O životě a životě po životě – báseň Karla Mazánka

laň je kousek něhy,

vidíš ty její běhy?

ladně si skáče

a má milá doma pláče.

co jsem zas proved nevím

já,

ve mě se nikdo nevyzná.

slůvko jsem upustil,

jí jsem na svobodu

propustil.

už není milá má,

už je za horama.

tak já jdu tou širou ulicí,

vidím hvězdy zářící.

kam až dohlédne oko mé,

zrak mě přeci neklame.

vidím mléčnou dráhu,

po jediném teď prahnu.

vidím hvězdy jasné,

na světě je mi krásně.

slyším, kroky za mnou

jdou,

je to lupič, ou.

rozběhnu se a běžím,

svoji peněženku střežím.

slyším výstřel, krvácím,

krev z žil ztrácím.

krátký byl život můj,

neslyšel jsem slovo stůj.

letím, letím tunelem za září,

bůh obrací se ke mě tváří.

záře to je veliká,

marně se mi polyká.

nemám údy, nemám tělo,

vrátit by se mi chtělo.

říká: zůstaň aspoň na

chvíli,

podívej se na to, co jsme

spolu prožili.

ukazuje mi ten život můj

a já křičím stůj!!!

vždyť co jsi to dopustil,

proč jsi mě v poslední chvíli

opustil?

a on říká: místo vedle mě

teď máš,

ještě hodně věcí neznáš.

tak já jak ovce jsem,

už vychází nový den.

posílá mě na zem, jsem

jak duch,

ještě štěstí, že nebolí mě

břuch.

sem na tom místě kde mě

střelili

a jak tak vidím ještě mě

dobili.

nebyl to jeden, ale tři

a teď jsou v rozepři.

já měl u sebe deset tisíc,

a na ně tehdy svítil měsíc.

to bůh posvítil si na ně

a oni se snaží rozdělit

peníze marně.

tohle prostě nevychází, já

mám málo,

však se dohodnem, tohle

za to jistě stálo.

kde že další výstřel slyšet

je

a jeden jde do nebe…

jak to? co tu dělá,

vždyť rozpálen zlostí je

doběla.

bůh však praví,

on si své činy opraví…

bude v těle nemluvněte,

bude ve válečném světě.

aha, tak to chodí,

tohle lidi neví, tak zlobí.

ano ano, je to tak,

z tebe bude brzy pták.

cože??? já a pták??? to

snad vážně nemyslíš???

uvaž to, než si to

rozmyslíš…!!!

anděl a pták je to samé,

budeš moci navštívit

všechny tvoje drahé.

zpívat jim pro potěchu,

ku tanci i ku poslechu.

a zas jsem v koncích,

a já myslel, že bloudit budu

po nocích.

světe div se, křídla já jsem

dostal,

prý že jsem se nebohých

zastal.

nevím o čem on to mluví,

co se člověk jen nedoví.

dívá se na mě a vidí, že su

zmaten,

tak mi to ukáže znova…

heleď tamten.

ahááá, už to chápu,

on tehdy přišel pro mou

radu.

na něj už jsem dávno

zapomněl,

ale bůh mi to teď

připomněl.

a tak je to se vším, co jsi

udělal,

vždy jsem při tobě byl,

abych se o tebe postaral.

přemítám a přemýšlím,

pravdu má,

on mě opravdu, jak

málokdo zná.

no nech už toho a leť,

čeká na tebe celý svět…

 

Zdroj obrázku: carcanyon.com

Facebooková stránka Karla Mazánka: facebook.com/Karel Kessly

Více z LaCultury...

