Je to jen sport. Jen my proti vám.

Možná, že někde v hlubokých lesích leží malé městečko Medvědín. Lidi jsou tam zocelení a v jejich životě je občas hodně tmy. O to silněji pak ale vnímáte každý paprsek světla. Nejspíš je to ale jen příběh. Příběh o hokeji a motivaci, o přátelství a věrnosti, o sobectví a závisti, o ambicích i soutěživosti,  o manželství a samotě, o úskočnosti impulzivnosti i tíze tajemství, o rodině a zodpovědnosti, o lásce a nenávisti. „Jen“ příběh z mysli Fredricka Backmana. Jen My proti vám.

Věřím, že sotva jsem vyslovila autorovo jméno, spousta ze čtenářů zvýšila pozornost. Švédský publicista, sloupkař a  blogger  Fredrick Backman je v našich končinách známý především jako spisovatel, a to především díky knihám jako je Muž, jménem Ove (v ČR vyd.2014)  a Babička se omlouvá a pozdravuje (2015). Na ni pak volně navázala (dle mého osobního názoru zdařilejší) novela Tady byla Britt-Marie (2016).  Setkat jste se ale mohli také s knihou A každé ráno je delší a delší (2018) nebo humorným souborem myšlenek Co by měl můj syn vědět o světě (2017). Ostatně byly v České republice vydány také jakou audioknihy.  A o celosvětovém čtenářském úspěchu svědčí i fakt, že Muž, jménem Ove byl také zfilmován a pracuje se také na ztvárnění Britt-Marie.

Trailer k filmu, zdroj:www.youtube.com

Dnes se ale zaměříme na román Medvědín (2016) a jeho pokračování My proti vám (2018). Jak už bylo avizováno děj se odehrává v malé vesnici na konci světa – tam, kde „medvědi serou na mech a všichni ostatní serou na Medvědín“. Kde lidé vědí, že život je těžký, protože to prostě má být těžké. A právě proto je skvělé mít něco, u čeho si můžete vyčistit hlavu a co všechny spojuje. Tady je to hokej. Jenže pak nečekaně přijde těžko zvládnutelná situace i pro Medvědín.

Myslím, že je zbytečné popisovat, o co se jednalo. Jednak vám to prozradí každá anotace a jednak to není pro příběh stěžejní. Důležité je, jak se k tomu místní postavili. Backman totiž patří k mým oblíbeným autorům především pro svou schopnost vypravěče. Toho, kdo vás dokáže udržovat se zatajeným dechem po celé hodiny. Dovede čtenáře rozesmát i přivést na hloubavé myšlenky. Backman se totiž vážným tématům nevyhýbá, ale zároveň z nich netvoří ústřední témata, slunce svých literárních galaxií. Jsou to spíše spouštěče navazujícího sledu událostí.

Nejde o to, že byste si mezi jeho postavami vybírali své oblíbence, ale o to, že vás nechá poznat kousek života každé z nich, takže se vám jejich příběhy na pozadí událostí složí v jeden celek a je těžší je soudit – ať už se chcete stavět na číkoli stranu jsou to najednou jen lidé, kterým se něco stalo. Ať se zachovali dobře nebo špatně, můžete vidět, jak se k věci postavili a situace najednou není univerzálně černobílá, jak by se mohlo zdát.

Každá postava má svůj mikrosvět, který by byl dobrou inspirací pro samostatnou knihu, ale přesto jsou takto v jednom mnohem silnější. Jakoby čtenáře učila, že silné příběhy se dějí všude kolem nás. Právě teď. Jde jen o to, jestli se umíte dívat, poslouchat a vnímat. A jak se získanými vjemy naložíte.

zdroj úv. obrázku: www.hostbrno.cz

Renata Dorňáková

Co o sobě říci? Žiju v malebné krajince Vsetínských Beskyd a snad právě proto mám ráda spoustu věcí, které souvisí s přírodou. Jako skoro všichni Valaši, i já jsem hodně tvrdohlavá a stejně tak přátelská; ráda poznávám nové lidi a zkouším nové věci. V etapách relaxace (od programu motorová myš) pak není nad šálek lahodného maté a dobrou knihu s uchvacujícím příběhem.