„Dojez tu večeři! Co by za to daly děti v Africe, které hladoví,“ slýchávali jsme často v dětství ve chvíli, kdy jsme se nimrali v jídle. Málokdo však tuší, že tato fráze se nevztahuje na Afriku jako celek, ale vznikla v 60. letech, kdy svět mlčky přihlížel epidemii hladomoru v tehdejší separatistické republice Biafra. A právě do ní umístila děj svého románu Půl žlutého slunce spisovatelka Chimamanda Ngozi Adichieová. Autorku už jsme si na našich stránkách představili v souvislosti s její esejistickou tvorbou a feministickým aktivismem.
Hlavní postavy – převážně intelektuálové z nejvyšších vrstev – jsou zasazeny do doby osvobození Nigérie od britské nadvlády a Achidieová ve svém díle neopomíná kriticky zhodnotit tehdejší krátkozrakost západních otrokářů. Ti podle hesla rozděl a panuj prokázali naprosté nepochopení křehkého soužití mezi muslimskými Hausy a jižanskými Igby a vzájemným rozeštváváním jednotlivých etnik výrazně přispěli k rozpoutání občanské války vedoucí menšiny ke snaze zachránit svou existenci skrze odštěpenecký státní útvar.
Docenti s hlavou v oblacích, primitivní vojenští důstojníci, chudý igboský sluha – ti všichni byli bez ohledu na dosavadní vášnivé debaty a politickou angažovanost zcela semleti revoluční vlnou, která výrazně změnila jejich dosavadní životní styl. Achidieová na příkladu Nigérie ukazuje, že každá revoluce požírá své děti, bez ohledu na kulturní kontext, v němž se odehrává. Nevyhýbá se stereotypizaci Nigerijců tak, jak je známe ze své zkreslené evropské perspektivy, ale zdůrazňuje, že v dobách míru žijí obyvatelé rovníkové Afriky podobně jako my – studují vysoké školy, baví se s přáteli, udržují milostné vztahy. Ale i bojují s tradičním venkovským konzervatismem v rámci generačních střetů.
S přihlédnutím ke strhujícímu ději, dokonalému vykreslení postav i poučnosti lze knihu doporučit všem, které zajímá novodobá historie i africká kultura.
Ukázka:
„Olanno.“ Mohammed nastartoval auto, které chytlo a škublo sebou. „V Sabon Gari není bezpečno.“
„Co tím chceš říct?“ Popotáhla šátek. Cítila, jak jí výšivky na okraji tlačí a jak jí látka svírá krk.
„Sule tvrdí, že jsou dobře organizovaní.“
Olanna na něj zírala a najednou jí vylekalo to, jak vyděšeně se tváří. „Mohammede?“
Mluvil tiše. „Říká se, že na Airport Road leží mrtvoly Igbů.“
Až nyní Olanně došlo, že nejde jen o další z řady demonstrací nábožensky zaměřených studentů. Strachem jí vyschlo v krku. Spráskla ruce: „Nech mě prosím, abych nejprve našla svoji rodinu,“ řekla. „Prosím.“
Více z LaCultury...
2. srpna, 2023 Skutečnost nebo zkreslená vzpomínka? Ponořte se do mrazivého románu o gaslightingu Daniela vyrůstá v rodině, ve které není téměř žádná láska ani porozumění. Všichni si na něco hrají, všichni něco předstírají. Otec. Matka. Sestra. A možná i samotná Daniela, kterou každý […]
21. února, 2022 Recenze knihy Černé jazyky „Člověk, který se vědomě oddělí od svých kořenů, ztrácí tvář a zajde. To je zákon.“ - str. 57 -
Po knize jsem sáhla ihned, co jsem spatřila její barevně nápaditý přebal. Její název ve […]
10. února, 2022 Přátelství dvou odlišných žen Sally a Liss nemají na první pohled vůbec nic společného. Sally je problémová teenagerka, která má před maturitou a nesnáší pravidla, předpisy, dospělé a otázky. Liss žije sama na statku […]
12. prosince, 2021 Závěrečný díl epické fantasy série Licanius I když byla po zuřivé bitvě Bariéra, která chrání Andarru, zpevněna a utěsněna, možná už bylo pozdě. Po krajině se potulují nestvůry a Veneráti shromažďují svá vojska k poslednímu útoku. […]
19. června, 2021 Příběh o Tokiu, jeho obyvatelích a jedné neobyčejné kočce Tatér, který se jako jeden z mála věnuje tradiční technice, získá ohromující a inspirativní zakázku. Bezdomovec najde útočiště v opuštěném kapslovém hotelu. Taxikář oplakávající svou […]
3. května, 2021 Jak by vypadal náš život, kdyby byla revoluce v roce 1989 tvrdě potlačena? Revoluce v listopadu 1989 byla tvrdě potlačena. Ti, co vyjádřili nesouhlas s režimem, za to tvrdě zaplatili. Marie zvaná Maja pronesla několik slov o svobodě. Za tento zločin skončila na […]
18. března, 2020 Devadesátkové panoptikum Devadesátky patří mezi nevyčerpatelná témata současné české prózy. Dokonce by se dalo říci, že čím
hlubší minulostí devadesátky jsou, tím je téma pro generaci husákovských autorů a […]
25. listopadu, 2023 Pláňata Spisovatelka Petra Dvořáková má na svém kontě již několik knih a všechny se mi líbily. Zabývá se v nich běžnými rodinnými starostmi, radostmi a životem.
V knize Pláňata je to podobně. […]
22. listopadu, 2023 Les v domě „Takový les přeci je – klidný a tichý, když se mu nestavíte na odpor a plníte jeho přání, ale temný, děsivý, silný, surový a nelítostný, když se mu protivíte.“
– citace z knihy, str. 216 […]
21. listopadu, 2023 Chybějící světlo „Nehledej smysl nikde a v ničem. To teprve člověk dává smysl sobě i věcem, které dělá. Člověk dává smysl tomu, koho miluje.“
Jedná z nejtěžších knih tohoto roku, která mi šťastnou náhodou […]
19. října, 2023 Prázdniny za všechny prachy Dneska pro vás mám tip na dětskou knihu, která však bude bavit i dospělé čtenáře. Nebo alespoň já jsem si ji užila a teprve po dočtení jsem zjistila, že je vlastně pro děti. Kniha se […]
9. října, 2023 Jaká je nová kniha Olgy Tokarczuk, nositelky Nobelovy ceny? Září 1913, léčebné lázně Görbersdorf. Mieczysław Wojnicz, student ze Lvova, sem přijíždí v naději, že se mu zlepší zdravotní stav. Ukáže se však, že trpí tuberkulózou.
Ubytuje se v […]
