3. 7.

O úvodní rytmy festivaly se postarají povětšinou čeští interpreti.

Mňága a Žďorp

Partička kolem frontmana Petra Fialy dokáže rozproudit každou správnou akci. Své o tom jistě ví každý, kdo některý z koncertů Mňágy a Žďorp navštívil. Ostatně kdo by neznal hity jako Hodinový hotel, Aj lav ju, Písnička pro tebe atd. O úspěchu kapely jistě vypovídá i dvanáct řadových desek. Tou poslední se prozatím stala placka s názvem Takže dobrý, na které se mimo základní šestičlenné sestavy podílel také host a producent v jedné osobě, Ondřej Ježek.

Gaia Mesiah

Zakládajícími členkami se staly v roce 1998 bubenice Misha Cortéz a kytaristka Santa Morella, které se sešly v kapele Panika. Oficiální založení Gaia Mesiah se datuje na 19. 11. 2000. Zpěvačka Marka Rybin a baskytarista Josh Stewart se přidali o rok později, a krátce na to se uskutečnilo první veřejné vystoupení v této sestavě v pražském klubu Futurum.

V roce 2008 však přišel drobný šok pro všechny fanoušky, když kapelu právě poslední dva jmenovaní opustili. S nově nalezenými členy (Viktor Dyk, Jiří Tille) se však vrátila původní energie a chytlavá čtveřice započala novou éru své hudební kariéry.

Zatím poslední live album Thank You dr. Beat, na kterém skupina spolupracovala s Jazem Colemanem, je zároveň rekapitulační nahrávkou první sestavy, záznam je z vyprodaného dvojkoncertu v Lucerna Music Baru v Praze z prosince 2007, kde kapela oslavila 6. narozeniny. Pokud Vám písně Legulize Marihuana, San Pedro nebo Happy People nic neříkají, máte jedinečnou šanci to napravit.

Mandrage

Ač to tak nemusí vypadat, Mandrage nejsou na naší hudební scéně úplnými začátečníky. Své debutové album vydali v roce 2007 pod názvem Přišli jsme si pro vaše děti. O jejich ostřílenosti jistě svědčí i to, že absolvovali polovinu českého turné jako předskokani slovenské Pehy v čele s Katkou Knechtovou. V loni pak rozpalovali publikum na comebackovém turné Wanastových Vjecí.

Hoši začali poprvé zkoušet v roce 2001 a to u příležitosti, kdy se Víťa Starý, kterému bylo 13 let, s Matyášem Vordou (v té době 9ti letým) připravovali, že zahrají na oslavě narozenin Matoušova otce. Následně po roce ve zkušebně si odehráli první koncert, stále ve dvou. Postupem času začali přibývat další členové, Bolan (kytara) a Coopi (baskytara).

V začátcích kluci tvrdě hráli a poctivě objížděli kluby a hospody, za klasický honorář pro začínající kapely – pivo a párek. Píle se určitě vyplatila, nutno říci, že nové album Hledá se žena je toho důkazem.

The Cornflakes

Rocková kapela načichnutá popem, punkem, alternativou. Základ tvoří japonský sólový kytarista a zpěvák Mirai, který patří mezi nejkreativnější členy. Dále zpěvák Marek a kytarista Tomáš, kteří se postarali o založení kapely. Jak se řiká, rytmus posazený na prdel, tvoří na bicí hrající Hanys a baskytarista Martin! Tahle banda pěti bláznů se schází několikrát týdně, aby tvořili to co je baví a čím žijou. Pršící kukuřičné lupínky, plavání v publiku, ječicí fanynky, to jsou The Cornflakes v rodném městě Frýdek-Místek. Podaří se jim uspět i na festivalu Rock for People? Nepochybně!

4. 7.

Nabitá neděle a v jejím čele očekávaní The Prodigy.

The Prodigy

Britská hudební skupina mnoha různorodých stylů (od rave k hardcore techno, hráli i alternativní rock, breakbeat nebo punk) založená roku 1990. Jejími současnými členy jsou Liam Howlet (skladatel, klávesy), Keith Flint (zpěvák a tanečník) a Maxim Reality (zpěvák). V minulosti ke skupině patřili ještě Leeroy Thornill (klávesy, tanec) a tanečnice a zpěvačka Sharky.

