„Ve velkém koloběhu světa naše chyby nejsou důležité. Ale naše vítězství jsou. A tou nejdůležitější věcí je být důležitý právě ve chvíli, kdy tvoje důležitost může prospět největšímu množství potřebných lidí.“
– citace z knihy, str. 152 –
Maďarsko, rok 1956. Město, které bylo za války rozbombardováno na kousky, ale jeho obyvatele ho láskyplně postavili znovu. Maďarsko milovalo sebe samo. Milovalo se tak, až se zacelilo, vlastně skoro zacelilo. Kdyby nepřišel bolševik…
Po druhé světové válce v Budapešti nezůstalo mnoho barev, a když připochodovali Sověti, odpochodovaly i ty nejmenší náznaky barevnosti. Maďarsko zůstalo šedé, popelavé, zemité, cínové, platinové, šedobílé, kouřové, tmavošedé, slonovinové… A právě v Maďarsku prožívá hlavní hrdinka Csilla poválečné období ve společnosti své tety. Protože zbytek rodiny „zmizel“ v koncentračních táborech a rodiče jí popravili Sověti. Csilla má jediný cíl, za kterým si jde hlava nehlava. Nicméně plány jí překazí až mystický anděl smrti Azrael, jenž se objevuje na místech smutku, aby byl přítomen k utišení těm, kdo budou přecházet na druhou stranu. Spisovatelka do příběhu umně zakomponovala i další magické prvky, v podobě golema či „hovořící“ řeky. Řeka se proměňovala, sténala a pukala, rozlívala se a šeptala. Odrážela tím tíživé pocity obyvatel prahnoucího po změně, revoluci.
„Na místě, kde informace fingovaly jako měna, se pomluvy šířily rychlostí blesku.“
– citace z knihy, str. 44 –
Autorce se povedlo vtáhnout mě do děje a dokonale procítit neustálý strach z trestu, jež musel být za časů sledování tajnými agenty děsivý a nesmírně omezující. Fascinovalo mě, jak se v lidech probouzí touha po lepším životě, ochota obětovat vlastní pohodlí, zdraví i život, aby opět mohla být milovaná země volná, svobodná, aby v ní bylo „dýchatelno“.
Příběh je protkán osobní zpovědí Csillyna otce. Z vedených deníků tak dcera poznává otcovu neznámou tvář, která jí však přináší spíše jen další bol. Do příběhu je vsunuta i romantická linka, avšak naprosto nevtíravou formou. Dokonce se dotýká LGBT problematiky.
Za mě jde o skvělé skloubení historických faktů se zajímavými fantaskními prvky.
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host.
Více z LaCultury...
17. ledna, 2026 Duch Pankráce
„Smrt není nakažlivá, smíření a klid boží ano. Mrtví neškodí. To živých je třeba se střežit.“ – citace z knihy, str. 20 –
Už při čtení samotného úvodního slova nového románu Petry […]
1. srpna, 2025 Úlice
Pamatuji se, jak moc na mne zapůsobil román „Zuzanin dech“ české autorky píšící pod pseudonymem Jakuba Katalpa. Byl to ten druh románu, kdy na konci zůstanete jako opaření a nedostává se […]
9. února, 2025 Němci
Pamatuji se, jak moc na mne zapůsobil román „Zuzanin dech“ české autorky píšící pod pseudonymem Jakuba Katalpa. Byl to ten druh románu, kdy na konci zůstanete jako opaření a nedostává se […]
27. května, 2024 Vyvolali jsme bouři „Milovat bez porozumění, to není láska, ale jen klam.“
– citace z knihy, str. 166 –
Mimořádný román přibližující historické události válečného běsnění Japonců na okupovaném území dnešní […]
22. května, 2024 Svěřený čas „Bůh na nás mrká vždy prostřednictvím náhod.“
– citace z knihy, str. 21 –
Již od dětských let jsem milovala tajuplné vyprávění Šeherezády z Tisíců a jedné noci protkané exotickou […]
21. listopadu, 2023 Chybějící světlo „Nehledej smysl nikde a v ničem. To teprve člověk dává smysl sobě i věcem, které dělá. Člověk dává smysl tomu, koho miluje.“
Jedná z nejtěžších knih tohoto roku, která mi šťastnou náhodou […]
26. května, 2023 Prameny Vltavy „Šumaváci, divný to lidský druh s náturou tvrdší než to zdejší modřínové dřevo.“
– citace z knihy, str. 295 –
Ufff, jsou knihy, které vám vezmou dech. Jak o nich psát? Přesně takovou […]
28. září, 2026 Příběh z popela: knihovníkova cesta za pravdou
„Příběhy se staly. Už nejdou změnit ani zvrátit. Zkrátka jsou a navždy se stávají naší součástí ve vzpomínkách. Někdy hodně bolestivých. Ale i z těch nejtemnějších jde hledat cestu […]
21. září, 2026 Drahá Marto
„Dobrota nezná hranic. Temnota nikdy nepřemůže světlo.“ – citace z knihy, str. 62 –
Tvorba Miriam Blahová s každým novým románem zraje jako víno – čím dál lepší a propracovanější. […]
14. září, 2026 Já jsem Švejk… — a to stačí.
„Mám velice rád toho dobrého vojáka Švejka, a podávaje jeho osudy za světové války, jsem přesvědčen, že vy všichni budete sympatizovat s tím skromným, nepoznaným hrdinou.“ Tak […]
11. září, 2026 Pod vodou
Do románu „Pod vodou“ jsem se pustila zrovna v době, kdy Nepálem prosvištěla blesková povodeň a zároveň si připomínáme druhé výročí nedávných povodní, které postihly severní Moravu a […]
29. července, 2026 Trojlístek
„Kdyby svět vedly ženy, byl by čistý, zdravý, a hlavně bez násilí. To znamená žádné války. Však které matky by posílaly své syny na smrt?“ – citace z knihy, str. 36 –
Kdysi nerozlučné […]
