Prameny Vltavy

Prameny Vltavy
Prameny Vltavy

„Šumaváci, divný to lidský druh s náturou tvrdší než to zdejší modřínové dřevo.“
– citace z knihy, str. 295 –

Ufff, jsou knihy, které vám vezmou dech. Jak o nich psát? Přesně takovou knihou je i román s názvem „Prameny Vltavy“, kterou v roce 2021 vydalo nakladatelství Host. Román čtenáři naservíruje nejen perfektní detektivní zápletku, ale dodá i netušená historická fakta jednoho z nejhezčích krajů naší země. Petra Klabouchová je pro mne jednoznačně objevem roku. Její tvorbě jsem absolutně propadla. Styl autorčina psaní je vytříbený, používá trefná přirovnání. A ač je jí některými vytýkáno, že píše o tématech jen z vlastního pohledu, tak já osobně na tom nevidím vůbec nic špatného, právě naopak. Konečně autorka, co se nebojí uchopit ožehavá politická témata a podat je ve formě, která není zrovna konvenční.

Policie pátrá po zmizelé chlapci. V odlehlé šumavské lokalitě to není žádný med, mrzne jako když praští, fouká silný studený vítr, v horách je nafujáno sněhu, až se v něm kriminalisté bortí po kolena. Vyšetřování vede svérázný postarší kriminalista, který byl do rodného maloměsta přeložen kvůli jednomu dřívějšímu profesnímu karambolu. Avšak jeho ego superstar ho neopouští, alespoň v jeho vlastních myšlenkách. Během pátrání po málem klučínovi v drsné jihočeské krajině nachází vyšetřovatelé pod Stolovou horou ve Františkově něco zcela jiného, něco, co později zaskočí celou republiku. Mladá dívenka stočená do klubíčka, zmrzlá, zdrogovaná a překvapivě oblečená do vězeňského mundúru, ke kterému je přidělaná žlutá Davidova hvězda… Je snad náhodou, že je dívka objevena zrovna v Den památky holokaustu? A na tomto místě? Však z historických pramenů víme, že zde na konci války procházel jeden z mnoha neblaze proslulých pochodů smrti. Navíc, právě zde se měla ukrývat utajovaná Hitlerova fabrika na součástky do stíhacích letadel. A to stále není vše! Nacházel se zde i přísně tajný koncentrační tábor s poetickým názvem „Prameny Vltavy“. Byli do něj soustředěni ruští zajatci. Jenže detailnější informace chybí, pamětníci jsou skoupí na slovo a otázek okolo tohoto místa postupně vyvstává víc a víc.

Jak spolu souvisí výše zmiňované? Tomu se snaží přijít na kloub právě všemi zavrhovaný komisař, který spolu s rozuzlením případu počítá s nápravou své pošramocené pověsti u policejního sboru. Důvod je striktní a bylo pro mne téměř nemožné si hlavního hrdinu oblíbit.

„Čím méně jsi chlap, tím víc o svém chlapáctví musíš ostatní přesvědčovat.“
– citace z knihy, str. 111 –

Hlavním podezřelým se od začátku jeví podivínský vesnický doktor trpící obsedantně kompulzivní poruchou a který je posedlý honbou za údajným pokladem, který by měl být ukryt právě někde ve štolách Františkova podzemí. Až náhoda tomu chce, že se již v době počínající soudního procesu s doktorem naleznou nezvratné důkazy o jiném pachateli, tentokrát jednoznačné, jasné, nevyvratitelné…

Tohle vypadá na poslední hřebíček do pomyslné rakve kariéry kriminalisty, který do vězení poslal zcela nevinného člověka. „Jeho kariéru během pár hodin spláchli do hajzlu. Ne, to by bylo ještě dobrý. Rozdrtili ji v lisu na kravskej hnůj a rozporcovali do pelet na hnojení“ (citace str. 285).

Jenže nic není takové, jak se jeví a konec knihy je naprosto famózní. To vám byla panečku jízda. Vyvrcholení, co bych si netipla ani při velmi bujné fantazii.

Ve vyprávění se prolínají dva časové úseky – události, které se udály před nalezením mrtvé dívky a události po jejím nalezení. Ze začátku, ač jsou kapitoly jasně označeny, mi dělalo problém se ve změti tolika informací zorientovat, ale postupem čtení to dávalo všechno čím dál větší smysl a pak už to jelo jak na horské dráze.