Kapela od začátku 90. let dosáhla nesmírné celosvětové popularity. Mezi jejich nejznámější skladby patří Charly, Out of Space, Smack My Bitch Up!, Voodoo People, No Good (Start the Dance), Breathenebo Firestarter.

Naposledy jsme je u nás mohli vidět a slyšet v listopadu 2009 v Tesla Areně, kam přivezli zatím poslední desku Invaders Must Die (2009).

Za dvacet let své existence vydali Prodigy pět řadových alb a podařilo se im prodat přes sedmnáct milionů desek, přičemž alba Music For Jilted Generation (1994) nebo The Fat Of The Land (1999) se řadí k nejúspěšnějším albům desetiletí.

Pokud se Vám nepodařilo navštívit ani jedno z jejich tuzemských vystoupení, máte skvělou možnost tuto neradostnou skutečnost napravit.

Vypsaná fiXa

Léta páně 1995 se v jedné Pardubické, modře vymalované zkušebně sešla čtveřice beznadějně nadějných mladých umělců. Měli vlasy ve tváři a na sobě pravé nefalšované mrkváče. Když se za nimi zavřely dveře zkušebny a z protější zdi začala vlivem nadměrného hluku odpadávat omítka, byla to ta chvíle, kdy poprvé ožily jejich malé velké sny a zrodilo se něco výjimečného. Možná si jako všichni začínající umělci po nocích představovali velkou hudební kariéru. Ti více romantičtí davy šílících fanynek. Jenže pak se začalo rozednívat a po velkých snech zůstala prázdná láhev vodky a čtyři úplně obyčejní kluci s pekelnou kocovinou. Za pár let vyprodají během chvilky velký sál pražské Lucerny a jejich koncerty na festivalech budou patřit k těm s nejlepší atmosférou. A to prosím navzdory názvu Vypsaná fiXa. 

Skunk Anansie

Skunk Anansie je britská alternativně rocková skupina, která vznikla v roce 1994 v Londýně. V minulé dekádě patřila mezi nejzajímavější a pro vývoj rockové muziky i nejdůležitější hudební party ostrovní scény. Nepřehlédnutelnou tváří v sestavě kapely je kdysi holohlavá zpěvačka s feministickými sklony a vizáží tvrdé rockerky Skin (vlastním jménem Deborah Dyer).

V roce 2001 se cesty jednotlivých členů rozešly. Skin se vrhla na sólovou dráhu a v rozmezí tří let nahrála dvě desky (Fleshwounds 2003, Fake Chemical State 2006), stejně tak Ace alias Martin Kent vyslal do světa album Still Hungry a zkusil své štěstí i v kapele Inner Mantra.

Na sklonku roku 2008 se dala čtveřice muzikantů zase dohromady. V listopadu 2009 vypustila na trh kompilaci největších hitů nazvanou Smashes And Trashes obsahující navíc tři novinky.

Mimo nové desky přišly na řadu také koncerty a s nimi se ruku v ruce dostavil očekávaný hlad fanoušků po živých vystoupeních. Vyprodané lístky toho byly důkazem a jak kapela sama s odstupem času konstatovala „Moci vrátit čas zpět, asi bychom spolu tehdy zůstali.“

Charlie Straight

Čtveřice třineckých hudebníků, která si v poslední době stále více podmaňuje českou hudební scénu. Není se čemu divit. Úspěchy se střídají jako na běžícím pásu, počet fanoušků neustále roste. Zkrátka výborná parta s hudbou založenou na chytlavých a poetických textech.

S nevídanou lehkostí kluci v čele se zpěvákem Albertem Černým proplouvají hlubinami „šoubyznysu“ směrem k prosluněné hladině a sbírají cestou nejedno ocenění, což bylo dobře vidět na nedávném předávání hudebních cen Anděl. Kapela si udržuje svůj styl a snaží se co nejvíce rozšířit i za hranice České republiky.

5. 7.

Koncert, který se Vám vryje do paměti. Třetí den festivalu s MUSE!

Muse

Jednou z největších hvězd, pro mnohé pak jistě tou největší z celé RfP historie, jsou právě britští MUSE.

MUSE, hrající ve stálém složení Matthew Bellamy (zpěv, kytara), Dominic Howard (bicí) a Christopher Wolstenholme (baskytara), oscilují ve svých nahrávkách od principálního indie rocku, přes glam rock až po progresivní alternativu s košatou architekturou skladeb, nevynechávající ani orchestrální „spodky“. Někteří je označují díky robustnosti a mnohovrstevnatosti tvorby za představitele „rockové opery“ po vzoru Queen, jiný je hlavně díky nezapomenutelným koncertům připodobňují k U2.

