byla tenkrát neskutečně energická a pro člověka, který tuto kapelu vidí poprvé, to byl zkrátka zážitek. I tento rok to pánové parádně rozjeli. Stejně jako minule zazněly všechny známé pecky i songy z nejnovějšího alba a stejně jako minule vyrazili zpěvák s bubeníkem mezi dav, kde odehráli konec svého setu. A to byl možná ten problém. Od minulého koncertu na Pod Páře to bylo jako přes kopírák. Kluci vážně válejí a jejich show je promakaná přes hudbu až po naplánované skákání a další vychytávky. Jen je to pořád dokola. V každém případě, kdybych viděla Anti-Flag poprvé, byli by určitě na prvním místě.

4. Conflict

Conflict hrají od srdce a myslí to sakra upřímně. Během koncertu nemají žádné zbytečné kecy ani žádnou přemrštěnou image.  Zpěvák se po několika minutách klidně vezme a jde podat ruku všem fanouškům v první řadě, protože ví, že na nich celá scéna stojí. Tato skupina zkrátka nemusí mít číra, křiváky ani glády a člověk jim stejně věří každičké slovo, které Colin Jerwood chrlí do mikrofonu. Co dodat? Je to punková legenda, jak má být.

3. Carburetors

Carburetors jsou tak trochu podobný případ jako Anti-Flag – jejich show je každý rok téměř stejná. I přesto mě ale Karburátoři baví daleko více a to nejen díky všem těm ohňovým efektům, které provází jejich koncerty. Letos dali pořadatelé Carburetors skoro na závěr festivalu a musím říct, že nikdo neukončí tři dny punkového svátku lépe, než tito chlapíci. Text jednoho jejich songu „Alright,alright, We’re gonna rock n roll tonight“ vystihuje celý styl této neurvalé kytarové nálože, která všechny přihlížející svou energií vždy dokonale nakopne.

2. The Casualties

Když jsem se dozvěděla, že The Casualties opustil zpěvák Jorge Herrera a nahradil ho někdo nový, byla jsem dost překvapená. Přece jen nahradit Herrerův svérázným výstup není až tak jednoduché a upřímně jsem si nedokázala moc dobře představit, kdo by se této nelehké role mohl ujmout. Novou posilou se stal David Rodriguez a vzhledem k tomu, že jsem dala The Casualties na druhé místo, asi tušíte, jak moc se mi to líbilo. Rodrigueze můžeme znát ze skupin Starving Wolves nebo Krum Bums, každopádně v čele The Casualties to svědčí jak jemu, tak i zbytku kapely. Jejich show dostala takové grády, jaké jsem u těchto pánů už dlouho neviděla. David s přehledem odkřičel všechny songy a u některých dokonce nešel od Herrery rozeznat. Myslím, že pro The Casualties je to velký krok vpřed.

1. The Bones

Absolutní peckou bylo vystoupení The Bones. Tuhle švédskou kytarovku jsem letos viděla poprvé a musím říct, že předčila všechna má očekávání. V páteční večer hravě zastínila všechny předchozí kapely a na pódiu předvedla opravdu divoký punk’n’roll. Už samotný nástup přikoval všechny příchozí a zbytek koncertu, při kterém nechyběly věci z nejnovější desky, ale ani staré dobré vály,  jenom ukázal, že The Bones opravdu nepatří do starého železa. Naopak, energie mají na rozdávání! Za mě se určitě jedná o nejlepší kapelu letošního ročníku.

Samozřejmě daleko více kapel by stálo za zmínku. Výborně zahráli Cockney Rejects a skvělou show předvedli celtic punkoví The Real McKenzies nebo Total Chaos, kteří letos měli daleko lepší zvuk než minule. To ani nemluvím o české a slovenské scéně, o té ale bude řeč v našem hlavním reportu.

Na konec bych chtěla poděkovat organizátorům za skvěle zvládnutý festival a klukům ze security za jejich přístup k fanouškům. Uvidíme se, snad, příští rok!

A kterých 5 kapel se letos líbilo nejvíce vám?

CELÝ FOTOREPORT MŮŽETE ZHLÉDNOUT NA NAŠEM FACEBOOKU.

Eva Peterková

Maminka mi vždycky říkávala, že Jsem velký lajdák!