  • Navštivte Motýlí pavilon Tima Postovita!19. září, 2021 Navštivte Motýlí pavilon Tima Postovita! "Dnešní doba nese známky sémantické vyprázdněnosti. Básník by proto měl dbát na slovo, měl by mu poskytovat bezpečný přístav v moři plném velkých demagogických ryb a manipulativních […]
  • Neklan a jeho nekonečný oceán inspirace18. září, 2021 Neklan a jeho nekonečný oceán inspirace S tím, jak se svět pomalu smiřuje s tím, že koronavirus bude zřejmě trvale součástí naší společnosti, se toto téma dostává i do kultury. Nejinak tomu bylo v případě poslední sbírky […]
  • Protijed jako kritické myšlení14. září, 2020 Protijed jako kritické myšlení Rozhovor s hukvaldským básníkem Neklanem, který v srpnu pokřtil svou novou knihu. Nová sbírka Protijed má na obálce lahev Božkova. Co považuješ za Protijed Ty osobně? Spíše chlast, nebo […]
  • Stárnutí všedního dne2. září, 2020 Stárnutí všedního dne Nová sbírka Kateřiny Bolechové tematicky rezonuje bolestivou všednodenností. Blíže nespecifikovaná Marie (snad maminka, babička, kamarádka?) je zde básnickým objektem, k němuž se vztahuje […]
  • Sbírka Rozhraní vrací čtenáře k lyrice11. dubna, 2020 Sbírka Rozhraní vrací čtenáře k lyrice David Bátor je ve svých sbírkách autentický. S výjimkou Zbuje, kterého oblékl do prajzkého nářečí, je Bátorův rukopis i po letech pevně čitelný – bolestně niterná lyrika s neustále se […]
  • Úzkost vzešlá z popela Slezska18. března, 2020 Úzkost vzešlá z popela Slezska Šenkyplova sbírka Černý vesmírný popel je souhrnem autorovy zhruba desetileté básnické tvorby. Je to znát. Kvalita básní osciluje mezi tematicky sevřenými trojveršími či zdařilými epickými […]
  • Kniha haiku13. ledna, 2020 Kniha haiku Jak Kerouac nepsal jen romány. Hluboce se zajímal i o haiku. Přibližně od poloviny padesátých let 20. století až do své smrti v roce 1969 si tyhle trojverší zapisoval do deníků a […]
  • Sv. Outdoor je patronem putujících…10. října, 2019 Sv. Outdoor je patronem putujících… Teď můžeš vstát a jít, kam tě vede tvé srdce a tvá duše. To jsou slova Svatého Outoora. Toho, co je patronem těch, kteří si myslí, že je lepší být „venku“ než „uvnitř“, zjevuje těm, kteří […]
  • Nejlepší české básně 201819. ledna, 2019 Nejlepší české básně 2018 Zdá se, že v poezii se většinu času nic moc neděje. A kdyby se i dělo, všiml by si toho někdo? Těžko říct. Sborník nejlepších českých básní, která každoročně vydává nakladatelství Host, […]
  • Jakub Křelina – Poezie1. října, 2017 Jakub Křelina – Poezie Ukázka z díla pražského autora, básníka, ale i sběratele starých tisků a grafik  Jakuba Křeliny. Poezie Některým lidem nevysvětlíš, proč múza jim do číše lije, […]
  • Jan Hachran na Čaji o páté1. září, 2017 Jan Hachran na Čaji o páté Dnešní Čaj o páte bude trochu netradiční. Pozvání totiž nepřijal spisovatel, ale malíř a výtvarník Jan Hachran, který přednedávnem ilustroval sbírku poezie svého kamaráta. O jeho […]
  • Placen za život – úryvek z povídky Karla Mazánka20. srpna, 2017 Placen za život – úryvek z povídky Karla Mazánka Cestovka vytahuje trumfy „Dobré ránko, miláčku, snídaně je na stole. Já valím do práce.“ „Děkuji, mám hlad, že bych snědla vlka,“ odvětila Lea a políbila Pavla na tvář. „Tak já […]

"Nikdy nejsi moc starý na to, abys mohl začít znovu snít nebo se vydat za dalším cílem." C.S. Lewis