Pro nejpočetnější skupinu fandů jsou však MUSE především svébytnou, eklektickou kapelou, která je symptomem prolínání žánrů od elektroniky po metal, přinášející milionům posluchačů po celém světě zneklidňující poselství o naší současnosti. To vše v bravurním instrumentálním podání. Ne náhodou se MUSE drží v popředí zájmu kritiků i posluchačů prakticky od svého vzniku v roce 1994 a jejich věhlas sílí každým koncertem a singlem.

„Troufám si tvrdit, že na Rock for People MUSE představí show, kterou drtivá většina návštěvníků ještě nezažila,“ nechal se slyšet v rozhovoru pro MF Dnes pořadatel festivalu Michal Thomes, čímž jen potvrdil tradovanou pravdu, že největší síla MUSE je právě v živých koncertech.

Divokej Bill

Skupina Divokej Bill vznikla již před více jak deseti lety v Úvalech u Prahy, za svou úspěšnou kariéru vydala dosud čtyři řadové desky, na kterých se vždy objevil nejeden song, který pronikl do rádiového éteru a úspěšně figuroval v mnoha českých hitparádách. Za dobu trvání odehrála kapela téměř 900 koncertů, mezi které jsou započítána dvě turné s britskou kapelou Levellers. Sestavu Divokýho Billa tvoří: Václav Bláha (kytara, zpěv), Miloš Jurač (baskytara, zpěv), Štěpán Karbulka (zpěv, tamburína, megafon), Adam Karlík (housle), Roman Procházka (akustická kytara, zpěv), Jan Bártl (banjo), Martin Pecka (akordeon) a Marek Žežulka (bicí).

Živá vystoupení jsou vždy plná energie, tance a skvělé nálady, která se rychlostí světla přenáší na všechny přítomné. Letní festivaly jsou pro kluky z Divokého Billa oblíbenou štací a na jejich koncertech je tato radost z vystupování rozhodně znát.

Archive

Projekt  Archive dali dohromady Darius Keeler a Danny Griffiths roku 1994, kteří se již znali z působení v breakbeatové formaci Genaside II. Začali experimentovat bez toho, aby se omezovali jen na jeden hudební žánr. Spolu se zpěvačkou Royou Arab a rapperem Rosko Johnem vydali roku 1996 album Londinium, které svým triphopovým zvukem oslovilo příznivce Massive Attack a Portishead. První deska jim vynesla pověst kapely, která se nebojí bořit žánrové hranice a spolupracovat s nejrůznějšími umělci, což platí dodnes.

Kovové ruchy, tenké zvuky neznáma, elektronické bicí se mísí s klasickými, smyčcové aranže, duchaplné texty, pronikavé beaty, akustická kytara dře se s elektrickou a k tomu všemu pronikavý hlas novodobého poety…ano, to všechno je skupina Archive!

Tomáš Klus

Mladý písničkář, který se prosadil na české hudební scéně již svým debutovým albem Cesta do záhu(d)by z roku 2008.

Druhá deska Hlavní uzávěr splínu, kterou natočil pod producentským dohledem Dalibora Cidlinského, pak ještě více upevnila jeho pozici a z mladého objevu se rázem stala jedna ze zářících hvězd české scény. Koncertujíc v drobných klubech i na prknech velkých festivalů podmanil si Tomáš Klus srdce mnoha posluchačů, nejen z řad něžného pohlaví.

Chytlavé a vtipné texty si oblíbily snad všechny generace a tak se obě desky brzy staly nedílnou součástí domácích sbírek, stejně tak, jako se sály a prostory Tomášových vystoupení začaly plnit nedočkavými zástupy obdivovatelů.

6. 7.

Zakončení, které stojí za to, …aneb britský nášup.

Editors

Editors jsou jednou z nejlepších britských indie-rockových kapel současnosti. Ve složení Tom Smith (zpěv, kytara, klávesy), Chris Urbanowicz (kytara), Russell Leetch (baskytara, vokály) a Ed Lay (bicí) objíždí čtveřice hudebníků takřka celý svět.

