„Dojez tu večeři! Co by za to daly děti v Africe, které hladoví,“ slýchávali jsme často v dětství ve chvíli, kdy jsme se nimrali v jídle. Málokdo však tuší, že tato fráze se nevztahuje na Afriku jako celek, ale vznikla v 60. letech, kdy svět mlčky přihlížel epidemii hladomoru v tehdejší separatistické republice Biafra. A právě do ní umístila děj svého románu Půl žlutého slunce spisovatelka Chimamanda Ngozi Adichieová. Autorku už jsme si na našich stránkách představili v souvislosti s její esejistickou tvorbou a feministickým aktivismem.
Hlavní postavy – převážně intelektuálové z nejvyšších vrstev – jsou zasazeny do doby osvobození Nigérie od britské nadvlády a Achidieová ve svém díle neopomíná kriticky zhodnotit tehdejší krátkozrakost západních otrokářů. Ti podle hesla rozděl a panuj prokázali naprosté nepochopení křehkého soužití mezi muslimskými Hausy a jižanskými Igby a vzájemným rozeštváváním jednotlivých etnik výrazně přispěli k rozpoutání občanské války vedoucí menšiny ke snaze zachránit svou existenci skrze odštěpenecký státní útvar.
Docenti s hlavou v oblacích, primitivní vojenští důstojníci, chudý igboský sluha – ti všichni byli bez ohledu na dosavadní vášnivé debaty a politickou angažovanost zcela semleti revoluční vlnou, která výrazně změnila jejich dosavadní životní styl. Achidieová na příkladu Nigérie ukazuje, že každá revoluce požírá své děti, bez ohledu na kulturní kontext, v němž se odehrává. Nevyhýbá se stereotypizaci Nigerijců tak, jak je známe ze své zkreslené evropské perspektivy, ale zdůrazňuje, že v dobách míru žijí obyvatelé rovníkové Afriky podobně jako my – studují vysoké školy, baví se s přáteli, udržují milostné vztahy. Ale i bojují s tradičním venkovským konzervatismem v rámci generačních střetů.
S přihlédnutím ke strhujícímu ději, dokonalému vykreslení postav i poučnosti lze knihu doporučit všem, které zajímá novodobá historie i africká kultura.
Ukázka:
„Olanno.“ Mohammed nastartoval auto, které chytlo a škublo sebou. „V Sabon Gari není bezpečno.“
„Co tím chceš říct?“ Popotáhla šátek. Cítila, jak jí výšivky na okraji tlačí a jak jí látka svírá krk.
„Sule tvrdí, že jsou dobře organizovaní.“
Olanna na něj zírala a najednou jí vylekalo to, jak vyděšeně se tváří. „Mohammede?“
Mluvil tiše. „Říká se, že na Airport Road leží mrtvoly Igbů.“
Až nyní Olanně došlo, že nejde jen o další z řady demonstrací nábožensky zaměřených studentů. Strachem jí vyschlo v krku. Spráskla ruce: „Nech mě prosím, abych nejprve našla svoji rodinu,“ řekla. „Prosím.“
Více z LaCultury...
19. června, 2021 Příběh o Tokiu, jeho obyvatelích a jedné neobyčejné kočce Tatér, který se jako jeden z mála věnuje tradiční technice, získá ohromující a inspirativní zakázku. Bezdomovec najde útočiště v opuštěném kapslovém hotelu. Taxikář oplakávající svou […]
3. května, 2021 Jak by vypadal náš život, kdyby byla revoluce v roce 1989 tvrdě potlačena? Revoluce v listopadu 1989 byla tvrdě potlačena. Ti, co vyjádřili nesouhlas s režimem, za to tvrdě zaplatili. Marie zvaná Maja pronesla několik slov o svobodě. Za tento zločin skončila na […]
18. března, 2020 Devadesátkové panoptikum Devadesátky patří mezi nevyčerpatelná témata současné české prózy. Dokonce by se dalo říci, že čím
hlubší minulostí devadesátky jsou, tím je téma pro generaci husákovských autorů a […]
17. července, 2021 Co se stane, když se unesený kluk vrátí domů? Když se jedenáctiletý Evan nevrátí ze školy, jeho matka tuší, že se stalo něco špatného. Její nejhorší obavy se velmi rychle potvrdí a ona a její manžel začnou prožívat děsivou noční můru. […]
11. května, 2021 Střípky událostí z roku 1913 Rok 1913 byl svým způsobem přelomový. Znamenal konec jedné epochy. Cítili to všichni, avšak nikdo nevěděl, co přijde pak.
Když německý autor Florian Illies vydal knihu 1913: Léto […]
30. dubna, 2021 O člověku a jeho ztracené duši Byl jednou jeden obyčejný člověk, který žil úplně obyčejný život. Chodil do práce, sportoval, cestoval, setkával se s přáteli... dělal zkrátka všechny ty věci, které dělají všichni […]
21. prosince, 2020 Soukupová Česká spisovatelka Petra Soukupová se ve svých knihách zaměřuje na mezilidské vztahy. Dokáže bravurně vykreslit atmosféru všedního dne, ono křehké minové pole žabomyších válek, a poutavě […]
7. prosince, 2020 Kristen Ghodsee: „Preferuji svět, v němž jsou muži lidmi, ne bankomaty“ Exkluzivní rozhovor s americkou etnografkou a profesorkou východoevropských studií Kristen Ghodsee, nejen o její knize Proč mají ženy za socialismu lepší sex?, kterou v českém překladu […]
4. prosince, 2020 Kulturní vetřelec aneb sympaticky „servírované“ dějiny čtení Při studiu andragogiky jsem dostala doporučení na publikace Jiřího Trávníčka a během hledání jsem narazila na jeho nejnovější publikaci Kulturní vetřelec, kterou v letošním roce vydalo […]
22. listopadu, 2020 Cloudy, konspirace a optické kabely Temné zítřky Jamese Bridla jsou dalším střípkem do mozaiky futurologické literatury, s níž se s příchodem Harariho Homo Deus doslova roztrhl pytel. Jako umělec si však Bridle nemusí dělat […]
7. května, 2020 Převorství u pomerančovníku V říši Inysu Ead, cvičená pro boj s draky, musí čelit dvorním intrikám a ochránit královnu. Na opačné straně světa Tané dělá všechno pro to, aby se stala dračí jezdkyní. Niclays je […]
3. dubna, 2020 Ozvěna věcí budoucích Po ničivém útoku byla pro všechny Augury - lidi vládnoucí zakázanými schopnostmi - vyhlášená amnestie, a tak vyšli z úkrytu a rozhodli se postavit temným silám hrozícím celé Andaře. Mladý […]
