Řešení české otázky

Za nacistické okupace vytanulo mnoho dnes choulostivých témat týkajících se zejména náboženských a rasových aspektů. Publikace z produkce nakladatelství Epocha s názvem „Řešení české otázky: nacistická rasová politika v Protektorátu Čechy a Morava“se zaměřuje na rasovou germanizační politiku přímo na území tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava, tedy rasové problematice dopadající přímo na české obyvatele.

Samotný text publikace vychází primárně z diplomové práce archiváře a historika René Novotného. Avšak tato knižní podoba je rozšířená o velké množství nových poznatků a aktualizací z dalšího výzkumu dějin antropologie a rasových teorií. Po letech nesmírné práce se rukopis dočkal svého vydání v nakladatelství Epocha.

Dechberoucí zajímavosti z oblasti biologické politiky českého národa jsou doplněny o dobové dokumenty a fotografie, které mnohé vysvětlují, nebo se o to alespoň pokoušejí.

Je zde dopodrobna vylíčena rasová selekce českého národa. Jak měl takový rasově ideální Čech vypadat? Co samotné selekci předcházelo, jaký byl její průběh, na co se Nacisté zaměřili při kategorizaci a jaká byla kritéria rozdělení obyvatel? Nestačila jsem se divit…

Že to tzv. vhodní jedinci pro poněmčení neměli zrovna jednoduché, o tom snad nemusí být ani řeč, ačkoliv by se tak mohlo na první pohled zdát. Často byli hnáni do Říše k tvrdé, nucené práci, nebo ještě hůř, byli vysláni bojovat na frontu za Fűhrera. Mnohé děti a mladiství, na něž se program poněmčení zaměřoval nejvíce, byli svým rodinám odebráni a odesláni do náhradních německých bezdětných rodin, jakož vůbec nejlepší a nejjednodušší prostředek k asimilaci.

Je nasnadě si uvědomit, proč k těmto rasovým čistkám vlastně docházelo. Mnozí snad jakoby zapomínají, že jeden z Hitlerových záměrů bylo zničení Československa a zabrání jeho území k rozšíření životního prostoru pro „čistou nordickou rasu“. S tím byla spojena nutnost vyřešit problém s „českou otázkou“ a jako skvělý prostředek k jejímu vyřešení se jevila často nucena germanizace českého obyvatelstva (samozřejmě tam, kde to bylo možné a chtěné zejména z rasově hodnotného aspektu kvality). Část obyvatelstva měla být tedy poněmčena, druhá, ta rasově nevyhovující, naopak vysídlená.

Publikace je neuvěřitelnou studnicí velkého množství odpovědí na nepříjemné otázky spojené s jedním z nejkrutějších období naší nedávné historie.

Pro rychlejší orientaci obsahuje publikace hned v úvodu seznam použitých zkratek, kterých je v textu opravdu požehnaně. V samotném závěru publikace mě potěšila stručná biografie tzv. rasových „expertů“ a pracovníků českomoravské pobočky RuSHA, tedy těch, kteří v Protektorátu působili a rozhodovali o osudu tisíců jedinců. Přílohy jsou velmi rozsáhlé a zajímavé k dalšími probádání dle jednotlivých preferencí čtenáře. Emotivně na mě zapůsobila tabulka zaměřená na dělení ras dle charakterových vlastností podle Gunthera.

Dozvíme se například i to, jak vypadala ideální rasa dle měřítek RuSHA, které rasy byly ještě schopny k poněmčení, a které naopak nikoliv.

Celou publikaci uzavírá pestrý seznam použitých pramenů literatury, na kterou autor odkazuje a z které sám čerpal, spolu se jmenným rejstříkem.

Kniha, samotná má 500 stran propracované textu do nejmenších detailů. Troufám si říci, že v poměrně neprobádané oblasti této otázky, je jednou z nejpřínosnějších a nejlépe pochopitelných publikací v českém knižním rybníce.

Denisa Šimíčková