Jednoho takového bezdomovce jsem znala, když jsem chodila na střední školu. Každé odpoledne hrál u pekařství na náměstí na píšťalku, vesele si poskakoval do rytmu, až mu pletené bambulky, visící ze staré pletené čapky, poskakovaly. A jeho velké bledé oči říkaly, že hraje své každodenní divadlo. Přišel za obživou stejně jako my do práce. Pokaždé, když jsem kolem něj procházela, připadala jsem si, jako by tu zbyl z historie. Poslední opravdový žebrák, takoví jako byli ve středověkých městech. Jednoho dne zmizel a já si o něj dělala starosti. Kdoví, třeba mu jeho kouzelná píšťalka pomohla k lepšímu nebo jen odešel do jiného města.
Dnes už takové lidi nepotkávám. Spíš naopak. Potkávám hodně šlendriánů, podvodníků a loudilů, kteří z lidí mámí peníze jako tele z jalové krávy. Každý týden procházel v únoru po autobusovém nádraží muž, který potřeboval peníze na autobus směr rodné Slovensko, protože ho tam jeho spolupracovníci zapomněli. Nevím, jestli si tak přivydělával nebo měl opravdu tak záludné kolegy, ale moc jsem mu nevěřila. Jak tedy poznáme, kdo z nich opravdu potřebuje pomoc? Je to otázka nikde nemající odpověď. Už v roce 1926 nad ní v knize O lidech hloubal Karel Čapek a mimo jiné závěrem uvedl, že chyba je v lidech samotných a pozastavil se také nad našimi pocity při darování almužny:
„Nedat almužnu je tvrdost; dát almužnu je falešná sentimentalita. Nedat je hřích – dát je hloupost. Jen velmi prostí a obyčejně chudí lidé dovedou ještě dávat almužnu samozřejmě a bez váhání. Ale nás ostatní už cibulička daná almužnou nespasí; spíše nás uvádí do rozpaků, a dáváme-li ji, činíme to honem, plaše a téměř zbaběle.“
Více z LaCultury...
30. ledna, 2010 Věc Makropulos opět v Národním divadle Jeden z nejúspěšnějších titulů posledních sezón na scéně opery Národního divadla, mistrovské dílo Leoše Janáčka Věc Makropulos, se vrací v pouhých čtyřech reprízách v této sezóně. […]
25. listopadu, 2009 Malíř Josef Čapek Jméno Josef Čapek má jistě většina lidí spojené s dětskou knihou Povídání o pejskovy a kočicce a jejími ilustracemi. Pro milovníky umění však představuje jednoho z nejcennějších malířů 1. […]
24. února, 2024 Vězeň na útěku Fascinující svět za vysokými zdmi nepropustných věznic obehnaných ostnatým drátem, zůstává pro mnohé z nás, naštěstí, španělskou vesnicí a můžeme se jen dohadovat, co vše může v tomto […]
26. ledna, 2024 Lze na příkladu jídla vysvětlit ekonomické fungování světa? Univerzitní profesor ekonomie Ha-Joon Chang to dokázel ve své knize Stravitelná ekonomie: Hladový ekonom vysvětluje svět, kterou v češtině vydalo nakladatelství Host.
"Moje příběhy o […]
14. dubna, 2018 Na hraně zákona Rozhovor Miroslava Balaštíka s předsedou ODS Petrem Fialou
Nepoučili se. To je první věc, která čtenáře napadne po přečtení knižního rozhovoru Profesor na frontové linii. Zatímco […]
20. srpna, 2022 Toulky po stopách císařovny Sisi Císařovna Sisi byla krásná a extravagantní a velmi milovala cestování. Seznamte se s jejími oblíbenými místy! Nejdřív navštívíte místa, na kterých trávila své dětství v rodném Bavorsku. […]
10. září, 2025 Pátý díl oblíbené série o kavárnách, které umožňují cestovat časem
Nakladatelství KNIHA ZLÍN & Albatros Media, s.r.o. vydávají pátý díl povídkových sbírek japonského autora Tošikazu Kawagučiho, vyprávějících dojemné lidské příběhy s nádechem SCI-FI. […]
15. února, 2022 Pozvěte život do své zahrady Často se setkávám se dvěma typy zahrad: zelenými pokoji navíc a pěstební zahradou. V obou případech jsou zvířecí návštěvníci sledování s nevraživostí. Možná bychom si ale mohli vzpomenout, […]
30. ledna, 2021 Chystáte se udělat strašnou chybu! Byla, nebyla jedna velikánská firma, které nebylo na trhu rovno. Jak se stává, Caesar usnul na vavřínech. Nepostřehl, že dříve zlatonosný trh začal stagnovat a Brutové hrají ve firmě prim. […]
27. ledna, 2010 Imaginárium dr. Parnasse není filmem pro každého Měl to být poslední film Heatha Ledgera. Terry Gilliam natočil dle předběžných informací dílo, které se těžko pochopí a dějové linie se občas spletou to chaosu. S první větou souhlasím, s […]
docela výstižné… a proto mně mrzí jednostranný postoj nevládných org. které z nich dělají jednoznačné trpitele… ačkoli se to týká sotva pár ze sta… a paradoxní je, že právě ti potřební se stydí a tak nejsou vidět..
docela výstižné… a proto mně mrzí jednostranný postoj nevládných org. které z nich dělají jednoznačné trpitele… ačkoli se to týká sotva pár ze sta… a paradoxní je, že právě ti potřební se stydí a tak nejsou vidět..