Rozhovor s brněnským hráčem na didgeridoo, Daliborem Neuwirtem

Dalibore, začnu u tebe. Jsi velmi akční člověk, a to nejen na poli hudby. Je těžké všechny činnosti stíhat a naplánovat tak, aby se nekryly?

Ani ne, plánovaní je naštěstí má silná stránka a věci ohledně organizace mě moc baví, takže si hudební akce dokážu hezky seřadit.

Jak ses dostal k hraní na didgeridoo? V našich končinách se stále jedná o celkem neobvyklý nástroj.

Souhlasím. Didgeridoo jsem poprvé viděl u svého švagra a hned, jak jsem jej slyšel, naprosto mě uchvátil jeho exotický zvuk. Později jsem si „didge“ od švagra půjčil a nevrátil jsem mu ho skoro tři roky, poněvadž jsem na něj hrál aktivně každý den.

Jak dlouho ti v tomhle tempu trvalo se naučit alespoň základní techniky hraní? Bylo to těžké?

Tak třeba techniku cyklického dechu, kdy využívám svá ústa jako měch u dud pro nepřerušovaný tón didgeridoo, jsem se naučil za 6 měsíců. Docela jsem se bál, povede-li se mi vůbec naučit pořádně hrát, poněvadž jsem v té době neznal nikoho, kdo by to uměl. Nikdo mi to nedokázal vysvětlit.

Chtěl by ses někdy plně živit hudbou?

Ano, co nejdřív!

V poslední době o tobě můžeme nejčastěji slyšet ve spojení s kapelou Vlčí Mág, ve které hraješ spolu s akordeonistkou Žanetou Vítovou. Jak jste se dali dohromady?

To je vtipný příběh. Žanetka totiž snila o tom, že bude hrát s nějakým didgeridoo hráčem. Dokonce nejprve složila skladbu pro takovéto uskupení, aniž by jakéhokoli hráče na didgeridoo znala. Pár měsíců na to jsme se dali do řeči, když jsem hrál v Brně na ulici – Žanetka zrovna navštívila Brno a hned jsme se potkali. Padli jsme si „do noty“ a začali spolu skládat hudbu. Během tohoto období se pak Žanetka do Brna nastěhovala a začali jsme pravidelně zkoušet a vystupovat.

Myslíš, že je možné slovy nějak charakterizovat vaši tvorbu? Na mě působí trochu jako hudba z jiných sfér, občas velmi klidně a meditačně, chvílemi naopak plná energie. Jaký je váš záměr?

Pojmenoval jsi to skvěle. Když jsme si s Žanetkou povídali o tom, jaký je náš hudební směr, shodli jsme se, že chceme hudbou provádět do vyšších rovin. Při skládání hudby se na to ale přímo nezaměřujeme, spíše se snažíme o co největší soulad všech zvuků, o jejich zvukovou syntézu. Máme radost, že naše hudba má přirozeně mystický nádech.

A i tak působí – před pár dny jsem mluvil s jedním naším fanouškem, který byl na našem koncertě v rámci festivalu Didgeridoo v Jeskyni. S nadšením nám povídal, že takový hudební orgasmus za třicet let svého života ještě nezažil. Že to pro něj byl silný mystický zážitek. (Dokonce o něm tak nadšeně hovořil své manželce, že na Vlčí Mág začala žárlit). Taková zpětná vazba nás velmi motivuje do další tvorby! (smích)

Kdo vymyslel název? Můžeme v něm hledat nějaký hlubší podtext?

Žanetka. A moc jí za to děkuju. Postupem času jsme sami byli překvapení, kolik souvislostí název naší kapely skýtá. Tak třeba – oba dva milujeme mák jako jídlo. Moc se nám líbí rostlina vlčí mák, která v létě tak nádherně zdobí obilná pole. Zároveň máme vztah k šamanskému působení hudby, takže v názvu je zahrnuta i naše mystická rovina. A ke všemu se naši přátelé shodují, že máme s Žanetkou ve tváři indiánské rysy.

Hráli jste například v bazilice v Hejnicích nebo na již zmiňovaném festivalu Didgeridoo v Jeskyni 2013 v Moravském krasu. Vyhledáváte takovéto neobvyklé prostory úmyslně nebo je to čistě náhoda?

