Poláci opět ukázali, že dětské knihy umí

7. prosince, 2018 Filip Šimeček LaCultura=HEADLINE, Recenze - tip na knihu 0

Po bestselleru Rok v lese byla kniha Rok na venkově napjatě očekávanou publikací. Koncept velkého leporela, v němž dítě hledá svá oblíbená zvířátka, a to v rámci dvanácti kalendářních měsíců, byl didakticky i graficky zajímavý a nejedno dítě si knížku doslova zamilovalo.

Možná roli hraje fakt, že Rok na venkově není z dílny stejné autorky, každopádně knížka podle všeho nemá ambici dosáhnout úspěchu předchozího dílu. Magdalena Koziel-Nowak kreslí na rozdíl od Emilie Dzubiak méně výrazné kontury a používá méně syté barvy, což má za následek relativní chaotičnost a přeplácanost obrázků. V knize už pro dítě není tak snadné se orientovat, často i z toho důvodu, že obrázky jsou poněkud „akčnější“. Postav je více, nejsou ale příliš propracované.

Didakticky lze ocenit, že dítě se z knihy dozví, jaké mají lidé na vesnici během různých ročních dob povinnosti (což v době sociálních sítí málokdy ví) a různé činnosti jsou navíc zobrazeny s lehkým vtipem i odkazem na moderní dobu (dítě fotí mobilem, problematika biopotravin apod.). Kniha tak skýtá mnoho témat k diskusi i tvořivé práci s obrázky s tím, že chybí-li inspirace, na poslední straně lze využít předem navržené úkoly.

Nebýt loňského Roku v lese, s nímž bude publikace přirozeně srovnávána, mohli bychom Rok na venkově označit v rámci dětské literatury za objev roku. I přes vysoko nastavenou laťku však lze knihu všem rodičům-knihomolům doporučit. Děti si zamilují obě.

Více z LaCultury...

Aktivista, publicista, pedagog, herec, včelař. Brainstorming mi nikdy moc nešel:)