„Jenom konec tě naučí, jak zbytečné bylo všechno, úplně všechno.“
– citace z knihy, str. 130 –

Román mi poskytl naprosto novou informace o tom, co skrývá Stolova hora, a že její tunely využívali k převaděčství i tzv. Králové Šumavy. Ačkoli, pravými hrdiny jsou často úplně jiní: „Zůstaly tady na všechno to zlý úplně samy. Tak to tu holt chodí. Mužský zařvou, uchlastaj se k smrti, zdrhnou, složí se. Každá tady nakonec zůstane sama… Prej Králové Šumavy. Tak říkají těm, co vocaď utekli a pomáhali utíkat. Jenže zdrhnout nebo umřít je hrozně jednoduchý. Těžký to má ten, kdo tady po nich zůstane. Kdo si vyžere až do dna všechnu bolest a táhne ten svůj vozejk tímhle smradlavým bahnem dál, pořád dál. Protože tady není těžký umřít, ale žít. Tak jako ony všechny. Skutečné Královny Šumavy.“ – citace z knihy, str. 243 –

Jedním slovem: wow. Před autorkou smekám. Za knihou jde vidět ohromný kus práce a mě nezbývá než doporučit stejně jako její nejnovější román „U severní zdi“.

Rate this post

Více z LaCultury...

  • Anglická zahrada28. srpna, 2023 Anglická zahrada Achich ouvej. Probůh, tohle bylo opět tak bolavé čtení, ale u autorky Petry Klabouchové přesně toto očekávám. Nebojí se zpracovat témata, o kterých se v médiích raději mlčí, ač zrovna […]
  • Rebelské srdce11. srpna, 2023 Rebelské srdce „Ve velkém koloběhu světa naše chyby nejsou důležité. Ale naše vítězství jsou. A tou nejdůležitější věcí je být důležitý právě ve chvíli, kdy tvoje důležitost může prospět největšímu […]
  • Jen moje štěstí4. srpna, 2023 Jen moje štěstí „I andělé mají své zlé úmysly.“ – citace z knihy, str. 162 – Tak schválně, jak byste se zachovali, kdybyste v loterii vyhráli takovou částku peněz, že už byste nemuseli v životě na nic […]
  • Prokletý kraj15. května, 2022 Prokletý kraj Autorka Michaela Klevisová napsala knihu s názvem Prokletý kraj. Napínavý román, který si vás získá od první stránky. Celou dobu si drží jemné napětí, pošmournou náladu a vy se chcete […]
  • Mayovo další ostrovní dobrodružství6. prosince, 2015 Mayovo další ostrovní dobrodružství Peter May patří již řadu let ke stálicím kriminálního žánru a i u nás se těší relativně značné oblibě, kterou si vydobyl především díky své bestsellerové trilogii z ostrova Lewis. Nyní […]
  • Mladá lékařka. Tajná pitva. Nebezpečný objev6. září, 2023 Mladá lékařka. Tajná pitva. Nebezpečný objev Vídeň, 1908. Fanny Goldmannová vystudovala medicínu, ale pracuje pouze jako pomocnice při pitvách v ústavu soudního lékařství. Když jednoho dne asistuje při ohledání mrtvého bezdomovce, […]
  • Volyňská rapsodie4. září, 2023 Volyňská rapsodie Už samotný „rozjezd“ nového románu „Volyňská rapsodie“ známé české autorky Anny Strnadové byl nesmírně bolavý a strach, co mě čeká dále, se neustále stupňoval. O to víc, co jsem shlédla […]
  • Skutečnost nebo zkreslená vzpomínka? Ponořte se do mrazivého románu o gaslightingu2. srpna, 2023 Skutečnost nebo zkreslená vzpomínka? Ponořte se do mrazivého románu o gaslightingu Daniela vyrůstá v rodině, ve které není téměř žádná láska ani porozumění. Všichni si na něco hrají, všichni něco předstírají. Otec. Matka. Sestra. A možná i samotná Daniela, kterou každý […]
  • Spojení hrdinské fantasy a tajemné detektivky. Dokážou hrdinové zjistit, co se v jejich zemi děje?25. července, 2023 Spojení hrdinské fantasy a tajemné detektivky. Dokážou hrdinové zjistit, co se v jejich zemi děje? Situace v Sovánském císařství je značně komplikovaná. Všude bují nepokoje a kacíři a bohatí patricijové vzdorují moci císařského trůnu. Chaos však nepropukne naplno, protože je zde řád […]
  • Dračí královna28. června, 2023 Dračí královna „Musí se často měnit ten, kdo chce být stále moudrý.“ – Konfucius, citace z knihy, str. 129 – V románech přímo miluji střídání přítomností s minulostí a nejinak je tomu i v druhé knize […]
  • Dcery dvouhlavého draka20. června, 2023 Dcery dvouhlavého draka „Když se nepoučíme z historie, jsme odsouzeni k tomu ji opakovat.“ - George Santayana - str. 386 Autor románu „Dcery dvouhlavého draka“ William Andrews se nechal inspirovat skutečnými […]
  • Dým nad Březinkou10. května, 2023 Dým nad Březinkou „Kde jsi, neboť Tě nevidím, ó Pane.“ – citace z knihy, str. 338 – Seweryna Szmaglewska vstoupila do bran pekla jménem Osvětim roku 1942 a měla štěstí (?), že jej po třech letech živoření […]