Jež se stala sluncem

„Od okamžiku, kdy zjistila, co skutečně znamená nicota, uvěřila, že může přežít.“
– citace z knihy, str. 35 –

Představte si, že se narodíte do doby a na místě, kde rodičům umírají děti hladem a dětem umírají hlady zase rodiče. Nikdo to však už významněji neprožívá, protože je to každodenní rutina, jež postihuje skoro celou zemi, kterou sužuje nejen hladomor, ale i nepředstavitelné sucho a chudoba. Přesně v této době se po zapadlé vísce kdesi v jižní čínské provincii Čung-li prohání jedenáctiletá dívenka. Hledá, jako všichni přeživší, něco k snědku. O to málo, co se jí podaří najít, se musí podělit s otcem a starším bratrem, jemuž věštec předvídá velkou budoucnost. Pár dní na to, jsou oba muži mrtví. Dívka je vlastnoručně pohřbí. Věštcova slova neumí zpracovat, nicméně, jelikož to mají v zemi ženy mnohonásobně těžší, jsou brány za méněcenné stvoření, rozhodne se přijmout bratrovu identitu, obléká si chlapecké oblečení a jako Ču Čchung-pu odchází z vesnice, kde ji nic dobrého nečeká. Rozhodne se v tomto přestrojení vstoupit do Wuchuangského kláštera jako novic. Už tento krok vypovídá o tom, že jde o velice bystrou, učenlivou a vnímavou dívku. Zde prožívá dlouhá léta v klášterním rouchu, získává potřebné vzdělání i morálku, a to vše po boku Sű Ta, parťáka do nepohody, který má věčně dobrou náladu. Sű Ta se na věci dívá povětšinou pozitivně a celkově jde asi o jedinou mužskou postavu v románu, která má ten správný charakter, je dobrosrdečný a sympatický.

Následnými činy Ču dokazuje svou nesmírnou odvahu a odhodlání žít a něčeho dosáhnout. Navíc oplývala darem vidět, cítit a slyšet to, co ostatní nemohou. V nesprávných rukou by tato nadpozemská vlastnost jistě způsobila katastrofu, Ču je však dostatečně houževnatá a chytrá, aby těchto schopností využila nejen ve svůj prospěch, ale i pro dobro ostatních. Ču dojde ke zjištění, že žádné jistoty nepřetrvávají, a proto se řídí vůli nejvyšší – vlastní touhou žít za každou cenu.

Román „Jež se stala sluncem“ je velmi náročným čtením, zejména, co se reálii doby a místa týče. Historie Číny je úctyhodná a asijsko-australské autorce Shelley Parker-Chan, píšící o dobách minulých s notnou dávkou fantasy prvků, se podařilo čtenáře přenést do doby 14. století, kdy v alternativní Číně, zvané Velká Jűan, vládnou tvrdou rukou nenávidění Mongolové.

S touto knihou v ruce vás čeká spanilá výprava do dávné historie, kdy se války vedly hlava nehlava a bojiště zůstávala poseta useknutými údy padlých. Nejrůznější pletichy a sobecké politikaření mělo dopad vždy jen na ty nejbezbrannější, jenže i ti se umí, v časech nejhorších, postavit na odpor! Žene je touha po pomstě vůči krutovládě nelítostných cizáků. Do čela povstalců, hladovějících rolníků, se staví vyvolený, jehož příchod ohlašoval něco velkolepého, co promění celý svět…

Autorka již na tento román, který si našel jak své příznivce, tak kritiky, navázala pokračováním s názvem „Jenž utopil svět“. Doufám, že se druhého dílu v rámci série „Zářivý císař“ brzy dočkáme českého vydání.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host.

Denisa Šimíčková