Na svém kontě mají dvě platinové alba, kterých se po světě prodalo více než dva miliony kopií. Slova chvály se na Editors ženou ze všech stran. Označování za jednu z nejvýraznějších kytarovek  britské scény obrážejí světová pódia a všude sklízejí úspěch.

Emotivní texty jistě zasáhnout každého milovníka dobré hudby. Napovědět ostatně mohl prosincový koncert, který Editors odehráli v pražském Lucerna Music Baru a který se dle slov přitomných skvěle vydařil. Editors jsou zkrátka v kurzu a na blížícím se festivalu nám to nepochybně rádi předvedou.

Kryštof

Jedna z nejúspěšnějších českých kapel současnosti, kterou v roce 1994 v Havířově založili Richard Krajčo, Nikolaj Arichtev, Jarda Blahut, Bisi Architev a Pavel Studník.

Z původního seskupení Kryštof v kapele zbyli už jen zpěvák Richard Krajčo a baskytarista Nikolaj Arichtev. Do dobře rozjetého vlaku naopak naskočili kytarista Evžen Hofmann, saxofonista Nikos Petros Kuluris a bubeník Jakub Dominik. Jako poslední do základní sestavy nastoupili zprvu hostující trumpetista Nikos Grigoriadis a trombonista Ondra Kyjonka.

Rok 2010 kapelu zastihl v rámci oslav patnáctých narozenin a s novou deskou Jeviště. Tu Kryštof představili na třech velkých koncertech v Praze, Brně a Ostravě. Malý princ a další písně z nové desky dokázaly přilákat tisíce nadšených fanoušků. I přes mírnou počáteční nedůvěru a skepsi se melodie nových písní dokázaly usadit v hlavách a srdcích všech přítomných, kteří jeden z uvedených koncertů navštívili a na RfP tomu jistě nebude jinak.

The Subways

The Subways jsou alternativní rocková skupina z Velké Británie. Jejich debutové album, Young For Eternity, bylo v Británii vydáno v roce 2005 a o rok později v USA. V roce 2008 vyšlo skupině jejich druhé album s názvem All or Nothing. Přestože si tato mladá trojice (Billy Lunn, Charlotte Cooper, Josh Morgan) nezískala příliš komerčního úspěchu, mají na své straně oddané fanoušky mezi návštěvníky festivalu Reading and Leeds festivals, kteří The Subways zajistili pravidelné vystupování na hlavním podiu.

Kapela začínala hraním například skladeb od Nirvany. Vystupovali pod jménem Mustardseed, které si následně změnili na Platypus a vydali se na tour po místních malých klubech.

Jak rostla dobrá reputace kapely, obzvláště Billyho štvala různá jména, která si kapela vymýšlela. Proto přišel s názvem The Subways a uvedl, že mu to připomíná pocit volnosti. Stejnou volnost projevují mladí Britové i během svých koncertů a vděčné publikum si jejich vystoupení náležitě užívá.

Morcheeba

Londýnská  hudební skupina, která vznikla v roce 1995. Pro kapelu je typický příjemný mix triphopu, funku a blues, zahalený do melancholických melodií. Hlavním motorem kapely jsou bratři Paul a Ross Godfreyovi. Ti položili základní stavební kámen formace.

Morcheeba toho za patnáct let existence stihla opravdu hodně. Mimo jiné i několikaletou pauzu, během které si charismatická zpěvačka Sky odběhla na sólovou dráhu. Po dlouhém odloučení však nastal radostný návrat a tak se trojice čítající bratry Godfreyovy a Skye Edwards dala opět dohromady, aby mohla svou hudbou znovu těšit bezpočet příznivců z celého světa.

Málo kapel si v druhé polovině devadesátých let vydobylo takové uznání kritiky a posluchačskou oblibu hraničící se zbožňováním, jako právě britské trio Morcheeba. Příjemnější tečku za čtyřdenním festivalem bychom si jen těžko mohli přát.

Hudební nabídka letošního ročníku festivalu Rock for People rozhodně není malá (zvláště, patříte-li mezi příznivce hudby nedaleké ostrovní hudby) a kdo si nevybral z našeho drobného výčtu, jistě si na své přijde mezi ostatními interprety. Základem všeho jsou ale vstupenky (ticketsforpeople), takže pokud je ještě nemáte, neváhejte. Byla by škoda tuto nabitou porci muziky propásnout.