Poslední sliby

„Není to jen o přežití. Válka je o tom, kolik z člověka zůstane, když projde peklem.“
– citace z knihy, str. 148 –

Němka Hilda je jednou z mnoha sekretářek v nově vzniklé úřadovně SS na spandauské radnici v Berlíně. K nastupujícímu nacismu má své výhrady a k narůstajícím represím je velmi skeptická.

Když o krásnou Hildu projeví zájem důstojník SS Hans, dostane zprvu strach a sžírají ji pochybnosti. Svádí boj mezi jeho uhrančivým pohledem, pod nímž taje, a nablýskanou černou vojenskou uniformou, na níž má Hilda doslova alergii. Jenže co když Hansovi také hlavou víří nejasné postoje k nacistické ideologií? Co když se nestal „jedním z nich“ z pravého a oddaného přesvědčení, nýbrž ze zcela praktických důvodů?

Na pozadí romantické zápletky sledujeme vzestup i pád německého hlavního města. Za prvními nesmělými polibky dupou těžké holínky příslušníků wehrmachtu, s propuknutím nespoutaného citu se zároveň strhnul nejhorší světový konflikt v dějinách lidstva. Válka zaklepala na dveře a nečekala na pozvání. Život se našim hrdinům převrátil vzhůru nohama. Nic už nebude takové jako dřív.

Hilda s Hansem prožívají opravdovou lásku, kterou narušuje pouze okolní dění. Bok po boku toho druhého se cítí v bezpečí. Dokáží spolu komunikovat i beze slov, a to se mi na nich líbilo snad nejvíc. Když vás partner vnímá po všech stránkách, není nutné ani nic říkat a on ví přesně, co se ve vašem nitru odehrává.

Mimo sbližování dvou zamilovaných lidí jsme svědky i vzniku nádherného přátelství, které je založeno na stoprocentní důvěře a spolehnutí se, že dotyčný bude naší oporou i v těch nejhorších časech.

Opravdu mile mne překvapilo, jak autor (muž) pojal romantický příběh na pozadí krvavé válečné vřavy. Tady byl milostný poměr vylíčen velmi věrohodně, a přitom bez zbytečného patosu, ke kterému my ženy povětšinou inklinujeme. A pak je tu ta akční stránka! Měla jsem pocit, jako bych se některých nepříjemných scén přímo účastnila. Brrrr.

Je pravdou, že osobně bych byla raději za rozvedení několika přidružených událostí, ale autorův záměr bylo zaměřit se na tragický příběh dvou mladých lidí, kterým jakékoli vyhlídky na budoucnost sebere válka. A to se mu povedlo, jelikož jsem musela na úplném konci zamáčknout i slzu.

Co říct na závěr? Autor si rozhodně zaslouží „nakopnutí do zadku“ :-). Ne, nebojte, nejsem nijak sprostá. Tuhle hlášku však pochopí jen ten, kdo se do této čtivé novely pustí. 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji autorovi Eugenu Satranovi.
Román vydalo nakladatelství Bookla.

Denisa Šimíčková