Zřídla české fantasy

Nakladatelství EPOCHA vyslalo nový kousek mezi fandy domácí literární scény. Je jím příběh urban fantasy s názvem Zřídla, který napsala Kristýna Sněgoňová. Její postavy na mne působily trochu jako z české kriminálky: rychle jim to pálí, tušíte mezi nimi stará tajemství a pro ránu nejdou daleko.

Nejen Praha dýchá magií. Tento příběh se odehrává v Brně, ve kterém se nachází řada Zřídel – studnic magické energie. Ty je potřeba pravidelně odčerpávat prostřednictvím Strážců. Nepředstavujte si ale potterovské bystrozory v hábitech. Kdepak. Strážce vypadá neobyčejně normálně. Jak praví anotace: „Jejich Strážcem se může stát každý, kdo má dar a dokáže se na Zřídla napojit, ať už je to holka z knihovny, divný chlápek od vedle, nebo třeba nenápadný uklízeč z nádraží.“

Jenže je tu samozřejmě problém a to dost velký. Bezedná Zřídla začínají nacházet Strážci dočista prázdná. A nejen v Brně, ale i v jiných městech. Ve vzduchu tak visí boj o zbylé zásoby energie, vnitřní nedůvěra a odhodlání zastavit viníka.

Jméno Kristýny Sněgoňové není mezi znalci české fantasy neznámým. Naopak spíše budí pozornost nového příslibu zajímavého příběhu od několika násobné vítězky Lady Řádu fantasy a mnoha dalších soutěží. Její tvorba se zaměřuje především na povídky, které jste mohli číst např. v časopisu Pevnost (3/2017, 12/2017) nebo antalogiích (Ve stínu Říše, Ve stínu apokalypsy ad.). Zřídla jsou její druhou samostatnou knihou. Prvotina Krev pro rusalku se na čtenářských databázích těší ohlasu kolem 80%.

„Bez šance, zasáhl jsem ho ze strany za ucho. A protože jsem věděl, že je to patrně můj poslední úder téhle rvačky, dal jsem si na něm dost záležet. Poslal jsem komeťáka k zemi, ale ležet nezůstal. Šok se změnil v zuřivost, během sekundy vystřízlivěl. „To si odsereš!“ Nekecal. Ještě když jsem sledoval, jak padá, jsem si myslel, že budu pokračovat. Že mu namlátím za Ondru i paní Ondrovou. Jenže pak jsem si uvědomil, jak moc to chci. Jak moc mu chci ukázat, že si vybral špatný večer, špatné lidi, špatné město. Cítil jsem Zřídlo, daleko za sebou, mnohem, mnohem dál, než aby na něj jakýkoliv jiný Strážce dosáhl, ale já mohl – mohl jsem a v tom byl vždycky problém.“ ukázka z knihy, s. 181

Za sebe mohu říci, že jsem rozhodně ocenila především autorčinu „vypsanou ruku“. Celý děj smysluplně a nenuceně plyne. Ačkoli jsem spíše typem, který snese spíš opis epické bitvy než krvavou městkou rvačku a text prošpikovaný vulgarismy, tady to prostě patřilo k věci. Fanouškové domácí scény jistě ocení i skutečnost, že autorka nevymýšlí honosná nezapamatovatelná či nevyslovitelná jména a její postavy si plně vystačí s českým kalendářem, což je činní ještě bližšími naší realitě. Jak už jsem na začátku zmínila v mnohém mi to připomínalo dobrou českou krimi s pozadím nadpřirozena. Takže by mě vlastně zajímalo, jestli náhodou nebude seriál…

Renata Dorňáková

Co o sobě říci? V etapách relaxace (od programu motorová myš) pak není nad šálek lahodného maté a dobrou knihu s uchvacujícím příběhem.