„Alma byla v orchestru pověřena vytvořením něčeho z naprosto tvrdého kamene.“
– str. 355 –
O tématice koncentračních táborů a Osvětimi samotné, jsem přečetla již spousty knih. Mnohé z nich ve mně zanechaly nesmazatelnou stopu pro své nepochopitelné obsahy. Málokdo si dnes umí přestavit muka, která lidé během světové války zažívali, a strádání lidí, konkrétně v osvětimském táboře, pro mě zůstane tématem nikdy nepolapitelným. Jak jen dokázali najít vůli v té hrůze žít, přežít ji a žít dál i po válce s nepřestavitelnou bolestí na těle i na duši? Hledat odpovědi na tyto otázky můžeme v románu „Houslistka z Osvětimi“, který vychází ze skutečných událostí. Pojednává o výjimečné ženě jménem Alma Rosé, rakouské houslistce židovského původu, jež koncertovala na pódiích největších koncertních sálů Evropy.
Alma do Osvětimi dorazila transportem z internačního tábora ve francouzském Drancy v červenci 1943. Ihned po příjezdu byla umístěna na nechvalně proslulý Blok 10, na kterém doktor Clauberg provozoval své nechutné experimenty na pokusných „králících“ – vězních. Naštěstí se velice rychle zmátořila a pochopila, jak to v táboře chodí. Za pomoci své budoucí blízké přítelkyně „Zippy“ získá housle a má tak možnost dokázat, že není jen „všivá veš“.
Její hudbu si zamiluje osvětimská bestie Maria Mandlová a tím se jí dostává neuvěřitelných privilegií – získat vlastní postel s přikrývkou, vyhnout se každodenním selekcím i těžké fyzické práci, dostávat větší příděly jídla, a dokonce si dopřát po obědě hodinku odpočinku! Na oplátku musela spolu s dalšími účastnicemi jediného ženského osvětimského orchestru zpívat a hrát na různé hudební nástroje pro „potěchu“ vězňů z pracovních čet při apelech, jejich odchodech na nucené práce a příchodech zpět do tábora. Těm utrápeným přeludům pochodujícím devátým kruhem Danteho inferna.
Orchestr však hraje i pro samotné esesmany, kteří si poslechem hudby krátí dlouhou chvíli na takzvaných „společenských kulturních večerech“. Spolu se svými „kolegyněmi“ sní o nádherném bájném dni, kdy budou opět svobodné. Bohužel se šťastného konce Alma nedočká, avšak její nejbližší osvětimská přeživší přítelkyně se rozhodla o její neochvějné životní síle, důležitých rozhodnutích, které ovlivnily a zachránily životy mnoha dalším vězeňkyním, informovat svět formou svých pamětí. A udělala dobře. Osudy takových žen nesmí být zapomenuty.
Jakou osobností Alma byla, dokazuje také to, s jakou úctou bylo zacházeno s jejím tělem po smrti. Rozloučit se s ní přišel, mimo jiné, samotný doktor Mengele a Mandlová dokonce otevřeně truchlila.
Líčení hrůz druhé světové války je zde popisováno velmi čtivě, pokud to lze v rámci žánru říci. Přečteno jedním dechem!
Technické poznámky: Kniha byla vydána v roce 2022 nakladatelstvím Jota. Celkem má 368 stran. Napsala Ellie Midwood. Z anglického originálu přeložila Radka Klimičková. ISBN 978-80-7565-932-3.