Hrát v bazilice i jeskyni byl můj sen – a v případě jeskyně se mi to splnilo hned nadvakrát. Oba dva prostory mají něco do sebe. Kostel pro svou duchovní rovinu a mystiku, jeskyně pro svůj pravěký šamanismus. Takže ano, v takovýchto silných místech rádi vystupujeme a taky chceme vystupovat. Mým nynějším snem je udělat sňůru vystoupení po krásných moravských kostelech. A koneckonců, proč neudělat i jeskynní turné…

A jaké jsou vaše další plány a ambice do budoucna?

Rádi bychom se dostali do širšího povědomí veřejnosti a vystupovali na festivalech se vztahem k alternativě – jak doma, tak i v zahraničí.

Divácké ohlasy na vaši tvorbu jsou velmi pozitivní, bohužel pokud si vás člověk chce poslechnout mimo koncert, má v podstatě smůlu. Chystáte se v blízké době nahrát album, případně uveřejnit více „live“ nahrávek?

Určitě. Máme už dostatečný repertoár na album a po koncertě v jeskyni cítíme, že cédéčko je nezbytností. Do začátku nového roku chceme taky natočit alespoň dva hudební klipy.

Několikrát jsme s vámi mohli slyšet zpívat tvou partnerku Sašku Polarczyk, stálo tě hodně úsilí ji k angažmá ve Vlčím Mágu přemluvit?

Vůbec jsme ji nemusel přemlouvat. Chtěla vždycky zpívat vokály v alternativním hudebním uskupení. V současnosti je už součástí naší kapely a díky své vysoké úrovni a zkušenostem (Saška je profesionální operní pěvkyně, pozn. autora) pozvedá naši hudbu na další stupeň. Jen si pečlivě vybírá, kde bude a nebude vystupovat, poněvadž jí záleží právě na prostoru, ve kterém zpívá, a na tom, jaký z něj má pocit.

Můžeš jen v krátkosti představit své další projekty?

Mám svá sólová vystoupení – meditace a taneční koncerty. Pak vystupuji v duu DidgeDance s profesionální brišní tanečnicí Alexandrou Malíkovou. Posledním mým projektem je Zenový čaj, což je volné hudební uskupení, které se stále proměňuje – vždy však představuje dva hudební póly: energickou etno music a klidnou meditativní hudbu.

Zastavím se ještě u tvého pouličního hraní. Hraješ jen v Brně, nebo tě můžeme slyšet i jinde?

Jezdím i po jiných městech, nejlépe se mi hraje v Olomouci a v Ostravě. Mám rád ale i malá a příjemná města, jako například Frýdek-Místek, Rožnov pod Radhoštěm nebo Písek. Ve všech těchto místech jsou lidi méně či více zvyklí na pouliční hudebníky, většinou však nevalné kvality. Díky tomu se setkávám s velmi příjemnou zpětnou vazbou a lidi se na mě během hraní usmívají, baví se se mnou a poslední dobou mi i na sebe dávají kontakty, abych jim mohl poslat svou hudbu přes internet.

Co tě vůbec vedlo k tomu, abys na ulici začal hrát?

Asi potřeba inspirace a chuť zkusit něco nového. Poprvé jsem hrál v Ostravě asi před pěti lety a tou dobou to tam byla skutečně rarita. Byl jsem zvědavý, jak na něco takového lidi budou reagovat.

Na závěr obligátní otázka – co nového chystáš?

Chystám další vystoupení na ulici s tvořením obřích bublin. A především, chystám „světelné didgeridoo“ – konkrétně světlo, které nainstaluji do didgeridoo a které z něj bude barvami blikat a svítit tak, jak já budu hrát.

Tak přeji hodně štěstí a díky za rozhovor!

Daliborovu hudbu najdete:

http://daliborneuwirt.wix.com/didgeridoo

http:/bandzone.cz/vlcimag 

https:/www.facebook.com/vlcimag

https:/www.facebook.com/djlidu

Matouš Vinš

Jsem fotograf, publicista a muzikant na volné noze. Momentálně žiji v Brně, ale často cestuji po celém světě a čerpám inspiraci. Krom reportáží a koncertů fotím hlavně zakázkové portréty a akty, spolupracuji s Českými drahami a v rámci volné tvorby se věnuji pouliční fotografii a moderní architektuře.