Klasické dílo francouzské romanopiskyně, esejistky a dramatičky Simone de Beauvoir „Velice lehká smrt“ letos vyšla u Tympanum ve formě audioknihy v podání Marie Štípkové. Audiokniha není nikterak dlouhá, má necelé čtyři hodiny, ovšem příběh je neuvěřitelně silný, emocionální a lidský.
Autorka se v knize vyrovnává se stářím a umíráním vlastní matky. Každý člověk s narůstajícím věkem chátrá fyzicky i mentálně, jeden rychleji, druhý pomaleji, ale v jistém věku nás to čeká úplně všechny (s čímže se sama autorka ovšem neztotožňuje). Dnešní doba již není smrti tolik otevřená. Jedná se většinou o tabuizované téma, které je odsunuto na vedlejší kolej, kterou schválně opomíjíme. Doslova se ji snažíme ignorovat co možná nejdéle to jde. Nicméně dříve byla smrt nedílnou součástí každodenního života a vesměs se s ní uměli lidé určitě lépe „poprat“.
Simone se o svou nemocnou matku stará, seč může a v tomto bodě jsme svědky jejího emočního vypětí, protože sledovat odcházet milovanou osobu je nesmírně bolestné. Vztah matka-dcera v sobě navíc skrývá mnohem silnější pouto, než je tomu v jakémkoli jiném příbuzenském propojení. Líčení autorky působí surově, ledově, pro někoho možná až chladně. Nesnaží se ze sebe dělat hrdinku, nic nezastírá, ba naopak, líčí vnitřní svírání, strach a bolest s jasnou pravdivostí, ač přiznává, že s matkou v minulosti neměla zrovna ukázkový vztah. Ve své výpovědi je věcná a zároveň upřímná. Ukazuje svou lásku a něhu, na druhou stranu se jí nesmí upřít ani jistá dávka trpělivosti a soucitu, který se v ní při pohledu na churavějící matku vzmáhá.
Velice lehká smrt (audiokniha)
Je přirozené, že se při odcházení blízké osoby soužíme a neexistuje správný způsob, jak truchlit. Někdy v přístupu v péči o ni můžeme působit dokonce jako sobci a nevděčníci, ale musíme si uvědomit, že málokdo má koule pohlédnout blížící se smrti přímo do očí, a přitom na umírajícího působit, že jsme psychicky v pořádku. To poslední, co si matka přeje, je vědět, že se dítě pohledem na ni trápí a pociťuje neuvěřitelná muka. Zároveň to poslední, co by milující dítě v tu danou chvíli chtělo, je se jen na minutku vzdálit. Co kdyby byla zrovna tato chvilka ta definitivní…
Kniha v sobě nese mnohá témata, která ani po následujících dalších šedesáti letech od sepsání nemají jasné společenské přístupy. Stále pro nás stáří, rozpad tělesné schránky, etika medicínské přísahy, eutanazie, smrt, truchlení, ale i samotný existencialismus představují určitá tabu.
Za poskytnutí audioknihy k poslechu děkuji Audioteka.cz.
Více z LaCultury...
1. října, 2025 Louka
„Každá krása musí být zkažená.“ – citace z knihy, str. 21 –
V novele „Louka“ české spisovatelky a matematičky Marie Vosikové, která pocházela z mojí krásné rodné Opavy, […]
16. dubna, 2026 To přece nejsem já
V novém a podmanivém příběhu Marie Aubert „To přece nejsem já“ sledujeme v průběhu jednoho víkendu osud rodiny, jejíž členové nejsou zase až tak v pohodě, jak se před ostatními […]
14. dubna, 2026 Synové noci
„Jsou bolesti, které se nedají vypovědět ani pochopit. Jenom bolí. Svírají. Straší. Přinášejí noční můry...“ – citace z knihy, str. 220 –
Před neodvratným osudem blížící se smrti […]
5. dubna, 2026 Babička v kulisách mečiarismu
Zatímco Božena Němcová psala své biografické opus magnum ve stylu ruralistické idealizace, současná autorka, vycházející hvězda současné slovenské literatury Ivana Gibová ve svém díle […]
3. března, 2026 Poslední sliby
„Není to jen o přežití. Válka je o tom, kolik z člověka zůstane, když projde peklem.“ – citace z knihy, str. 148 –
Němka Hilda je jednou z mnoha sekretářek v nově vzniklé úřadovně SS […]
19. ledna, 2026 Jen čtyři měsíce
„Vždy je s kým vést dialog a pěstovat naději, i v nejtěžších chvílích, i v časech nejhlubší beznaděje.“ – citace z knihy, str. 11 –
Syn Pavla Fischla se rozhodl publikovat vzpomínky […]
4. prosince, 2025 Druhá
Česká autorka Barbora Scherf je známá jako influencerka na sociálních sítích a v současné době u nakladatelství Cosmopolis vychází její novelová prvotina pro dospělé s názvem […]
11. října, 2025 Audiokniha My
Je až s podivem, jak dokáže některý autor na pár stránkách popsat nepředstavitelnou hrůzu totalitního režimu. V tomto případě Jednotného státu, který z lidí dělá pouhá čísla, písmenka, […]
1. srpna, 2025 Úlice
Pamatuji se, jak moc na mne zapůsobil román „Zuzanin dech“ české autorky píšící pod pseudonymem Jakuba Katalpa. Byl to ten druh románu, kdy na konci zůstanete jako opaření a nedostává se […]
29. července, 2025 Čajová dívka z Kolibříkové ulice
„Když syn se narodí, v posteli nechej ho spát, do pěkných šatů ho oblékej a nefrit dej mu na hraní…Když se dcera narodí, nechť na zemi spí, do běžné látky ji zabal, a střepy dej jí na […]
11. června, 2025 Píšu, dokud si pamatuju: vzpomínky a deníky
Ve vzpomínkách se Taťána Lukešová zprvu vrací do dob dětství své maminky, která se narodila do šlechtické rodiny v ruském Jekatěrinburgu. Ve dvanácti letech byla maminka svědkyní […]
26. prosince, 2024 Maluj můru nohama vzhůru
„Když budeš mít strach nebo když se ti něco bude dít, podívej se na to jinak. Vzhůru nohama.“ – citace z knihy, str. 101 –
V nezvykle pojatém románu s názvem „Maluj můru nohama […]