O životě a životě po životě – báseň Karla Mazánka

laň je kousek něhy,

vidíš ty její běhy?

ladně si skáče

a má milá doma pláče.

co jsem zas proved nevím

já,

ve mě se nikdo nevyzná.

slůvko jsem upustil,

jí jsem na svobodu

propustil.

už není milá má,

už je za horama.

tak já jdu tou širou ulicí,

vidím hvězdy zářící.

kam až dohlédne oko mé,

zrak mě přeci neklame.

vidím mléčnou dráhu,

po jediném teď prahnu.

vidím hvězdy jasné,

na světě je mi krásně.

slyším, kroky za mnou

jdou,

je to lupič, ou.

rozběhnu se a běžím,

svoji peněženku střežím.

slyším výstřel, krvácím,

krev z žil ztrácím.

krátký byl život můj,

neslyšel jsem slovo stůj.

letím, letím tunelem za září,

bůh obrací se ke mě tváří.

záře to je veliká,

marně se mi polyká.

nemám údy, nemám tělo,

vrátit by se mi chtělo.

říká: zůstaň aspoň na

chvíli,

podívej se na to, co jsme

spolu prožili.

ukazuje mi ten život můj

a já křičím stůj!!!

vždyť co jsi to dopustil,

proč jsi mě v poslední chvíli

opustil?

a on říká: místo vedle mě

teď máš,

ještě hodně věcí neznáš.

tak já jak ovce jsem,

už vychází nový den.

posílá mě na zem, jsem

jak duch,

ještě štěstí, že nebolí mě

břuch.

sem na tom místě kde mě

střelili

a jak tak vidím ještě mě

dobili.

nebyl to jeden, ale tři

a teď jsou v rozepři.

já měl u sebe deset tisíc,

a na ně tehdy svítil měsíc.

to bůh posvítil si na ně

a oni se snaží rozdělit

peníze marně.

tohle prostě nevychází, já

mám málo,

však se dohodnem, tohle

za to jistě stálo.

kde že další výstřel slyšet

je

a jeden jde do nebe…

jak to? co tu dělá,

vždyť rozpálen zlostí je

doběla.

bůh však praví,

on si své činy opraví…

bude v těle nemluvněte,

bude ve válečném světě.

aha, tak to chodí,

tohle lidi neví, tak zlobí.

ano ano, je to tak,

z tebe bude brzy pták.

cože??? já a pták??? to

snad vážně nemyslíš???

uvaž to, než si to

rozmyslíš…!!!

anděl a pták je to samé,

budeš moci navštívit

všechny tvoje drahé.

zpívat jim pro potěchu,

ku tanci i ku poslechu.

a zas jsem v koncích,

a já myslel, že bloudit budu

po nocích.

světe div se, křídla já jsem

dostal,

prý že jsem se nebohých

zastal.

nevím o čem on to mluví,

co se člověk jen nedoví.

dívá se na mě a vidí, že su

zmaten,

tak mi to ukáže znova…

heleď tamten.

ahááá, už to chápu,

on tehdy přišel pro mou

radu.

na něj už jsem dávno

zapomněl,

ale bůh mi to teď

připomněl.

a tak je to se vším, co jsi

udělal,

vždy jsem při tobě byl,

abych se o tebe postaral.

přemítám a přemýšlím,

pravdu má,

on mě opravdu, jak

málokdo zná.

no nech už toho a leť,

čeká na tebe celý svět…

 

Zdroj obrázku: carcanyon.com

Facebooková stránka Karla Mazánka: facebook.com/Karel Kessly