Autorku Alenu Mornštajnovou všichni známe a víme, že píše skvělé romány opírající se o společenskou problematiku, psychologii či nevyřešenou minulost. Její nejnovější kniha s názvem Les v domě je mrazivým románem, který se zabývá tajemstvím jedné holčičky. Tajemství, které nikomu nikdy neřekla, žila s ním až do dospělosti a snažila se s ním vyrovnat či zapomenout. Což nejde.
zdroj: vlastní archiv
Devítiletá dívka, která v knize nemá jméno, ale každý jí říká cácora je běžnou dívkou, která chodí do školy, hraje si a bydlí s maminkou, babičkou a dědou v jednom domku. Na první pohled nic neobvyklého. Jenže, když sledujeme rodinu hlouběji, poznáváme, že je tato rodina prohnilá a falešná. Babička je zlá s diktátorským vedením domácnosti a lidí v ní. Cácoru nemá na první pohled ráda a nejde pro špatné slovo daleko. Máma se o dceru nestará a raději si žije vlastní život a děda? Děda chce mít od hádavých žen klid a tak mizí do lesa a nebo své dílny…a tak se cácora plácá ve svém dětství jak se dá…problémy a starosti se na ní jen hrnou a na jedno malé dítě je toho prostě moc. Nerozumí tomu, proč je maminka taková a babička ještě horší. Přesto svoji mámu chce, potřebuje a miluje. Navíc by ráda věděla, proč od nich odešel tatínek a proč ji ve škole dva spolužáci říkají ségro…cácorčin život se víc a víc zamotává, hrnou se na ní problémy a ona se svou imaginární kamarádkou Monikou debatuje nad tím, proč je její život takový. Jak cácora roste, ví, že tajemství, které skrývá její rodina jednou praskne a ta chvíle se nezadržitelně blíží. Tajemství, které rozloží celou rodinu a přivede do průšvihu i lidi okolo…
Autorka napsala opravdu bolestný příběh, který se může a určitě děje v jakékoli rodině. Jen to nikdo nevidí, protože je schované za zdmi domů a bytů. Při čtení mi bylo chvílemi opravdu úzko. Nejen z toho hlavního zlého, ale i z toho odmítání vlastního dítěte. Z nezájmu a odstrkování. Je to opravdu smutný příběh, který končí sice smutně, ale s jistou nadějí.
17. srpna, 2026 Pochopit Putina
Knih, analyzujících moderní ruské dějiny, je na trhu celá řada. Přesto lze ještě napsat text, který, ač shrnuje poměrně známá fakta, dokáže do debaty vnést nové úhly pohledu. Filipu J. […]
16. srpna, 2026 Systémy něhy
Marek Šindelka
Člověk si často myslí, že minulost je za ním.
Že se odehrála, skončila a zůstala někde vzadu jako krajina za oknem vlaku.
Jenže tělo to vidí jinak.
Pamatuje […]
26. července, 2026 Zapomenutí mrtví: 54 obětí železné opory
Dvojice českých autorů – novinář a scenárista Luděk Navara a zakladatel občanského sdružení Paměť Miroslav Kasáček – vytvořili působivou publikaci „Zapomenutí mrtví“ vyprávějící příběhy […]
10. července, 2026 Hoří ti táta
Paní Hanišovou mám ráda, její romány se zaměřují na těžké společenské otázky, o kterých se nerado mluví, nerado se na ně poukazuje, avšak s titulem „Hoří ti táta“ u mne šlápla úplně […]
10. června, 2026 Jeřábi táhnou na jih
„Když jde do tuhého, může se i z největšího zbabělce klidně vyklubat největší hrdina.“ – citace z knihy, str. 209 –
Nádherně sepsaný román „Jeřábi táhnou na jih“ vypráví o podzimu […]
26. května, 2026 Vona
„Některé hlasy nezapomeneš. Mluví k tobě zevnitř, a dokud dýcháš, budou tu s tebou.“ – citace z knihy, str. 102 –
Pod šumavskou Huťskou horou se místní lidé dopustí neodpustitelného […]
23. května, 2026 VONA
Spisovatelka Petra Klabouchová píše skvěle, to je všeobecně známé a já její knížky miluji. Jsou plné dramat, lidských osudů a dechberoucích příběhů. Navíc autorka dokáže vytvořit takovou […]
22. května, 2026 U severní zdi
Přišel čas platit účty za padesátá léta. Tak zní větička na obálce knihy U severní zdi, kterou napsala moje oblíbená spisovatelka Petra Klabouchová.
Když jsem četla Ducha Pankráce, […]